infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUs6plusVyrok, infUsBrne, infUsKratkeRadky-179-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.12.1999, sp. zn. I. ÚS 438/98 [ nález / KLOKOČKA / výz-3 ], paralelní citace: N 180/16 SbNU 309 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:1.US.438.98

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Příspěvek na úhradu volebních nákladů

Právní věta V daném případě není z hlediska dodržení lhůty pro podání ústavní stížnosti rozhodné, zda až napadeným písemným sdělením Ministerstva financí, jež stěžovatelka chápe jako rozhodnutí, zásah či opatření orgánu veřejné moci, anebo spíše již opatřením Ústřední volební komise podle §52 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, došlo k oné skutečnosti, jež je předmětem ústavní stížnosti. Přísně vzato, stalo se nepochybně již dnem 23. 6. 1998 pro všechny politické strany zřejmým, zda mají či nemají nárok na výplatu volebního příspěvku. Ústavní soud dospěl však k závěru, že v souzeném případě nebylo napadeno rozhodnutí, nýbrž jiný zásah orgánu veřejné moci. V takovém případě Ústavní soud dle §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakáže orgánu veřejné moci, aby v porušování práva a svobody pokračoval. Proto poté, když Ústavní soud svým nálezem, sp. zn. Pl. ÚS 30/98, zrušil část §85 zákona č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a tím i omezení příspěvku na úhradu volebních nákladů hranicí nejméně tří procent z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro politickou stranu, dospěl též k závěru, že návrh stěžovatelky na výplatu volebního příspěvku politické straně - Demokratické unii - je opodstatněný a ústavní stížnosti i v bodě 2 jejího návrhu, tj. v návrhu na vyplacení volebního příspěvku, v rámci své působnosti vyhověl.

ECLI:CZ:US:1999:1.US.438.98
sp. zn. I. ÚS 438/98 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne v ve věci ústavní stížnosti politické strany "Demokratická unie", se sídlem v Praze 9, U trativodu 358 proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR, ze dne 19. srpna 1998, č. j. 143/61-733/1998, o nevyplacení příspěvku na úhradu volebních nákladů, s níž byl spojen návrh na zrušení části §85 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., konkrétně o vypuštění té části poslední věty, která zní: "která ve volbách získala nejméně tři procenta z celkového počtu platných hlasů", takto: Ústavní stížnosti se vyhovuje a Ministerstvu financí se zakazuje pokračovat v porušování práva politické strany "Demokratická unie" na výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů dle §85 zákona č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za účast této strany ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 1998. Odůvodnění: I. Stěžovatelka, politická strana Demokratická unie, svou ústavní stížností ze dne 16. 10. 1998 napadla sdělení Ministerstva financí, č. j. 143/61-733/98, z 19. 8. 1998, o nevyplacení příspěvku na úhradu volebních nákladů a navrhla, aby Ústavní soud uložil Ministerstvu financí Demokratické unii vyplatit částku 7 778 790 Kč do 15 dnů od vyhlášení nálezu Ústavního soudu. Protože Ministerstvo financí stěžovatelce s odkazem na ustanovení volebního zákona sdělilo, že není oprávněno o vyplacení příspěvku rozhodovat, navrhla stěžovatelkasoučasně Ústavnímu soudu, aby zrušil podle §74 zákona o Ústavním soudu tu část §85 druhé věty zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, jež omezuje poskytnutí volebního příspěvku pouze na strany, které získaly ve volbách nejméně 3 % odevzdaných platných hlasů. Stěžovatelka sice před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jejího práva poskytuje, její ústavní stížnost však splňovala podmínky §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu první senát Ústavního soudu podle §78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu usnesením z 25. 11. 1998 řízení přerušil a návrh na zrušení právního předpisu postoupil plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR. Plénum Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 30/98 rozhodlo 13. 10. 1999 tak, že zrušilo část §85 druhé věty zákona č. 247/1995 Sb., která zní: "která ve volbách získala nejméně tři procenta z celkového počtu platných hlasů". Nález byl publikován 10. 11. 1999 ve Sbírce zákonů pod č. 243/1999 Sb. Ústavní soud dospěl k závěru, že vazba příspěvku na úhradu volebních nákladů na získání nejméně tří procent z celkového počtu platných hlasů ve volbách do Poslanecké sněmovny ČR svým rozsahem a také zejména s přihlédnutím k existenci též dalších prostředků finanční diskriminace politických stran, které získaly méně než pět resp. tři procenta hlasů, přesahuje nezbytnou míru potřebnou ke zjištění vážnosti volebních úmyslů stran, zasahuje do rovnosti šancí politických stran ve volební soutěži a je v rozporu s článkem 5 Ústavy ČR jakož i čl. 22 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud však současně vyslovil názor, že stanovit určitou, skutečně přiměřenou mez pro poskytnutí volebního příspěvku může pouze zákonodárce sám. Tato hranice má odpovídat svému účelu. Účelem určitého minimálního počtu získaných hlasů jako podmínky pro poskytnutí volebního příspěvku není stimulace k integraci, ale pouze ověření věrohodnosti volebního úsilí politické strany k Ústavou uznanému cíli, jímž je účast na tvorbě politické vůle ve státě prostřednictvím zvolených poslanců této strany. Ústavní soud usoudil v citovaném nálezu, že pro důkaz vážnosti úmyslu politické strany postačuje hranice ve výši kolem jednoho procenta získaných hlasů, jež se také přibližuje úpravě této otázky v zemích Evropské unie. Specifickým rysem celé věci je skutečnost, že Ústavní soud nemohl vzhledem ke způsobu vymezení své kompetence než zrušit ustanovení volebního zákona o tříprocentní hranici, a to i když v odůvodnění nálezu (Pl. ÚS 30/98) sám vyslovil přesvědčení nikoli o protiústavnosti jakékoli, ale pouze neúměrně vysoké hranice počtu hlasů jako podmínky pro získání volebního příspěvku a to i se zřetelem na současnou kumulaci více finančních znevýhodnění pro malé strany. Stěžovatelka po rozhodnutí pléna svým dopisem z 15. 10. 1999 Ústavnímu soudu sdělila své přesvědčení, že požadavek na vyplacení volebního příspěvku musí být nezbytným důsledkem rozhodnutí pléna Ústavního soudu, neboť jinak by ústavní stížnost jako taková vlastně ztratila svůj smysl a význam a protiústavní diskriminace strany by pokračovala dále. Když bylo rozhodnuto plénem Ústavního soudu o zrušení napadeného ustanovení volebního zákona, vyjádřilo se i Ministerstvo financí dne 13. 12. 1999 k požadavku stěžovatelky na výplatu požadované částky k úhradě volebních nákladů. Ve svém sdělení uvádí, že odmítavé stanovisko Ministerstva zcela vycházelo z dikce zákona tehdy platného, tento zákon dodrželo a v rámci této dikce rozhodlo. Ministerstvo financí dále upozornilo na to, že Ústavní soud může napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušit, nikoli však přímo uložit vyplacení žádané částky. II. Pokud jde o formální náležitosti ústavní stížnosti Demokratické unie, první senát odkazuje na odůvodnění plenárního rozhodnutí. Plénum Ústavního soudu v této souvislosti došlo k závěru, že politická strana, tedy i DEU, není odkázána pouze na ustanovení §73 zákona o Ústavním soudu, ale jako právnická osoba je oprávněna podat ústavní stížnost i dle §72 téhož zákona, má-li za to, že bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, a to buď pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, nebo opatřením či jiným zásahem orgánu veřejné moci. Ústavní soud v této souvislosti neuznal námitku, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, neboť jde o věc, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a kromě toho by v řízení o opravném prostředku (žalobě proti České republice u obecných soudů) došlo ke značným průtahům: i kdyby žalobce navrhl obecnému soudu, aby požádal Ústavní soud o zrušení napadeného ustanovení volebního zákona, obecný soud by sice mohl, ale nemusel tak učinit. Takovou povinnost má pouze tehdy, jestliže sám dojde k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem. Po této úvaze zbylo Ústavnímu soudu zvážit, zda předložení ústavní stížnosti ke dni 16. 10. 1998 splňuje podmínku jednoroční lhůty ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Tato podmínka je totiž předpokladem, jemuž musí ústavní stížnost v daném případě vyhovět, nemá-li být odmítnuta pro nepřípustnost. Ustanovení §75 odst. 1 písm. a) činí z této podmínky nepominutelný předpoklad ústavní stížnosti. V daném případě senát Ústavního soudu zjistil, že ústavní stížnost podala Demokratická unie 16. 10. 1998. Touto ústavní stížností byl napaden "zásah" orgánu veřejné moci, totiž sdělení Ministerstva financí o nepříslušnosti rozhodovat o výplatě volebního příspěvku. Podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu počíná běžet lhůta jednoho roku "ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo". Takovou skutečností je i opatření nebo jiný zásah veřejné moci, spočívající v uplatnění jednotlivých ustanovení napadeného zákona (§74 zákona o Ústavním soudu). Takovým jiným zásahem, než je rozhodnutí, je právě napadené sdělení Ministerstva financí. Z tohoto hlediska se Ústavní soud zabýval též otázkou, zda rozhodnou skutečností, zakládající běh lhůty, je až sdělení Ministerstva financí anebo vyhlášení oficiálních výsledků voleb a vyžádal si od Ministerstva financí a od Ministerstva vnitra další podklady. Z korespondence Ministerstva financí s Demokratickou unií i některými dalšími stranami vyplývá, že Ministerstvo opakovaně a výslovně poukazovalo na to, že není oprávněno rozhodovat o udělení či neudělení volebního příspěvku a tudíž ani vydat rozhodnutí ve správním řízení, ale pouze uvolnit finanční prostředky pro ty strany, kterým připadne ze zákona nárok na jejich výplatu. Dotazem na Ministerstvo vnitra pak bylo zjištěno, že dne 23. 6. 1998 byly uveřejněny oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a že součástí tohoto oficiálního sdělení byly i přílohy, jež tvoří nedílnou součást zápisu Ústřední volební komise, a mezi těmito přílohami i seznam politických stran, "kterým jsou hrazeny volební náklady". V daném případě není z hlediska dodržení lhůty pro podání ústavní stížnosti rozhodné, zda až napadeným písemným sdělením Ministerstva financí, jež stěžovatelka chápe jako rozhodnutí, zásah či opatření orgánu veřejné moci, anebo spíše již opatřením Ústřední volební komise podle §52 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, došlo k oné skutečnosti, jež je předmětem ústavní stížnosti. Přísně vzato, stalo se nepochybně již dnem 23. 6. 1998 pro všechny politické strany zřejmým, zda mají či nemají nárok na výplatu volebního příspěvku. Za dané právní úpravy nebylo lze očekávat jakési další rozhodnutí o tom, kdo má a kdo nemá nárok na výplatu, ledaže by došlo ke sporu o to, zda strana dosáhla či nedosáhla hranice tří procent z celkového počtu platných hlasů (v dopise Ministerstva financí ze dne 19. 8. 1998 se chybně hovoří o překročení tří procent z celkového počtu odevzdaných hlasů). K tomu však po volbách v roce 1998 nedošlo a oficiální výsledky voleb v tomto směru nebyly žádnou z politických stran, jež se voleb zúčastnily, napadeny. Ústavní soud se zabýval též námitkou Ministerstva financí, že Ústavní soud může napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci toliko zrušit. Dospěl však k závěru, že v souzeném případě - jak již výše uvedeno - nebylo napadeno rozhodnutí, nýbrž jiný zásah orgánu veřejné moci. V takovém případě Ústavní soud dle §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakáže orgánu veřejné moci, aby v porušování práva a svobody pokračoval. V tomto smyslu také Ústavní soud rozhodl. Z jeho rozhodnutí přirozeně vyplývá i povinnost Ministerstva financí, aby stěžovatelce příspěvek na úhradu volebních nákladů vyplatil. Ze všech výše uvedených důvodů poté, co Ústavní soud svým nálezem, sp. zn. Pl. ÚS 30/98, zrušil část §85 zákona č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a tím i omezení příspěvku na úhradu volebních nákladů hranicí nejméně tří procent z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro politickou stranu, dospěl Ústavní soud též k závěru, že návrh stěžovatelky na výplatu volebního příspěvku politické strany - Demokratické unii - ve výši 90 Kč za každý platný hlas, odevzdaný pro tuto stranu ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 1998 je opodstatněný a ústavní stížnosti i v bodě 2 jejího návrhu, tj. v návrhu na vyplacení volebního příspěvku, v rámci své působnosti vyhověl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně 15. prosince 1999

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1999:1.US.438.98
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 438/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 180/16 SbNU 309
Populární název Příspěvek na úhradu volebních nákladů
Datum rozhodnutí 15. 12. 1999
Datum vyhlášení 15. 12. 1999
Datum podání 16. 10. 1998
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel POLITICKÁ / VOLEBNÍ STRANA
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Klokočka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí správní
zákon
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 5
  • 2/1993 Sb., čl. 22
Ostatní dotčené předpisy
  • 247/1995 Sb., §85
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní ústavní principy/demokratický právní stát/svobodná soutěž politických sil
Věcný rejstřík politická strana/hnutí
diskriminace
volby/do Poslanecké sněmovny
volby/do Senátu
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-438-98
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 31229
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-29