ECLI:CZ:US:1998:4.US.400.98
sp. zn. IV. ÚS 400/98
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 8. prosince 1998 v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) P. P., 2) I. K., 3) M. H., všech zastoupených JUDr. V. R., advokátkou AK, proti usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 1998, čj. Firm. 42479/97, Rg.Dr. 995, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 1998, čj. 5 Cmo 128/98-32, za účasti 1) Krajského obchodního soudu v Ostravě a 2) Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 26. 2.
1998, čj. Firm. 42479/97, Rg.Dr. 995, a usnesení Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 30. 6. 1998, čj. 5 Cmo 128/98-32, ze zrušují.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti citovaným rozhodnutím
obecných soudů, kterými byl zamítnut návrh na zápis Bytového
družstva v O. do obchodního rejstříku, stěžovatelé jako členové
představenstva tohoto družstva uvádějí, že jejich návrhu krajský
obchodní soud nevyhověl s odůvodněním, že ustavující schůze
bytového družstva přijala rozhodnutí o vyčlenění ze stávajícího
Stavebního bytového družstva v O. teprve dne 7. 8. 1997, tedy po
lhůtě stanovené v ustanovení §29 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb.,
a že tedy založení družstva je s ohledem na prekluzivní charakter
této lhůty neplatné. Stěžovatelé však namítají, že rozhodnutí
o vyčlenění družstva přijali nájemci bytů, členové SBD, již dne
2. 11. 1995, a to na první ustavující členské schůzi, o jejímž
průběhu byl pořízen notářský zápis. K zápisu družstva do
obchodního rejstříku nedošlo pouze pro vady stanov, touto
skutečností nemůže však být platnost rozhodnutí o vyčlenění
a vzniku nového družstva dotčena. Zamítnutím shora uvedeného
návrhu tak nájemci bytů ztrácí právo se ze stávajícího družstva
vyčlenit, a protože se domnívají, že napadenými rozhodnutími bylo
zasaženo do jejich práv, žádají, aby Ústavní soud tato rozhodnutí
pro rozpor s článkem 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina") zrušil.
Vrchní soud v Olomouci ve svém vyjádření ze dne 17. 11. 1998
poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že lhůta ve
smyslu ustanovení §29 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. má
prekluzivní povahu a pouze v této lhůtě bylo možno rozhodnout
o vyčlenění a vzniku nového družstva.
Krajský obchodní soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 20.
11. 1998 v podstatě uvedl, že dne 2. 11. 1995 nedošlo platně
k rozhodnutí o vyčlenění ze stávajícího družstva a z uvedeného
důvodu navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Ze spisu Krajského obchodního soudu v Ostravě, sp. zn. Firm
42479/97, Rg. Dr 995, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé, jako
členové představenstva, podali dne 21. 11. 1997 ke Krajskému
obchodnímu soudu v Ostravě návrh na zápis Bytového družstva se
sídlem v O. do obchodního rejstříku, přičemž v návrhu uvedli, že
družstvo vznikne vyčleněním ze Stavebního bytového družstva se
sídlem v O. Z notářského zápisu osvědčujícího průběh ustavující
schůze družstva konané dne 18. 6. 1997 je zřejmé, že předmětem
jednání této členské schůze družstva bylo založení družstva
v návaznosti na ustavující členskou schůzi ze dne 12. 10. 1995.
Z notářského zápisu pod bodem 5 vyplývá, že nájemci bytů v domech
N. V. č. 2 a č. 4 odhlasovali vyčlenění ze stávajícího SBD a vznik
nového družstva. Tato skutečnost byla pro zamítavé rozhodnutí
Krajského obchodního soudu v Ostravě rozhodující, neboť tento měl
za jednoznačně prokázáno, že rozhodnutí o vyčlenění družstva ve
smyslu ustanovení §29 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. bylo přijato
teprve dne 7. 8. 1997 (správně dne 18. 6. 1997), tedy po lhůtě
31. 12. 1996 určené citovaným ustanovením. Přestože v odvolání
stěžovatelé upozornili na skutečnost, že o vyčlenění hlasovali
členové družstva již na první ustavující členské schůzi dne 12.
10. 1995 a svoje tvrzení doložili notářským zápisem, Vrchní soud
v Olomouci k jejich námitce nepřihlédl, rozhodnutí Krajského
obchodního soudu v Ostravě potvrdil a v odůvodnění konstatoval, že
pokud stěžovatelé poukazují na návaznost na členskou schůzi ze dne
12. 10. 1995, neznamená to, že zákonem stanovená lhůta byla
zachována, protože ke vzniku družstva tehdy nedošlo.
