infUsTakto, infUsVec2, infUsLengthVec64, infUs6plusVyrok, infUsKratkeRadky-155-000,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.04.1999, sp. zn. II. ÚS 301/96 [ nález / CEPL / výz-3 ], paralelní citace: N 61/14 SbNU 53 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:2.US.301.96

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K aplikaci zrušeného §250f o. s. ř. ve věcech pojistného

Právní věta Před zrušením §250f občanského soudního řádu bylo tohoto ustanovení možno použít jen tehdy, jestliže byly zároveň splněny všechny podmínky v něm stanovené. K jeho aplikaci nestačila sama skutečnost, že skutkový stav byl dle názoru soudu spolehlivě zjištěn a že již šlo jen o posouzení právní otázky. Především musel být splněn základní předpoklad, a to že šlo o případ jednoduchý. Za jednoduchý případ nelze považovat věci pojistného osoby samostatně výdělečně činné, které již svou podstatou i vzhledem k měnící se právní úpravě jsou složité a náročné.

ECLI:CZ:US:1999:2.US.301.96
sp. zn. II. ÚS 301/96 Nález Nález Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 27. dubna 1999 sp. zn. II. ÚS 301/96 ve věci ústavní stížnosti JUDr. P. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 15.8.1996 sp. zn. 22 Ca 230/96, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, pracoviště Ostrava, o snížení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení. I. Výrok Rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Ca 230/96 - 14 ze dne 15.8.1996 se zrušuje. II. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností brojí navrhovatel proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.8.1996 č. j. 22 Ca 230/96 - 14. Naříkaným rozsudkem byla dle navrhovatele porušena jeho základní práva stanovená v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhovatel se domáhal u Krajského soudu v Ostravě žalobou vedenou pod sp. zn. 22 Ca 230/96 zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, detašovaného pracoviště Ostrava, ze dne 23.2.1996 sp. zn. 2760/95-Kr ve spojení s předcházejícím rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku ze dne 20.11.1995 sp. zn. OSSZ/9001/MŠ/Ř-807. Okresní správa sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku svým rozhodnutím ze dne 20.11.1995M nevyhověla žádosti navrhovatele ze dne 1.7.1993, kterým navrhovatel žádal o snížení vyměřovacího základu a zálohy na pojistné v roce 1993, a nesnížila mu tento vyměřovací základ s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky stanovené v §14 odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Česká správa sociálního zabezpečení v Praze, pracoviště Ostrava, svým rozhodnutím ze dne 23.2.1996 č. j. 2760/95-Kr změnila k odvolání navrhovatele výrok rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku tak, že podle §14 odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, snížila vyměřovací základ pro placení zálohy na pojistné za měsíce srpen, září a říjen 1993. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel opravný prostředek ke Krajskému soudu v Ostravě, v němž žádal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23.2.1996 č. j. 2760/95-Kr a vrácení věci k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, pracoviště Ostrava, o snížení vyměřovacího základu se potvrzuje. Podstata odůvodnění napadeného rozsudku se opírá o závěr, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze vycházelo ze správně zjištěného skutkového stavu, z něhož vycházel Krajský soud v Ostravě. Protože šlo dle právního názoru soudu jen o posouzení právní otázky, bylo ve věci rozhodnuto podle §250f občanského soudního řádu bez jednání rozsudkem. Česká správa sociálního zabezpečení jako odpůrce v řízení před krajským soudem postupovala dle soudu v souladu s §14 odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb. Navrhovatel v ústavní stížnosti předně namítá, že ve svém odůvodnění Krajský soud v Ostravě vychází ze znění zákona č. 589/1992 Sb., ve znění novely č. 160/1993 Sb., platné od 1.7.1993. Podle názoru navrhovatel však měl vycházet ze znění před novelou, která plátci záloh žádné omezení nestanovila. Dále se navrhovatel domnívá, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě je v zjevném rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Dle navrhovatele Krajský soud v Ostravě neučinil zevrubné skutkové a právní posouzení věci, nezabýval se podklady a rozhodnutími, z nichž napadené rozhodnutí vycházelo, především žádostí navrhovatele na snížení zálohy, nečinností Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku v roce 1993, daňovým přiznáním navrhovatele za rok 1993, provedenými kontrolami účetnictví navrhovatele, a to i okresní správou sociálního zabezpečení v roce 1994 (zpětně za rok 1993) - protokol č. 1551/94. V neposlední řadě se pak navrhovatel domnívá, že soud nepostupoval spravedlivě podle Ústavy České republiky, protože naplněním jeho rozhodnutí by byl navrhovatel postižen pokutou (penále) za něco, co nemusel konat. Možnost zevrubného skutkového a právního posouzení