Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.04.1998, sp. zn. IV. ÚS 452/97 [ usnesení / ZAREMBOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:4.US.452.97

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1998:4.US.452.97
sp. zn. IV. ÚS 452/97 Usnesení IV. ÚS 452/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. M.Sch., zastoupené advokátem Mgr. J.V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.7.1997, čj. 22 Ca 475/96-26, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.7.1997, čj. 22 Ca 475/96-26, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okr.ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 16.7.1996, č.j. PzÚ 383/91-HRm, o tom, že navrhovatelka není vlastníkem pozemků v k.ú. V. přesně specifikovaných ve výroku citovaného rozhodnutí pozemkového úřadu. Ústavní stížností je dále napaden rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.4.1996, č.j. 22 Ca 366/95-17, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okr.ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 24.4.1995, č.j. PzÚ 383/91-E-Rm, jímž nebyla schválena dohoda o vydání předmětných nemovitostí, uzavřená mezi stěžovatelkou a L. Stěžovatelka rovněž navrhuje zrušení obou výše uvedených rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu . 2 IV. ÚS 452/97 Ústavní stížností jsou dále napadena rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu - ze dne 15.3.1994, č.j. 4573/93-450, a rozhodnutí ministra zemědělství Ing. J.L. o rozkladu ze dne 3.2.1995, č.j. 343/95-10. Podle názoru stěžovatelky bylo uvedenými rozhodnutími porušeno její základní právo zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 475/96, a spisu Okr.ú., okresního pozemkového úřadu, čj. PzÚ 383/91, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se na základě právní úpravy obsažené v zákoně č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen "zákon o půdě"), domáhala restituce vlastnického práva k předmětným nemovitostem s odkazem na §6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě. Své postavení oprávněné osoby odvozovala z toho, že předmětné nemovitosti původně nabyla na základě odstupní a darovací smlouvy, uzavřené v její prospěch dne 5.2.1948 mezi A.B. a jejími rodiči O. a B.M. Smlouva byla schválena bývalým ONV dne 10.3.1948, čj. A-1706/2-X/1948, a nadopatrovnickým Okresním soudem v Místku dne 8.4.1948 pod čj. Nc 1476/48. Na základě těchto skutečností došlo dne 13. 5. 1948 ke vkladu vlastnického práva stěžovatelky (tehdy nezletilé M.M.) do pozemkové knihy, a to do kn.vl.č.686 pro k.ú. V. Následně však nebyl tehdejším Ministerstvem zemědělství udělen ve smyslu §13 zákona č. 46/1948 Sb. rozhodnutím ze dne 31.3.1949 dodatečný souhlas k převodu vlastnického práva pro nezletilou M.M. a v důsledku této skutečnosti došlo k obnovení vlastnického práva převodce A.B. Po jeho úmrtí nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem jako univerzální dědička po A.B., zemřelém dne 3.7.1948, A.P. Předmětné nemovitosti byly vydány stěžovatelce na základě dohody uzavřené dne 17.8.1993 mezi ní a L. Uvedená dohoda byla Okr.ú. schválena rozhodnutím ze dne 21.9.1993, čj. PzÚ 383/91-B-Ko, které nabylo právní moci dne 13. 10.1993. Nárok na vydání předmětných nemovitostí však u okresního pozemkového úřadu uplatnila podáním ze dne 30.8.1993 rovněž Š.B., která své postavení tzv. další oprávněné osoby odvíjela od své tety, původní vlastnice, A.P., univerzální dědičky po A.B. Poté, co se dozvěděla, že rozhodnutí o schválení dohody o vydání předmětných nemovitosti, uzavřené mezi stěžovatelkou a L., nabylo právní moci, napadla rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody stížností, zaslanou Ministerstvu zemědělství ČR, které citované rozhodnutí přezkoumalo podle 5 65 zákona č. 71/1967 Sb. a svým rozhodnutím ze dne 15.3.1994, č j. 4573/93-450, rozhodnutí okresního pozemkového úřadu zrušilo s odůvodněním, že tento správní orgán sice dostatečně zjistil skutkové okolnosti, ale nesprávně aplikoval ustanovení §28b odst. 2 zákona