ECLI:CZ:US:1999:2.US.25.99
sp. zn. II. ÚS 25/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti L. M., proti postupu Ministerstva spravedlnosti, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, který došel Ústavnímu soudu dne 18. 1. 1999, vznáší stěžovatel ústavní stížnost proti postupu Ministerstva spravedlnosti ČR ve věci vydávací vazby stěžovatele a jeho vydání k trestnímu stíhání Slovenské republice.
Stěžovatel byl na příkaz Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 1998, sp. zn. 3 Tvo 213/98, propuštěn z vazby pro Okresní soud v Kutné Hoře, ale k návrhu Krajského státního zastupitelství Ústí n. Labem Krajský soud v Ústí n. Labem rozhodl usnesením pod sp. zn. 1 Nt 120/98 o jeho vzetí do vydávací vazby podle §381 odst. 2 tr. ř.
Stěžovatel namítá, že institut vydávací vazby ve skutečnosti vůbec neslouží k realizaci jeho vydání Slovenské republice, ale že je v rozporu s důvodem, pro který je tato vazba v zákoně stanovena, využívána k zajištění osoby stěžovatele pro účely trestního stíhání, které je proti němu vedeno v České republice.
Ve zdržovacím postupu Ministerstva spravedlnosti spatřuje stěžovatel porušení čl. 8 odst. 5, čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z přiložených dokladů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl na příkaz Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 1998, sp. zn. 3 Tvo 213/98, propuštěn z vazby pro Okresní soud v Kutné Hoře. K návrhu Krajského státního zastupitelství v Ústí n. Labem Krajský soud v Ústí n. Labem usnesením pod sp. zn. 1 Nt 120/98 rozhodl o vzetí stěžovatele do vydávací vazby podle ustanovení §381 odst. 2 tr. ř.
Stěžovatel tedy ve své ústavní stížnosti napadá pouze současný stav, kdy realizace jeho vydání na Slovensko byla ministrem spravedlnosti ČR odložena do skončení jeho trestního stíhání v ČR pro trestnou činnost, pro niž není vydáván, případně do vykonání trestu odnětí svobody. Ústavní stížnost není opodstatněná. Rozhodování o povolení a provedení vydání do ciziny je svěřeno podle ustanovení §382 tr. ř. ministru spravedlnosti, soud pouze zjišťuje, zda neexistuje právní překážka vylučující toto vydání. Ve smyslu ustanovení §381 odst. 2 tr. ř. je v tomto případě vzetí do vazby obligatorní. Soud tak není vázán vazebními důvody ve smyslu ustanovení §67 tr. ř. Obligatornost vazby v tomto případě je odůvodněna garancí státu za realizaci vydání. Není tedy porušeno právo stěžovatele na osobní svobodu zaručenou čl. 8 Listiny základních práv a svobod.
Nebylo porušeno ani právo stěžovatele na osobní svobodu a osobní bezpečnost ve smyslu ustanovení čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud realizace vydání stěžovatele byla ministrem spravedlnosti odložena na dobu ukončení trestního stíhání, popřípadě výkonu trestu odnětí svobody stěžovatele, má toto odložení oporu v čl. 19 Evropské úmluvy o vydávání, podle něhož může dožádaná strana (tedy ČR), když přijme rozhodnutí o žádosti vydání, odložit předání vyžádané osoby, aby ji mohla trestně stíhat, nebo pokud již byla odsouzena, aby na ní mohl být na jejím území vykonán trest za jiný trestný čin, než pro který je žádáno vydání.
Protože Ústavní soud v projednávané věci neshledal porušení ústavnosti, senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 26. dubna 1999