věci navrhovatel žalobou u soudu sledoval. Tím, že věc nebyla projednána veřejně, soud navrhovateli odňal možnost být přítomen u jednání, a tudíž se vyjádřit ke všem projednávaným důkazům tak, jak to Listina v čl. 38 odst. 2 předpokládá. K ústavní stížnosti navrhovatele se vyjádřil účastník řízení Krajský soud v Ostravě v tom smyslu, že tvrzení stěžovatele, že výše citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě byla porušena jeho základní práva stanovená v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny, není důvodné. Podstatné je, dle vyjádření Krajského soudu v Ostravě, že shledal po přezkoumání správního rozhodnutí, že správní orgán, který v projednávané věci vydal rozhodnutí, správně a úplně zjistil skutkový stav. Soud je pak vždy vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistil správní orgán. Stěžovatel v opravném prostředku ani doplnění dokazování nenavrhoval. Stěžovatel ani nebyl schopen předložit účetní doklady o dosažených příjmech, neboť podle obsahu správního spisu tvrdil, že shořely při požáru dne 13.4.1995. Stěžovatel v opravném prostředku požadoval, aby v přezkumném řízení byla řešena otázka penále za neplacení pojistného. V tomto směru krajský soud odkázal na tu část rozsudku, napadeného ústavní stížností, kde se v odůvodnění uvádí, že předmět přezkumného řízení je vymezen předmětem rozhodnutí správního orgánu, které je soudem přezkoumáváno. Vyjádření České správy sociálního zabezpečení v Praze, pracoviště Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení rekapituluje skutkový stav i právní posouzení věci a dokládá své vyjádření řadou příloh. K odůvodněnosti ústavní stížnosti se nevyjadřuje. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 230/96, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Při posuzování ústavní stížnosti navázal na zásady, z nichž vycházela jeho předchozí rozhodnutí, dotýkající se spravedlivého procesu ve správním soudnictví (viz např. nálezy Ústavního soudu uvedené ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 3, ročník 1995, č. 6, 12, 23 a 24; tyto nálezy Ústavního soudu předcházely rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě v dané věci). Společným základem těchto rozhodnutí bylo zjištění, že soudy ve správním soudnictví aplikují §250f občanského soudního řádu i v případech, které evidentně svou podstatou nebyly jednoduché a kdy nenařízením jednání bylo dotčeno právo účastníka, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům tak, jak to má na mysli čl. 38 odst. 2 Listiny. Dochází tak k prolomení zásady přímosti a ústnosti veřejného jednání jako jedné ze základních zásad spravedlivého soudního procesu, a to tím spíše, že v případech přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů soudy se jedná o řízení jednostupňové. Tato zjištění spolu s dalšími důvody vedly plénum Ústavního soudu ke zrušení §250f zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dnem 1. května 1997 (nález Ústavního soudu č. 269/1996 Sb.). Před zrušením uvedeného ustanovení bylo možné je použít jen tehdy, jestliže byly zároveň splněny všechny podmínky v něm stanovené. K jeho aplikaci nestačila sama skutečnost, že skutkový stav byl dle soudu spolehlivě zjištěn a že již šlo jen o posouzení právní otázky. Především musel být splněn základní předpoklad, a to že šlo o případ jednoduchý. O tom, že se jedná o případ jednoduchý, v soudním rozhodnutí ani ve vyjádření soudu k ústavní stížnosti nepadla ani zmínka. Za jednoduchý případ ale nelze považovat věci pojistného osoby samostatně výdělečně činné, které již svou podstatou i vzhledem k měnící se právní úpravě jsou složité a náročné. O složitosti případu svědčí již to, že správní orgány různého stupně se ve svém posouzení dané věci liší. Pokud tedy Krajský soud v Ostravě ve věci stěžovatele rozhodl bez nařízení jednání a odňal tak stěžovateli možnost uvést před soudem svoji právní argumentaci a vysvětlit námitky, týkající se přesnosti a souvislostí zjištění skutkového stavu správními orgány, došlo tímto jeho postupem k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, a proto Ústavní soud jeho rozhodnutí zrušil [§82 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. 4. 1999 JUDr. Antonín Procházka předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1999:2.US.301.96
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 301/96
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 61/14 SbNU 53
Populární název K aplikaci zrušeného §250f o. s. ř. ve věcech pojistného
Datum rozhodnutí 27. 4. 1999
Datum vyhlášení  
Datum podání 4. 11. 1996
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Cepl Vojtěch
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 589/1992 Sb., §14 odst.4
  • 99/1963 Sb., §250f
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstřík správní soudnictví
daň/daňová povinnost
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-301-96
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 28517
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31