Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.04.1998, sp. zn. IV. ÚS 90/98 [ usnesení / ČERMÁK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:4.US.90.98.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1998:4.US.90.98.1
sp. zn. IV. ÚS 90/98 Usnesení IV. ÚS 90/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dne 22. dubna 1998 ve věci ústavní stížnosti společnosti s r. o. P., zastoupené JUDr. L.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 1997, čj. 38 Ca 283/96-35, rozhodnutí Magistrátu h1. města Prahy, živnostenského odboru, ze dne 26. 6. 1996, čj. MHMP-ŽIV-2691/Dol./B-105/96, a rozhodnutí O.Ú., MčP., živnostenského odboru, ze dne 8. 3. 1996, čj. ŽO/OI/P-4/1747/Če/96, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti citovanému rozhodnutí Magistrátu h1. města Prahy, živnostenského odboru, stěžovatelka uvádí, že uložením pokuty ve výši 350 000,-Kč podle ustanovení §61 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen "živnostenský zákon"), odůvodněným tím, že provozovala bez živnostenského oprávnění činnost, která je předmětem živnosti volné, přičemž touto činností dosáhla majetkového 2 - IV. ÚS 90/98 prospěchu velkého rozsahu, bylo porušeno její ústavně garantované právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože orgány rozhodující v její věci nepostupovaly podle čl. 2 odst. 2 Listiny a státní moc neuplatnily v mezích stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon. Základ protiústavnosti tkví podle stěžovatelky v tom, že živnostenské úřady a městský soud interpretovaly odpovědnost za neoprávněné podnikání podle živnostenského zákona jako odpovědnost založenou na objektivním principu a nezabývaly se zkoumáním zavinění jako subjektivního předpokladu správně právní odpovědnosti. Co se týče uložené pokuty, stěžovatelka vytýká živnostenským orgánům, že při úvaze o výši pokuty nerespektovaly materiální znak ustanovení §61 odst. 3 živnostenského zákona a dostatečně důkazně nezjistily rozsah jejího majetkového prospěchu. Pochybení Městského soudu v Praze spatřuje stěžovatelka v nedostatečném přezkoumání správního uvážení živnostenských orgánů a v absenci úvahy o proporcionalitě výše pokuty ve vztahu ke způsobenému škodlivému následku správního deliktu. Ze všech výše uvedených důvodů proto navrhuje, aby Ústavní soud vyhověl její stížnosti a napadená rozhodnutí zrušil. Z obsahu spisů O.Ú., živnostenského odboru, sp. zn. ŽO/OI/P-4/1747/Če/96, Magistrátu h1. města Prahy, živnostenského odboru, sp. zn. MHMPŽIV-2691/Dol.B-105/96, a Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 283/96, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelce byla příslušným živnostenským úřadem uložena pokuta ve výši 500 tisíc Kč za porušení povinností vyplývajících z ustanovení §10 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona, neboť po účinnosti živnostenského zákona až do 25. 10. 1995 podnikala bez potřebného živnostenského oprávnění. K odvolání stěžovatelky změnil odvolací orgán prvostupňové rozhodnutí tak, že výši pokuty snížil na 350 000,- Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že ve správním řízení byla neexistence živnostenského oprávnění jednoznačně prokázána, a to i výpovědí ředitele společnosti ing. J.N., který v tomto směru připustil neznalost zákona. Výše majetkového prospěchu byla zjištěna přímo z podkladů stěžovatelky. Odvolací orgán vyložil, proč "za majetkový prospěch je považována hodnota majetku (aktiv), které neoprávněně podnikající osoba nabyla neoprávněným podnikáním bez odečtení případných závazků a povinností (sankčních či daňových), které této osobě v této souvislosti vznikly" a vysvětlil důvody, které ho vedly ke snížení výše pokuty, totiž že stěžovatelka porušila živnostenský zákon poprvé a že závadný stav okamžitě odstranila. Na druhé straně však nemohl pominout, že protizákonný 3 - IV. ÚS 90/98 stav trval více než dva roky. Městský soud v Praze, který přezkoumával rozhodnutí správního orgánu podle hlavy druhé části páté o. s. ř. a žalobu stěžovatelky zamítl, vycházel při posouzení odpovědnosti právnické osoby za správní delikt z totožného právního závěru jako správní orgány a ani, pokud jde o správní uvážení, neshledal vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka vytýká správním orgánům, že nezohlednily skutečnost, že se porušení živnostenského zákona nedopustila úmyslně, že nevzaly v úvahu, že společenská nebezpečnost jejího jednání byla mizivá a že jí byla uložena pokuta v citelné výši, aniž by byla zvažována již konstatovaná otázka proporcionality výše pokuty. Ani Ústavní soud však nemá pochyb o tom, že odpovědnost za správní delikt podle živnostenského zákona je odpovědností založenou na objektivním principu, tj. bez podmínek zavinění. Ustanovení §10 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona stanoví, že právnické osobě, již zapsané do obchodního rejstříku, vzniká oprávnění provozovat ohlašovací živnost dnem ohlášení. Nesplnila-li stěžovatelka tuto povinnost ve lhůtě uvedené v ustanovení §74 odst. 1 živnostenského zákona, tj. do jednoho roku po nabytí účinnosti živnostenského zákona, její oprávnění k podnikatelské činnosti, které získala zápisem do bývalého podnikového rejstříku, zaniklo. S porušením této primární právní povinnosti stanovené zákonem spojuje živnostenský zákon vznik správně právní odpovědnosti vyjádřené v ustanovení §61 citovaného zákona. Vycházeje z povahy živnostenského zákona jako předpisu veřejnoprávní povahy a z gramatického výkladu ustanovení §61 odst. 1 živnostenského zákona ("... právnické osobě, provozující bez živnostenského oprávnění činnost, která je předmětem živnosti volné, může živnostenský úřad uložit pokutu..."), jeví se Ústavnímu soudu jako zřejmé, že subjektivní předpoklad správně právní odpovědnosti, tj. zavinění, zákon nevyžaduje. Co se týče výkladu pojmu "majetkový prospěch velkého rozsahu", který je materiálním předpokladem pro uložení pokuty až do výše 500 000,-- Kč ve smyslu ustanovení §61 odst. 3 živnostenského zákona, ústavní soud vychází ze stejného právního závěru, jaký zaujaly ve věci rozhodující orgány, totiž že majetkovým prospěchem je hodnota všech aktiv, které neoprávněné podnikající osoba nabyla neoprávněným podnikáním bez odečtení případných závazků a povinností, které jí v této souvislosti vznikly. Opačný výklad by vedl k nelogickému a také neopodstatněnému zvýhodnění tzv. "neúspěšných" neoprávněných podnikatelů, kteří sice vyvíjejí podnikatelskou činnost, jejichž aktiva a pasiva jsou však vyrovnaná, případně jsou ve ztrátě, takže při tomto pojetí by žádný majetkový prospěch nezískali. Z tohoto pohledu nelze živnostenským orgánům vytýkat, že se nezabývaly výší závazků a povinností stěžovatelky, neboť toto zjišťování by bylo právně irelevantní. Co se týče správního uvážení, Ústavní soud konstatuje, že i přes jeho případný odlišný náhled na výši uložené pokuty, správní uvážení, tak jak bylo odůvodněno živnostenským odborem Magistrátu h1. města Prahy a přezkoumáno Městským soudem v Praze, nezakládá důvod k zásahu ústavního soudu. Výše sankčního postihu za neoprávněné podnikání právnických osob je odstupňována podle dvou kritérií, a to jednak podle toho, zda činnost, v níž právnická osoba neoprávněně podniká, naplňuje znaky živnosti volné, řemeslné nebo vázané, či koncesované, jednak podle toho, zda uvedenou činností bylo či nebylo dosaženo značného majetkového prospěchu, resp. majetkového prospěchu velkého rozsahu. Živnostenské orgány zjistily skutkové okolnosti v potřebném rozsahu, správným procesním postupem a na základě zákonem povoleného volného správního uvážení stanovily výši sankce, jež není v rozporu se zákonem ani v logickém rozporu se skutečnostmi, z nichž živnostenské orgány vycházely. Jinými slovy, pouhý nesouhlas stěžovatelky s výsledky předchozího řízení a polemika s právními závěry nemohou samy o sobě posunout projednávanou věc do roviny protiústavnosti. Ústavní soud tedy neshledal, že by rozhodnutími správních orgánů, jakož i rozhodnutím Městského soudu v Praze, došlo k zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, přičemž tato skutečnost se mu jeví natolik evidentní, že stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 22. dubna 1998 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:4.US.90.98.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 90/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 22. 4. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 25. 2. 1998
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Čermák Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 455/1991 Sb., §61 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík pokuta
důkaz/volné hodnocení
interpretace
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-90-98_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 32732
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-28