o půdě. Konkrétně ministerstvo zemědělství v odůvodnění svého rozhodnutí uvedlo, že podle odstupní a darovací smlouvy byla navrhovatelka, jako nastupitelka původního vlastníka, povinna uhradit odstupní cenu ve výši 200 000,- Kčs. Z této souhrnné částky původní vlastník (odstupitel) přenechal částku 50 000,- Kčs nastupitelce darem, za část kupní ceny ve výši 10 000,-Kčs bylo zřízeno doživotní požívací právo pro odstupitele a částku 40 000,-Kčs se rodiče nastupitelky zavázali zaplatit odstupiteli ihned po právoplatnosti smlouvy. Zbytek kupní ceny ve výši 100 000,- Kčs měl být zaplacen po čtvrtletní oběma stranám náležející výpovědi, nikoliv však před datem 1.4.1951. Na základě těchto zjištění vyslovilo Ministerstvo 3 IV. ÚS 452/97 zemědělství závěr, že v řízení je nesporné, že zbytek kupní ceny nebyl zaplacen a nebyla tak splněna podmínka zaplacení kupní ceny ve smyslu §28b odst. 2 zákona o půdě, a proto pozemkový úřad pochybil, když uznal Ing. M.Sch. za původní vlastnici (tj.za oprávněnou osobu podle ti 4 odst. 1 zákona o půdě). Proti citovanému rozhodnutí Ministerstva zemědělství podala stěžovatelka rozklad, o němž rozhodl ministr zemědělství rozhodnutími ze dne 3.2.1995, čj. 343/95-10, tak, že rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 21.9.1993, č.j. PzÚ 383/81-B-Ko, se zrušuje (spolu s dalšími dvěma rozhodnutími obsahově totožnými, týkajícími se však jiných nemovitostí) a věc se vrací okresnímu pozemkovému úřadu k novému projednání a rozhodnutí. Na základě těchto právních závěrů Ministerstva zemědělství okresní pozemkový úřad v předmětné věci rozhodnutím ze dne 24.4.1995, č.j. PzÚ 383/91-E-Rm, neschválil dohodu o vydání nemovitostí uzavřenou dne 17.8.1993 mezi stěžovatelkou a L. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka opravný prostředek k soudu, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 16. 4. 1997, sp.zn. 22 Ca 366/95, tak, že citované rozhodnutí pozemkového úřadu o neschválení dohody potvrdil, a věc vrátil k dalšímu řízení pozemkovému úřadu. Citovaný rozsudek napadla stěžovatelka již v roce 1996 ústavní stížností. Tento její návrh byl usnesením Ústavního soudu, sp. zn. IV.ÚS 224/96, ze dne 20. ledna 1997, pro předčasnost jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut. V řízení podle §9 odst. 4 zákona o půdě rozhodl pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 16.7.1996, čj. PzÚ 383/91-H-Rm, tak, že stěžovatelka není vlastníkem v rozhodnutí označených nemovitostí a předmětných nemovitostí. Samostatným výrokem dále rozhodl, že stěžovatelce se nepřiznává nárok na náhradní pozemek či jinou zákonnou náhradu. V odůvodnění svého rozhodnutí se pozemkový úřad odvolal na výše uvedený zjištěný skutkový stav s tím, že při svém rozhodování vycházel z právně závazného názoru vysloveného v rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Rovněž proti tomuto rozhodnutí pozemkovému úřadu podala stěžovatelka opravný prostředek k soudu, v němž namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí, nesprávnou aplikaci ustanovení §28b odst. 2 zákona o půdě a tvrdila, že dosavadním postupem ze strany správního orgánu nedošlo k naplnění jednoho ze znaků právního státu, a to principu právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo, a navrhovala, aby soud opravným prostředkem napadené rozhodnutí pozemkového úřadu zrušil. Krajský soud v Ostravě po přezkoumání napadeného rozhodnutí v řízení, v němž bylo nařízeno ústní jednání, dospěl k závěru, že opravný prostředek není důvodný, neboť stěžovatelku nelze považovat vzhledem k podmínkám uvedeným v §28b odst. 2 zákona o půdě, ve spojení s navazujícími ustanoveními zákona o půdě, za původní vlastnici předmětných nemovitostí, a tím ani za oprávněnou osobu ve smyslu §4 odst. 1 zákona o půdě, neboť v daném případě, vzhledem ke skutečnosti, že na základě původní odstupní a darovací smlouvy nedošlo k uhrazení kupní ceny v plné výši, nebyla splněna zákonná podmínka obsažená v §28b odst. 2 zákona o půdě. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.7.1997, sp. zn. 22 Ca 475/96, a proti rozhodnutí Okr.ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 16.7.1996, č.j. PzÚ 383/91-H-Rm, které bylo tímto rozsudkem potvrzeno, směřuje včas podaná ústavní stížnost stěžovatelky, která v ní tvrdí, že dosavadním postupem ve věci rozhodujících orgánů veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. Porušení uvedeného práva stěžovatelka spatřuje v tom, že orgány veřejné moci svými právními závěry akceptovaly princip retroaktivity, na kterém byl založen postup zakotvený v §13 zák.č. 46/1948 Sb., který byl již v době přijetí tohoto zákona v rozporu s 4 IV. ÚS 452/97 principem právní jistoty a ústavou. Dále uvádí, že princip retroaktivity zakotvený v citovaném §13 zákona č. 46/1948 Sb., podle něhož "právní jednání uvedená v odst. 1 (převod vlastnického práva mezi živými, reálné rozdělení mezi živými, propachtování a smluvní a exekuční zatížení půdy, která je předmětem výkupního řízení) uzavřená po 4. dubnu 1947, před účinností tohoto zákona, jsou bez dodatečného schválení ministerstva neplatná", byl již v době svého schválení protiústavní s tím, že pokud předmětná právní úprava dosud platí, jde o protiústavnost přetrvávající. Stěžovatelka má za to, že Krajský soud v Ostravě ve svém právním posouzení vycházel striktně z §28b odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., aniž by zvažoval jeho relaci k čl. 11 Listiny, a ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky věc předložil k posouzení Ústavnímu soudu. Stěžovatelka kromě toho navrhuje zrušení dalších rozhodnutí orgánů veřejné moci, předcházejících rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.7.1997, sp. zn. 22 Ca 475/96, a rozhodnutí Okr.ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 16.7.1996, č.j. PzÚ 383/91-H-Rm, které jím bylo potvrzeno, blíže specifikovaných výše v uvozující části odůvodnění tohoto usnesení. Ve vztahu k nim je třeba konstatovat, že tím, že na ně rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 475/96, ze dne 23.7.1997, časově a obsahově navazuje, a co do právní argumentace z nich i eventuálně vychází, Ústavní soud při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti k jejich obsahu a vazbám na rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 475/96, ze dne 23.7.1997, jako posledního prostředku k ochraně práva stěžovatelky přihlédl. Krajský soud v Ostravě jako účastník řízení ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnost odkázal na své právní názory obsažené v odůvodnění svého rozsudku s tím, že ani dodatečně nezjistil, že by bylo třeba cokoli na vyjádřeném právním názoru, z něhož bylo při rozhodování vycházeno, měnit, a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta jako nedůvodná. L., Okr.ú. a Pozemkový fond ČR se svého postavení vedlejších účastníků v řízení o ústavní stížnosti vzdaly. Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti stěžovatelky se Ústavní soud zaměřil na základní výhrady stěžovatelky, týkající se aplikace §13 zákona č. 46/1948 Sb. ve spojení s §28b odst. 2 a dalšími navazujícími ustanoveními zákona o půdě. V daných souvislostech považuje Ústavní soud za nezbytné zdůraznit, že v řadě svých dosavadních rozhodnutí již judikoval, že není další soudní instancí, ani vrcholem soudní soustavy a není tedy oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud ovšem v jejich rozhodovací činnosti nedošlo současně k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR. Pod tímto zorným úhlem je třeba ve vztahu k tvrzení stěžovatelky, že dosavadními rozhodnutími došlo k porušení jejího práva zakotveného v čl. 11 Listiny, uvést, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu v tzv. restitučních řízeních se nejedná o ochranu vlastnického práva, neboť toto nebylo ještě konstituováno. Cílem restitučních řízení je ovšem posoudit obsah tvrzeného restitučního nároku. Stěžovatelka v tomto směru především zpochybňuje správnost přístupu ve věci dosud rozhodujících orgánů, které podle ní i v dnešní době