infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.06.1999, sp. zn. I. ÚS 209/99 [ usnesení / PAUL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:1.US.209.99

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1999:1.US.209.99
sp. zn. I. ÚS 209/99 Usnesení Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů J. B., M. B., a H. B., všech zastoupených JUDr. V. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 1998, čj. 11 Co 633/98 - 86, a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 5. 1996, čj. 12 C 270/94 - 42, takto: Návrh ústavní stížnosti se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ze dne 26. 4. 1999, které blíže odůvodnili podáním ze dne 3. 5. 1999. Napadají rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 1998, čj. 11 Co 633/98 - 86, který potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 5. 1996, čj. 12 C 270/94 - 42, jímž byl zamítnut návrh, aby odpůrci - České republice, Ministerstvu financí ČR - bylo uloženo zaplatit navrhovatelům - stěžovatelům - částku Kč 334 193,03,-- s příslušenstvím podle ustanovení §13 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Stěžovatelé spatřují neústavnost napadených rozhodnutí především v nesprávném právním posouzení věci a v neústavní interpretaci pojmu tísně, přičemž nezanedbatelný vliv mělo podle stěžovatelů nesprávné hodnocení důkazů porušující ústavní procesní principy. Stěžovatelé mají za to, že napadená rozhodnutí neodpovídají naplnění čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod o právu občana na soudní ochranu a v konečném důsledku i čl. 90 Ústavy ČR. K této ústavní stížnosti musel Ústavní soud konstatovat, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti není běžnou další instancí v systému obecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatelé v řízení neunesli důkazní břemeno. Jestliže čl. 36 Listiny základních práv a svobod stanoví, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným, znamená to, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 12 C 270/94, Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem soudu prvního stupně byl zamítnut návrh stěžovatelů - navrhovatelů - na zaplacení finanční náhrady podle zákona č. 87/1991 Sb. za zbouranou nemovitost, kterou původně vlastnila jejich matka H. B. Tato ji užívala do r. 1946 nebo 1947, kdy se se svým manželem a dětmi přestěhovala z Hlubočce do Hradce nad Moravicí. Celý objekt v Hlubočci předala do bezplatného užívání MNV v Hlubočci, aniž by byla dohodnuta délka doby užívání. Přibližně od roku 1955 do roku 1977 užívalo celý objekt JZD v Hlubočci za finanční náhradu, která byla poukazována matce stěžovatelů. Poněvadž budova chátrala a oprava by byla neekonomická, MNV v Hlubočci souhlasilo s návrhem vlastnice, aby MNV provedlo demolici za hodnotu získaného stavebního materiálu. Za tímto účelem bylo též dohodnuto, že MNV provede ve spolupráci s vlastnicí bezúplatný převod objektu do vlastnictví MNV v Hlubočci. Dne 12. 12. 1972 byla pak mezi finančním odborem ONV v Opavě a H. B. uzavřena smlouva, kterou H. B. předala bezplatně do vlastnictví Čs. státu nemovitosti v katastrálním území Hlubočec, a to pozemek parcela č. 62 - stavební plocha s domem čp. 90. Hospodářskou smlouvou z téhož dne pak ONV v Opavě převedl správu těchto nemovitostí na MNV v Hlubočci. Soudy obou stupňů ve svých rozsudcích nedospěly po provedeném dokazování ke zjištění, že by na vlastnici v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne 12. 12. 1972 byl činěn jakýkoli nátlak. Poté, co byla nemovitost předána do nájmu jiných subjektů, vlastnice neprojevovala o ni zájem, nestarala se, zda nájemníci údržbu provádějí a žádným způsobem nebylo potvrzeno, že by chtěla fakticky nemovitost opět převzít do svého užívání. Podle názoru krajského soudu sama vlastnice nechala dojít situaci až ke stavu, že se stavba stala neopravitelnou, neschopnou dalšího užívání a ohrožující okolí. Následná objektivní nutnost provedení demolice, kterou byla ochotna provést obec, vedla k tomu, že vlastnice převedla nemovitosti na stát. Krajský soud neshledal, stejně jako soud prvního stupně, že by byla prokázána tíseň ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb. Po posouzení předloženého návrhu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, postupovaly v souladu se zásadami ustanovení občanského soudního řádu a provedené důkazy náležitě zhodnotily, a to jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Ústavní soud proto nemohl učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek, ani že by soud zákonem stanoveným způsobem neposkytl ochranu právům. Nebylo shledáno ani namítané porušení Ústavy ČR, ani Listiny základních práv a svobod. Proto nezbylo než považovat návrh ústavní stížnosti, předložený stěžovateli, za zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 22. června 1999 JUDr. Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1999:1.US.209.99
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 209/99
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 22. 6. 1999
Datum vyhlášení  
Datum podání 27. 4. 1999
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Paul Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., čl.
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-209-99
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 32878
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-28