ECLI:CZ:US:1999:1.US.101.99
sp. zn. I. ÚS 101/99
Nález
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatele města S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co 299/98 - 46, takto:
Rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18
Co 299/98 - 46, a Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj.
4 C 194/97 - 28, se zrušují.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost stěžovatele ze dne 9. 2. 1999 napadá
rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co
299/98 - 46, a požaduje jeho zrušení. Stěžovatel je toho názoru,
že tento rozsudek je v rozporu s čl. 90 Ústavy ČR, ve spojení
s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod.
Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního
soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj. 4 C 194/97 - 28, kterým
bylo určeno, že žalobce Lesy ČR, státní podnik Hradec Králové, má
právo hospodaření k lesnímu pozemku parcela č. 123 v katastrálním
území V. u S., obec K., který zapsán na LV č. 10 pro katastrální
území V. u S.
Stěžovatel má za to, že v průběhu řízení dostatečně prokázal,
že v souladu s ustanovením §2 odst. 1 písm. a) zákona č.
172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do
vlastnictví obcí, se stal vlastníkem předmětného lesního pozemku,
když podle zápisu o odevzdání lesů městu S., vyhotoveného Národním
pozemkovým fondem dne 19. 7. 1948, se město S. ujalo dne 1. 7.
1948 držby a užívání předmětného pozemku. Považuje za nepochybné,
že pozemek byl přidělen před datem 31. 12. 1949. Pokud Krajský
soud v Plzni ve svém rozhodnutí vycházel z pouhé existence
přídělové listiny vydané Národním pozemkovým fondem při
Ministerstvu zemědělství v Praze dne 30. 12. 1950 a nepřihlédl ke
dni 1. 7. 1948, kdy se stěžovatel ujal držby, tyto úvahy podle
stěžovatele nemají oporu v platné právní úpravě a neodpovídají
skutkovým okolnostem případu.
Krajský soud v Plzni podal vyjádření k ústavní stížnosti dne
12. 8. 1999, v němž předseda senátu 18 Co uvedl, že odkazuje na
odůvodnění rozsudku ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co 299/98 - 46,
domnívá se, že stěžovatel nebyl vlastníkem nemovitosti ke dni 31.
12. 1949 a upozornil v této souvislosti na usnesení Ústavního
soudu sp. zn. I. ÚS 73/98 ze dne 11. 8. 1998.
Lesy ČR, s. p. Hradec Králové, jako vedlejší účastník ve svém
vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 30. 8. 1999 konstatovaly řadu
rozhodnutí a stanovisek, v nichž byl jednoznačně zastáván názor,
že z hlediska aplikace ustanovení §2 zákona č. 172/1991 Sb. je
právně významným teprve den vydání přídělových listin, nikoli již
předchozí faktické převzetí věci. Poněvadž v daném případě
přídělová listina byla vydána až dne 30. 12. 1950, nemohlo dojít
ke splnění podmínek podle zákona č. 172/1991 Sb.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn. 4
C 194/97, při projednávání předmětné ústavní stížnosti Ústavní
soud zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5. 1. 1998,
čj. 4 C 194/97 - 28, kterým bylo vyhověno žalobě žalobce, se mimo
jiné opírá o zjištění, že stěžovatel neprokázal vlastnictví
k předmětnému pozemku ke dni 31. 12. 1949. Krajský soud v Plzni
v důvodech svého potvrzujícího rozsudku ze dne 7. 12. 1998 uvedl,
že přídělové řízení v projednávané věci bylo dokončeno dle dekretu
č. 28/1945 Sb., a to přídělovou listinou vydanou Národním
pozemkovým fondem Ministerstva zemědělství v Praze dne 30. 12.
1950. K oprávněné držbě předmětných nemovitostí dle názoru
krajského soudu mohlo tedy dojít až tímto uvedeným dnem
a stěžovatel tedy nemohl být vlastníkem předmětných nemovitostí
k datu rozhodnému pro přechod vlastnictví věcí z vlastnictví ČR do
vlastnictví obcí, tj. ke dni 31. 12. 1949.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není
soudem nadřízeným obecným soudům a že mu nepřísluší posuzovat
celkovou zákonnost napadených rozhodnutí, případně nahrazovat
hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Na druhé straně však
Ústavnímu soudu nepochybně přísluší posoudit, zda řízení jako
celek bylo spravedlivé, resp. zda v něm byla naplněna ustanovení
hlavy čtvrté Ústavy ČR, týkající se soudů, a hlavy páté Listiny
základních práv a svobod, týkající se práva na soudní a jinou
právní ochranu, se zřetelem k Úmluvě o ochraně lidských práv
a základních svobod, zejména čl. 6 odst. 1.
V tomto směru Ústavní soud zjistil, že soudy obou stupňů
aplikovaly ustanovení §5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb.,
obsahující otázku přechodu vlastnictví přídělem, v rozporu
s názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.
zn. 2 Cdon 1163/96, a dále v rozporu se závěry vyslovenými
v nálezech Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 355/96 a IV.
ÚS 99/99. V těchto rozhodnutích jak Nejvyšší soud ČR, tak
i Ústavní soud konstatují, že přidělená půda podle §5 odst. 2,
dekretu č. 28/1945 Sb. přechází do vlastnictví přídělce dnem
převzetí do držby. Pojem "den přídělu" ve smyslu přídělové listiny
je sice nutno chápat jako den stanovený v rozhodnutí o přídělu,
kdy přídělce je podle §5 odst. 1 dekretu č. 28/1945 Sb. povinen
ujmout se držby, okamžik přechodu vlastnictví přídělem však určuje
den, kdy se přídělce držby ujal (§5 odst. 2), který však může být
jiným (a to i dřívějším) dnem, než je "den přídělu". Podmínkou
a okamžikem nabytí vlastnictví bylo i při pozdějším vydání
přídělové listiny skutečné převzetí držby přidělené půdy.
Jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn.
4 C 194/97, stěžovatel v průběhu řízení tvrdil a prokázal, že se
ujal držby předmětného pozemku již dne 1. 7. 1948, Krajský soud
v Plzni ve svém stížností napadeném rozsudku vycházel z odlišného
právního názoru, když konstatoval, že před vydáním rozhodnutí
o přídělu šlo jen o držbu bez právního důvodu. Otázkou, kdy se
stěžovatel držby ujal, se vůbec nezabýval jak odvolací soud, tak
i soud prvního stupně.
Z těchto důvodů má Ústavní soud za to, že v napadeném
rozhodnutí Krajský soud v Plzni porušil čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v něm zakotvené právo na spravedlivý
proces, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Proto podle
ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí
podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.
Současně zrušil z důvodu procesní ekonomiky i rozsudek Okresního
soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj. 4 C 194/97 - 28.
Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 30. listopadu 1999