opírají odejmutí vlastnického práva o ustanovení §13 zákona č. 46/1948 Sb., když podle výslovného zmocnění uvedeného v §32 odst. 1 zákona o půdě se s účinností od 24.6.1991 ustanovení tohoto zákona nepoužijí. Tuto skutečnost podle zjištění Ústavního soudu orgány veřejné správy nezpochybnily, pouze zdůraznily, že na základě §32 odst. 1 zákona o půdě nelze do budoucna ustanovení zákona č. 46/1948 Sb. (tj. včetně ustanovení §13) aplikovat. To však neznamená, že by tímto řešením byly automaticky 5 IV. ÚS 452/97 zrušeny právní vztahy vzniklé na základě tohoto zákona v minulosti, jinak vyjádřeno, nelze dovodit, že by v minulosti nebylo k platnosti předmětné odstupní a darovací smlouvy zapotřebí dodatečného schválení tehdejšího ministerstva zemědělství. Problematický obsah §13 zákona č. 46/1948 Sb. byl však ale právě důvodem pro zakotvení speciálního právního režimu do zákona o půdě (§28b odst. 2) s cílem křivdy jím v minulosti vyvolané v restitučním řízení podle zákona o půdě ve vztahu k postiženým osobám odstranit, resp. zmírnit. Skutečnost, že zákonodárce při koncipování obsahu §28b odst. 2 zákona o půdě zvolil řešení, které umožňuje jeho aplikovatelnost pouze za splnění zákonných podmínek v něm uvedených (v předmětném případě je právně významná pro určení oprávněné osoby skutečnost, zda byla na základě kupní smlouvy uhrazena kupní cena), salva o sobě nezakládá jeho protiústavnost. Z toho důvodu bylo třeba tvrzení stěžovatelky, že jeho striktní aplikací došlo k porušení ,jejího ústavně zaručeného práva v článku 11 Listiny, odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Současně je třeba zdůraznit, že aplikováno v řízení před správními orgány a obecnými soudy nebylo ustanovení §13 zákona č. 46/1948 Sb., jak stěžovatelka dovozuje, ale naopak §28b odst. 2 ve spojení s navazujícími ustanoveními zákona o půdě, byt' (s ohledem na nesplnění všech zákonných podmínek v něm uvedených na straně stěžovatelky) v konečném stadiu komplikovaného průběhu řízení před dosud rozhodujícími orgány s výsledkem nepříznivým pro postavení stěžovatelky. Jakkoliv je možno chápat, že stěžovatelce se za situace, kdy poté, co v první fázi rozhodování okresního pozemkového úřadu byla považována za oprávněnou osobu a nemovitosti jí byly vydány, bylo následně z podnětu jiné osoby, domáhající se rovněž odstranění křivdy k identickým nemovitostem podle zákona o půdě ( a to za využití mimořádného opravného prostředku podle §65 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řádu), rozhodnuto o zrušení rozhodnutí o schválení dohody o vydání pro jeho nezákonnost, se může jevit ve vztahu k ní postup orgánů veřejné moci jako zásah oslabující princip právní jistoty, nezbývá Ústavnímu soudu v této souvislosti než konstatovat, že stav, který jedna strana sporu vnímá negativně ve vztahu ke svým tvrzeným právům, v řadě případů navozuje ve vztahu k jiné osobě naopak stav právní jistoty, plynoucí z uspokojení, že se při využití přípustných procesních prostředků dovolala ochrany svých práv. Pokud jsou v takovém řízení dostatečně chráněna procesní práva osoby, která naopak zůstává ve svých tvrzených nárocích neuspokojena, nelze skutečnost změny jejího původního postavení vnímat jako protiústavní. Ze shora uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost stěžovatelky podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 1998 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:4.US.452.97
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 452/97
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 4. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 12. 1997
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Zarembová Eva
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 229/1991 Sb., čl.
  • 46/1948 Sb., čl.
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík retroaktivita
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-452-97
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 30786
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-29