ECLI:CZ:US:1999:1.US.258.99
sp. zn. I. ÚS 258/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelky K., a.s., zastoupené Mgr. M. B., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 1999, sp. zn. 29 Ca 353/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 25. 5. 1999 domáhá zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo zastaveno řízení o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalovaného Finančního úřadu Brno I ze dne 16. 10. 1998, č.j. 123648/98/288941/6103. Krajský soud řízení zastavil s odůvodněním, že napadené rozhodnutí Finančního úřadu Brno I, konkrétně exekuční příkaz k prodeji nemovitosti, je rozhodnutím, které je podle ust. §248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), z přezkumu činnosti soudu vyloučeno.
Stěžovatelka nesouhlasí s touto právní kvalifikací, protože exekuční příkaz prý nespadá do "negativního vymezení přezkoumatelných rozhodnutí", neboť představuje jeden z typických příkladů rozhodnutí, v nichž je rozhodováno o právech a povinnostech osoby. Uvedené právní hodnocení charakteru exekučního příkazu je výslovně vyjádřeno v samotném rozhodnutí, jímž se mimo jiné dlužníkovi zakazuje, aby po doručení exekučního příkazu v něm označenou nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji něčím zatížil. Napadeným usnesením krajského soudu bylo tak porušeno základní právo stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu, která je zaručena v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Podle sdělení stěžovatelky bylo napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně doručeno jejímu právnímu zástupci Mgr. M. B. dne 25. 3. 1999. Totéž bylo zjištěno zprávou Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 1999.
Ústavní stížnost lze podle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustálené judikatury považuje Ústavní soud tuto šedesátidenní lhůtu za lhůtu procesní. Pro běh této lhůty je určující, že podle citovaného ustanovení §72 odst. 2 je prvním dnem šedesátidenní lhůty již den doručení napadeného rozhodnutí. Protože je z vyjádření stěžovatelky i ze sdělení Krajského soudu v Brně zřejmé, že napadené rozhodnutí bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 25. 3. 1999, připadl by poslední den šedesátidenní lhůty na den 23. 5. 1999. Tento den byla neděle, takže posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti bylo pondělí 24. 5. 1999 (§63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, §57 odst. 2 o.s.ř.). Stěžovatelka podala svou ústavní stížnost u Ústavního soudu teprve následující den, tj. 25. 5. 1999, tedy po uplynutí zákonné lhůty k jejímu podání.
Jen pro úplnost se uvádí, že pro počátek zákonné šedesátidenní procesní lhůty k podání ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí - jak již bylo uvedeno - jiný režim, než je tomu v řízení podle občanského soudního řádu, dle něhož se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (§57 odst. 1 os.ř.). (Srov. např. Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., Vydání 1., Praha C. H. Beck 1996, usn. č. 20, ve věci sp. zn. I. ÚS 182/95, dále tatáž Sbírka - svazek 6, Vydání 1., Praha C. H. Beck 1997, usn. č. 34, ve věci sp. zn. II. ÚS 8/96.)
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. června 1999
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj