Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.12.1999, sp. zn. II. ÚS 352/96 [ nález / CEPL / výz-3 ], paralelní citace: N 183/16 SbNU 327 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:2.US.352.96

sp. zn. II. ÚS 352/96 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci ústavní stížnosti zemřelé V. M., zastoupené JUDr. L. K., a jejích dědiček J. K. a Z. T., obou zastoupených advokátem JUDr. M. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.10.1996, č.j. 38 Ca 229/95 - 13, za účasti Okresního úřadu Frýdek-Místek, okresního pozemkového úřadu, Okresního úřadu Frýdek-Místek, Pozemkového fondu ČR, územní pracoviště Frýdek-Místek, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 1996, č.j. 38 Ca 229/95- 13, se zrušuje. Odůvodnění: Dne 18.12.1996 se navrhovatelka obrátila na Ústavní soud s ústavní stížností, kterou se domáhala, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11.10.1996, č.j. 38 Ca 229/95 - 13, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek-Místek, okresního pozemkového úřadu ze dne 23.5.1995, č.j. PzÚ 2051/92-Knv, jímž bylo určeno, že stěžovatelka není vlastníkem pozemků přesně specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí a že za nevydané pozemky se nepřiznává nárok na pozemek náhradní či jinou zákonnou náhradu. Tyto pozemky, jak patrno z obsahu připojeného spisu Městského soudu v Praze, č.j. 38 Ca 229/95, a Okresního úřadu Frýdek-Místek, okresního pozemkového úřadu , č.j. PzÚ 2051/92-Knv, přešly do vlastnictví státu na základě kupní smlouvy uzavřené dne 11.10.1960 mezi J. a V. M. jako prodávajícími, a Okresním investorským útvarem ve Frýdku- Místku jako kupujícím, za účelem výstavby 174 bytových jednotek. Odkoupení pozemků bylo původním vlastníkům nabídnuto na základě územního rozhodnutí odboru výstavby KNV v Ostravě. Před podpisem kupní smlouvy manželé M. požádali o povolení cenové výjimky ohledně stanovení ceny za prodávané pozemky. Této žádosti nebylo vyhověno rozhodnutím odboru výstavby ONV ve Frýdku-Místku ze dne 1.8.1960 a cena pozemků byla určena částkou 0,40 Kčs za m2 s odůvodněním, že pozemek je zahradou a nikoliv stavebním pozemkem. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím komise pro výstavbu rady ONV ve Frýdku - Místku ze dne 1.9.1960. V opravném prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek-Místek, okresního pozemkového úřadu, navrhovatelka namítala, že kupní smlouva ze dne 11.10.1960 byla jí a jejím manželem uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. K otázkám tísně a nápadně nevýhodných podmínek uvedla, že se Okresní úřad Frýdek-Místek, okresní pozemkový úřad, nevypořádal se všemi namítanými skutečnostmi, od některých zcela odhlédl, nesprávně zhodnotil skutková zjištění a současně rozhodl na podkladě neúplných skutkových zjištění. Samotné nepodání žádosti o stavební povolení před výkupem pozemků nemůže být dostatečným argumentem k tomu, že kupní smlouva nebyla uzavřena v tísni. Manželé M. byli v tíživé situaci, J. M. navíc trpěl těžkou srdeční a jaterní chorobou, byl proto v invalidním důchodu. Z obavy z dalšího zhoršení jeho zdravotního stavu v důsledku stresových situací se podvolili podepsat kupní smlouvu. Pokud by mohli s pozemky volně nakládat, nikdy by je neprodali. Okresní pozemkový úřad se měl dále zabývat zejména tím, zda cena pozemků byla s ohledem na jejich konkrétní vlastnosti, jak jsou příkladmo uvedeny v §1 odst. 2 vyhl.č. 228/1951 Ú.l., přiznána v souladu s platným cenovým předpisem. Vzhledem k tomu, že stavby, pro které byly pozemky vykupovány, na těchto pozemcích dosud existují, je v možnostech žalovaného namítané skutečnosti náležitě zjistit a posoudit, jaké poměrné snížení ceny v rámci shora uvedeného rozmezí bylo odpovídající. Městský soud v Praze, který o opravném prostředku stěžovatelky rozhodoval, rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil, i když v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že je možno přisvědčit námitkám navrhovatelky, že cena za vykupované pozemky byla stanovena pouze v minimální výši a že tak bylo její rodině fakticky znemožněno v budoucnu pozemky využít ke stavbě vlastního rodinného domku. Tyto skutečnosti však nejsou v daném případě pro posouzení věci podstatné, když nelze dovodit, že kupní smlouva byla uzavřena v tísni, pročež nejsou současně naplněny obě okolnosti pro uplatnění restitučního titulu dle ust. §6 odst. 1 písm. k) zák.č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. §250f zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o.s.ř."), ve spojení s ust. §250l odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez jednání, neboť správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a jde jen o posouzení právní otázky. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdila, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze, kdy soud rozhodl ve věci bez jednání podle §250f o.s.ř., bylo porušeno její základní právo na veřejné a ústní projednání její věci zaručené jí v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle názoru stěžovatelky nebyly ve věci dány podmínky pro postup podle ust. §250f o.s.ř., neboť se neztotožňuje s tím, že se jednalo o jednoduchý případ, a poukazuje na to, že posuzování a dokazování tísně a nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání právního úkonu patří obecně k nejsložitějším. Tomu nasvědčují i okolnosti dané věci, kdy Městský soud v Praze na rozdíl od rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek-Místek, okresního pozemkového úřadu, dovozujícího, že smlouva nebyla uzavřena ani v tísni ani za nápadně nevýhodných podmínek, připustil, že okolnosti namítané navrhovatelkou v žalobě by mohly nasvědčovat o nápadně nevýhodných podmínkách při uzavírání kupní smlouvy. Současně je však označil za nepodstatné pro posouzení, když dle soudu nelze dovodit, že kupní smlouva byla uzavřena v tísni. Vedle nedostatku základní podmínky pro postup dle §250f o.s.ř., tedy aby se jednalo o jednoduchý případ, nebyla vzhledem k uvedeným okolnostem naplněna ani další podmínka, a to že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu, a bylo namístě doplnit dokazování o znalecký posudek k ceně pozemků, jak navrhovatelka v žalobě navrhovala. Aplikace postupu podle §250f o.s.ř. byla v daném případě neodůvodněná, a ve svém důsledku představovala porušení práva navrhovatelky na její přítomnost při projednání její věci, práva ústně se k věci, jakož i prováděným důkazům vyjádřit, zaručeného jí Listinou základních práv a svobod a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále navrhovatelka uvedla, že nebyla slyšena ani v řízení před správním orgánem, a proto jí postupem soudu byla zcela odňata možnost k věci se ústně vyjádřit. Nadto navrhovatelka zamýšlela při soudním jednání přednést skutečnosti osvědčující, že výstavba prováděná na předmětných pozemcích státem započala ještě předtím, než byla uzavřena kupní smlouva ze dne 11.10.1960, kteréžto skutečnosti jsou nepochybně podstatné pro posouzení tísně při uzavření kupní smlouvy a navrhovatelka hodlala v tomto směru soudu přednést návrh na další důkazy, což jí bylo postupem soudu znemožněno. V průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka dne 12.3.1998 zemřela. Ústavní soud usnesením ze dne 4.11.1998 přerušil řízení ve věci ústavní stížnosti, v souladu s ustanovením §63 zák. č. 182/1993 Sb., spolu s ust. §107 odst. 3 o.s.ř., s tím, že bude v řízení pokračovat s dědici účastníka, jakmile skončí řízení o dědictví. Podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12.7.1998, č.j. 13D 388/98 - 23, které nabylo právní moci dne 26.8.1998, jsou dědičkami po zemřelé J. K. a Z. T., které požádaly Ústavní soud, aby s nimi nadále jednal jako s účastnicemi řízení o ústavní stížnosti po zemřelé účastnici, s tím, že zůstávají u důvodů ústavní stížnosti a zejména zdůrazňují, že napadeným rozsudkem odpůrce, který byl vydán za původního znění §250f o.s.ř. bez ústního projednání, došlo k porušení základního práva na veřejné a ústní projednání věci u soudu. Proto žádají vydání nálezu Ústavního soudu, kterým by se zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze. V písemném vyjádření k ústavní stížnosti Městský soud v Praze uvedl, že danou věc považoval Městský soud v Praze za jednoduchý případ s ohledem na to, že kupní smlouva byla uzavřena v souvislosti s tím, že dotčené pozemky byly určeny územním rozhodnutím k zastavění. Nedošlo tedy dle názoru soudu k porušení práva navrhovatelky na veřejné a ústní projednání věci, neboť občanský soudní řád připouštěl rozhodnutí bez jednání, a podmínky pro tento postup byly splněny. Pozemkový fond ČR, územní pracoviště Frýdek-Místek, se vzdal práva být vedlejším účastníkem. Další vedlejší účastník Okresní úřad Frýdek-Místek, okresní pozemkový úřad, k věci uvedl, že při svém rozhodování vycházel m.j. z korespondence s V. M. a jejím právním zástupcem, který opakovaně ve svých dopisech upozorňoval na vysoký věk své mandantky. Pozemkový úřad upustil od osobního jednání s navrhovatelkou a případné nejasnosti byly doplňovány písemnou formou prostřednictvím právního zástupce. Ten byl před vydáním rozhodnutí ve smyslu §33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, uvědoměn o možnosti seznámit se s obsahem správního spisu. Ve své odpovědi ze dne 24.4.1995 právní zástupce sdělil, že svého práva k seznámení se spisovým materiálem v této fázi řízení nevyužije. Nelze proto dovozovat, že správní orgán stěžovatelce neumožnil osobní účast na správním řízení. Vedlejší účastník Okresní úřad Frýdek-Místek, ve svém vyjádření sdělil, že se ztotožňuje s vyjádřením Okresního úřadu Frýdek-Místek, okresního pozemkového úřadu. Ústavní soud přistoupil k posouzení ústavní stížnosti z hlediska tvrzeného porušení práva na veřejné a ústní projednání věci zaručené článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavnímu soudu nepřísluší, jak již mnohokrát ve svých nálezech uvedl, přezkoumávat celkovou zákonnost rozhodování obecných soudů a nahrazovat dokazování a hodnocení provedených důkazů. Přísluší mu však posoudit, zda v předchozím řízení nebyla porušena základní ústavně zaručená práva, mezi nimi právo na soudní a jinou právní ochranu a právo na spravedlivý proces. V daném případě je nutno předeslat, že v době rozhodování obecného soudu platil §250f o.s.ř., který obecnému soudu poskytoval možnost v rámci soudního přezkumu správních rozhodnutí rozhodovat bez jednání. Podmínkou uplatnění tohoto postupu však bylo, že šlo o jednoduchý případ, zejména bylo-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného stavu a šlo-li jen o posouzení právní otázky. Uvedené ustanovení o.s.ř. bylo nálezem Ústavního soudu č. 269/1996 Sb. zrušeno s účinností od 1.5.1997. Zákonem č. 202/1997 Sb. bylo přijato s účinností od 1.10.1997 nové znění ust. §250f o.s.ř., které umožňuje soudu v rámci správního soudnictví rozhodovat bez nařízení jednání jen tehdy, je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, a dále jen pokud to účastníci svorně navrhnou. Avšak již v nálezech Ústavního soudu předcházejících zrušení citovaného ustanovení bylo vyhověno prakticky všem ústavním stížnostem namítajícím protiústavnost aplikace §250f o.s.ř. Ústavní soud opakovaně vyslovil názor, že ustanovení §250f o.s.ř. prolamuje zásadu veřejnosti a ústnosti veřejného jednání a rovněž i zásadu bezprostřednosti. Proto bylo třeba podmínky pro jeho použití vykládat přísně, a to tím spíše, že v případech přezkumu rozhodnutí správních orgánů soudem se zpravidla jednalo o řízení jednostupňové. Dále dovodil, že přistoupit k použití citovaného ustanovení bylo možné jen v případech, kdy byly splněny všechny podmínky v něm stanovené. K jeho aplikaci nestačí sama skutečnost, že jde jen o posouzení právní otázky, neboť musí být splněna také jeho základní podmínka, totiž že se jedná o případ jednoduchý a že bylo nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu věci. Při zkoumání této stránky případu nemohl Ústavní soud pominout svou dosavadní judikaturu (např. nálezy Ústavního soudu, sp.zn. IV. ÚS 113/94, IV. ÚS 75/95, I. ÚS 5/95, IV. ÚS 262/96), z níž je patrný jeho názor, že ve věcech restitučních obvykle nejde o věci jednoduché, a proto předpoklady použití ust. §250f o.s.ř. před jeho zrušením nebyly v takových případech zpravidla dány. Nenaplnění podmínek pro použití citovaného ustanovení nasvědčuje také okolnost, že Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí vyvodil z podkladů pro rozhodnutí shromážděných správním orgánem částečně jiný závěr, než jaký vyvodil Okresní úřad Frýdek-Místek, okresní pozemkový úřad, totiž že je možno přisvědčit námitkám navrhovatelky, že cena za vykupované pozemky byla stanovena pouze v minimální výši a že tak bylo její rodině fakticky znemožněno v budoucnu pozemky využít ke stavbě vlastního rodinného domku a že okolnosti namítané navrhovatelkou v žalobě by mohly nasvědčovat o nápadně nevýhodných podmínkách při uzavírání kupní smlouvy. Tímto Městský soud v Praze nepřímo vyvrací naplnění další podmínky, že šlo jen o posouzení právní otázky. Vzhledem k výše uvedeným důvodům dospěl Ústavní soud k závěru, že byl porušen princip spravedlivého procesu, jak vyplývá zejména z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterými je přiznáno každému právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyhověl a napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11.10.1996, č.j. 38 Ca 229/95 - 13, zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 16. 12. 1999