Ústavní soud vědom si skutečnosti, že není nadřízeným soudem
soudům obecným a není povolán k revizi jejich rozhodnutí za
předpokladu, že tyto při své činnosti respektují ústavně chráněná
práva subjektů, se proto věcí zabýval především s ohledem na
tvrzené porušení článku 1 Listiny. Principy svobody a rovnosti
v důstojnosti a v právech, nezadatelnosti, nezcizitelnosti,
nepromlčitelnosti a nezrušitelnosti základních lidských práv,
vyjádřené v tomto článku, jsou obecnými principy a jsou
východiskem pro interpretaci obsahové náplně ostatních práv
a svobod v Listině zakotvených. Jak plyne z rozhodovací praxe
Ústavního soudu, tento soud při projednávání konkrétní věci
nepojímá kategorii rovnosti abstraktně, a proto také porušení
rovnosti zpravidla podmiňuje i porušením jiného základního práva.
V dané věci však ústavní stížnost konkretizaci tohoto vztahu
postrádá. Ústavní soud se tedy sám zabýval otázkou případné
ingerence soudních rozhodnutí do ústavně zaručených práv
stěžovatelů a předmětem jeho posouzení byl zejména článek 36 odst.
1 Listiny, garantující právo každého domáhat se stanoveným
postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu,
v návaznosti na článek 27 odst. 1 Listiny, zaručují každému právo
sdružovat se s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních
zájmů. V těchto souvislostech shledal Ústavní soud námitky
v ústavní stížnosti důvodnými. Podle ustanovení §29 odst. 1
zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické
vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým
prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů),
mohou nájemci nebo vlastníci bytů nebo nebytových prostorů
v budově nebo v budovách, popřípadě v domě nebo domech ve
vlastnictví nebo spoluvlastnictví družstva, kteří jsou členy
tohoto družstva, rozhodnout o vyčlenění a vzniku nového družstva.
K platnosti rozhodnutí je třeba písemného souhlasu dvoutřetinové
většiny všech členů družstva v každé budově, popřípadě domě,
přičemž rozhodnutí musí být písemně oznámeno představenstvu
družstva. Uvedené rozhodnutí lze však přijmout nejpozději do 31.
prosince 1996 s tím, že nepodléhá schválení členskou schůzí
dosavadního družstva. Z podkladů, které měl Ústavní soud
k dispozici vyplývá, že o vyčlenění ze stávajícího družstva
a o vzniku nového družstva hlasovali nájemci bytů třikrát. Poprvé
tak učinili dne 25. 9. 1995 na členské schůzi samosprávy č. 164
SBD O., podruhé na ustavující schůzi dne 12. 10. 1995, na níž byl
pořízen notářský zápis osvědčující průběh ustavující schůze
družstva, a potřetí na další ustavující schůzi dne 18. 6. 1997.
Své rozhodnutí sdělili představenstvu SBD O. dopisem ze dne 18.
12. 1996, čímž podle názoru Ústavního soudu splnili podmínky dané
citovaným ustanovením, neboť o vyčlenění hlasovala relevantní
většina nájemců bytů každého domu. Na ustavující valné hromadě dne
12. 10. 1995 nájemci bytů tedy založili Bytové družstvo N. V.
2 a 4, pouze nedošlo k jeho zapsání do obchodního rejstříku,
a tedy k jeho vzniku ve smyslu ustanovení §225 obchodního
zákoníku. Podle ustanovení §29 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů
pro vznik družstva a pro členství v něm jinak platí ustanovení
obchodního zákoníku. Podle ustanovení §225 odst. 1 obchodního
zákoníku družstvo vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku.
Z citovaného vyplývá, že o samotném vzniku družstva nemohou
nájemci bytů rozhodnout, neboť o tomto vzniku rozhoduje obchodní
soud konstitutivním zápisem do obchodního rejstříku. Lhůta uvedená
v ustanovení §29 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů se tedy
vztahuje pouze k rozhodnutí o vyčlenění a vzniku nového družstva,
nemá však nic společného s podmínkami týkajícími se zápisu
družstva do obchodního rejstříku a jeho vzniku. Jinými slovy,
skutečnost, že v uvedené lhůtě, tedy do 31. 12. 1996, družstvo
nevznikne, nemá za následek ztrátu relevantnosti projevu vůle
nájemců bytů vyčlenit se ze stávající družstevní struktury
a založit nové družstvo.
Tím, že obecné soudy vztáhly prekluzivní účinky lhůty vážící
se k rozhodnutí nájemců bytů i na sám vznik družstva, odepřely jim
tím právo domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu,
což pro ně v konečném důsledku znamená i upření práva sdružit se
k ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů. Ústavní soud
proto pro porušení článku 36 odst. 1 a článku 27 odst. 1 Listiny
ve smyslu ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona rozhodnutí obecných soudů
zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 8. prosince 1998