ECLI:CZ:US:1998:4.US.49.98
sp. zn. IV. ÚS 49/98
Usnesení
IV. ÚS 49/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Vladimíra Čermáka o ústavní stížnosti ing. V.B., zastoupeného JUDr. D.D., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 18 Co 454/97-40, ze dne 12.1 1.1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností, s odvoláním na čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové shora označeného, a to v tom jeho výroku, jímž byl zamítnut jeho návrh na opravu odůvodnění rozsudku soudu 1. stupně - Okresního soudu v Náchodě - čj. 4 C 132/97-18, ze dne 20. 8. 1997. Tímto rozsudkem byl zamítnut návrh žalobce D., směřující proti stěžovateli, aby tomuto byla stanovena povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o nájmu nebytových prostor, žalobce, jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 4 C 132/97, svůj návrh opíral o ustanovení §12 odst. 2 písni. c) zákona č. 87/1991 Sb. Stěžovatel se žalobou nesouhlasil, neboť podle jeho názoru nebyl dán právní důvod k uzavření žalobcem požadované smlouvy o nájmu nebytových prostor, zároveň však v řízení vznesl námitku promlčení. Námitku promlčení považoval soud l. stupně za důvodnou a z tohoto důvodu žalobu směřující proti stěžovateli zamítl, přitom v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že má za to, že žalobce sice má nárok na uzavření požadované dohody, tento nárok je však v současné době promlčen. Stěžovatel podal návrh na opravu odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, aby byla vypuštěna část věty z odůvodnění s textem "soud má za to, že žalobce má sice nárok na uzavření dohody o nájmu nebytových prostor", a to proto, že podle jeho názoru toto zjištění nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, neboť soud nezkoumal
2 IV. ÚS 49/98
jeho námitku, že žalobce nebyl osobou oprávněnou k uzavření požadované dohody. Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem návrh stěžovatele na opravu odůvodnění zamítl s poukazem na ustanovení §165 odst. 1 o.s.ř. v podstatně proto, že stěžovatel se domáhá opravy odůvodnění rozsudku v té jeho části, v níž soud uvádí své právní posouzení, a taková oprava přípustná není. Zároveň tímto rozsudkem krajský soud rozhodl i o odvolání podaném žalobcem tak, že rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když vycházel ze závěru, že soud I. stupně posoudil promlčení práva na uzavření dohody o nájmu správně, aniž - jak uvedl v odůvodnění rozhodnutí - bylo zapotřebí se zabývat námitkami stěžovatele, že žalobce neměl na uzavření dohody právo vůbec.
V ústavní stížnosti, směřující proti tomuto rozsudku, stěžovatel v podstatě opakuje důvody, které uvedl již v návrhu na opravu odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, uvádí, že porušení svého základního práva, vyplývajícího z čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 95 Ústavy, spatřuje v tom, že se obecné soudy nevypořádaly dostatečným způsobem s jeho důkazními návrhy a učinily závěry, které nemají oporu v provedeném dokazování. Přestože výrok rozsudku okresního soudu považuje stěžovatel za správný, má za to, že jeho odůvodnění může mít pro něj nepříznivé následky. Znovu opakuje, že soud I. stupně učinil závěry, které nebyly podloženy zjištěným skutkovým stavem, a proto podle jeho názoru je oprava odůvodnění ve smyslu ustanovení §165 o.s.ř. možná.
Poté, co se ústavní soud seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 4 C 132/97, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.
Předně je třeba uvést, že podle názoru Ústavního soudu odůvodnění rozsudku soudu I. stupně v té jeho části, kterou navrhoval stěžovatel opravit, není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele. Ve vztahu k výroku uvedeného rozsudku ve věci samé je totiž tato část odůvodnění zcela irelevantní, když důvodem zamítnutí žaloby byla stěžovatelem úspěšně vznesená námitka promlčení. Krajský soud ostatně ve svém potvrzujícím rozsudku, který s rozsudkem soudu I. stupně tvoří jednotu, sám výslovně v odůvodnění, vztahujícímu se k výroku ve věci samé, dal najevo, že rozhodnutí soudu 1. stupně potvrdil pro jeho správné závěry v otázce promlčení, aniž bylo třeba zabývat se námitkami stěžovatele, týkajícími se toho, že žalobce neměl na uzavření dohody právo vůbec. Za tohoto stavu pak ani v jeho rozhodnutí, jímž nevyhověl návrhu stěžovatele na opravu odůvodnění rozsudku s tím, že se týká takové jeho části, u níž oprava není přípustná, nelze spatřovat zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele.
Z uvedených důvodů proto byla ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu