ECLI:CZ:US:1999:1.US.474.98
sp. zn. I. ÚS 474/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a členů senátu JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. M. Š., zastoupeného advokátem JUDr. M. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 10. 1998, č. j. 30 Ca 168/98-12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal svou stížností zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 10. 1998, č. j. 30 Ca 168/98-12. Uvedl, že jako účastník řízení před krajským soudem byl tímto soudem vyzván dne 7. 9. 1998 k zaplacení soudního poplatku za podaný návrh, a to do osmi dnů od doručení výzvy. Stěžovatel namítal, že přestože soudní poplatek za podaný návrh dne 2. 10. 1998 uhradil, soud shora citovaným usnesením ze dne 2. 10. 1998 řízení zastavil. V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že proti vydanému usnesení není opravný prostředek přípustný s odvoláním na ustanovení §250j odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Tímto rozhodnutím dle názoru stěžovatele porušil soud ustanovení §9 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že soud tím, že rozhodl o zastavení předmětného řízení a odkázal přitom stěžovatele na ustanovení o. s. ř., porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. Stěžovatel dále namítal, že zákon o soudních poplatcích je vůči zákonu č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (o. s. ř.) ve vztahu předpisu zvláštního vůči předpisu obecnému. Soud měl dle názoru stěžovatele proto vycházet ze zákona o soudních poplatcích a po zaplacení soudního poplatku stěžovatelem usnesení o zastavení řízení zrušit a v řízení dále pokračovat.
S ohledem na výše uvedené má stěžovatel za to, že soud porušil jeho základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, spočívajících v právu každého domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a v právu na přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy.
Ústavní soud po zvážení právního stavu, přezkoumáním přiložených listinných materiálů a po vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové jako vedlejšího účastníka dospěl k názoru, že stížnost stěžovatele není možno považovat za důvodnou.
Ve svých závěrech se Ústavní soud přiklonil k písemnému stanovisku krajského soudu.
Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že je přesvědčen, že svým rozhodnutím žádná stěžovatelova práva neporušil. Jeho žalobu, jíž se domáhal přezkumu rozhodnutí orgánu veřejné správy, přijal a zkoumal, zda jsou splněny podmínky, za nichž může soud jednat. Protože žalobce neuhradil soudní poplatek, který byl v souladu s ustanoveními §4 písm. a) a §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, splatný s podáním žaloby, vyzval ho soud k zaplacení poplatku v náhradní lhůtě osmi dnů. Zároveň ho soud poučil, že pokud poplatek nezaplatí v takto stanovené lhůtě, soud řízení zastaví. Právnímu zástupci stěžovatele, JUDr. M. V., byla výzva doručena dne 10. 9. 1998. Zásilka s vylepenou kolkovou známkou , kterou byl soudní poplatek uhrazen, byla předána poště k přepravě dne 2. 10. 1998 a soudu došla dne 5. 10. 1998. Krajský soud řízení usnesením ze dne 2. 10. 1998 zastavil a ve smyslu ust. §250j o. s. ř. poučil stěžovatele, že proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V uvedené věci se jednalo o přezkum rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 17. 6. 1998, č. j. FŘ /1847/130/96/-Šp., a to na návrh stěžovatele. Přezkum soudních rozhodnutí je upraven v části páté, hlavě druhé a třetí o. s. ř. Věcná příslušnost soudu je upravena v ustanovení §246 o. s. ř. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že soudy ve správním soudnictví přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů, nejsou tedy orgány odvolacími. Správní soudnictví je řízením jednoinstančním, ve kterém je podání opravných prostředků (s výjimkou věcí upravených v hlavě třetí páté části o. s. ř.) vyloučeno, a to bez ohledu na to, zda k zastavení řízení došlo podle procesních ustanovení občanského soudního řádu nebo podle zákona o soudních poplatcích.
V posuzované věci je třeba mít na zřeteli především tu skutečnost, že proti rozhodnutím podle části páté o. s. ř. nejsou opravné prostředky přípustné, a proto ani není zákonem stanoven funkčně příslušný soud, který by o odvolání mohl rozhodovat. S ohledem na popsané právní skutečnosti není proto relevantní se dále zabývat vztahem zákona o soudních poplatcích k o. s. ř. z pohledu lex specialis ve vazbě na lex generalis.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud neshledal pochybení ze strany krajského soudu, který respektoval stávající právní úpravu.
Ústavní soud proto uvedenou věc posoudil tak, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh stěžovatele, a proto jej ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 24. června 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu