ECLI:CZ:US:1999:2.US.296.99
sp. zn. II. ÚS 296/99
Usnesení
II. ÚS 296/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti I. D., zastoupené JUDr. M. Ř., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze, č.j. 29 Co 153/99-13, ze dne 8. 4. 1999, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kladně, č..j. 14 C 274/98-6, ze dne 27. 1. 1999, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně jako účastníků řízení a S. H. se sídlem v K., zastoupeného JUDr. L. Č., advokátem, jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení výše označených rozhodnutí obecných soudů s tím, že vyslovením věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Kladně k řízení ve věci nahrazení souhlasu Stavebního bytového družstva H. se sídlem v Kladně k Uzavření dohody o převodu družstevního bytu do jejího vlastnictví a potvrzením tohoto rozhodnutí Krajským soudem v Praze se cítí dotčena v právu na zákonného soudce, když podle ěl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Uvedla, že předmětem soudního sporu je uzavření dohody o převodu vlastnictví bytu z družstva na jeho člena, tedy otázka vztahu mezi družstvem a jeho členem, nejedná se však o běžný členský či obchodní vztah, nýbrž o specifický vztah založený zákonem č. 72/1994 Sb., který je v podstatě vztahem občanskoprávním. Oba soudy se sice řídily právním názorem Nejvyššího soudu ČR k této problematice, sama s takovým názorem nesouhlasí, stejně jako nesouhlasí s názorem, že s převodem bytu do vlastnictví je spojeno skončení členství v družstvu a stanovení vypořádacího podílu. Poukázala přitom na odlišnou judikaturu Vrchního soudu v Praze a Krajského obchodního soudu v Praze. Z tohoto důvodu navrhla, aby ústavní soud stížnosti vyhověl a usnesení soudů obou stupňů zrušil.
K návrhu se vyjádřila za Krajský soud v Praze předsedkyně jeho senátu JUDr. I. S., poukázala na právní názor Nejvyššího soudu, který byl pod sp. zn. 26 Cdo 758/98 publikován ve Sb.s.r., roč. 1999, č. 3 a kterého se soud přidržel. Okresní soud se k návrhu nevyjádřil. Podle názoru vedlejšího účastníka nedošlo k porušení práva na zákonného soudce, neboť stěžovatelka nesprávně interpretuje čl. 38 odst. 1 Listiny a proto navrhl zamítnutí návrhu.
11. ÚS 296/99
Ústavní soud shledal návrh stěžovatelky zjevně neopodstatněným. Ústavní soud je v tomto případě nucen potvrdit své vícekrát opakované stanovisko ve své ustálené judikatuře, podle kterého funkcionálně jako "soudní orgán ochrany ústavnosti" (čl. 83 Ústavy ČR) není další soudní instancí, ani není vrcholem soustavy obecného soudnictví. Proto není oprávněn zasahovat, zejména pak přes stanovisko Nejvyššího soudu, do rozhodovací praxe obecných soudů při posuzování jejich vlastní věcné příslušnosti, jestliže příslušnost soudu, jemuž má být věc k projednání a rozhodnutí postoupena, je podložena zákonem.
V souzeném případě se jedná v podstatě o "kompetenční" spor o to, zda věc má projednávat obecný okresní soud nebo soud s působností ve věcech obchodních. Ústavní soud má za to, že obecné soudy postupovaly ústavně konformním způsobem, když smlouvu o převodu bytové jednotky podle §23 a pásl. zák. č. 72/1994 Sb. považovaly za speciální úpravu zániku členství v družstvu, kde spory v první instanci projednávají krajské soudy s působností ve věcech obchodních. Námitka porušení ústavního principu v právu na zákonného soudce není namístě, jestliže soudy postupem zákonem upraveným a předvídaným v řádném řízení posoudily svou vlastní věcnou příslušnost a rozhodly tak, jak v napadených usneseních je obsaženo.
S ohledem na výše uvedené byl návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších přepisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. prosince 1999
Vojtěch Cepl
předseda senátu Ústavního soudu