ECLI:CZ:US:1999:2.US.90.99
sp. zn. II. ÚS 90/99
Usnesení
r
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
II.ÚS 90/99
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti MVDr. J. P., CSc., zastoupeného JUDr. M. Č., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 19.11. 1998, čj. 4 C 670/98-17, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 19.11. 1998, č j. 4 C 670/98-17. Tímto rozsudkem byl zamítnutý jeho návrh na zrušení rozhodnutí členské schůze Mysliveckého sdružení P., okres Český Krumlov, ze dne 26.6. 1998, jímž byl vyloučen z Mysliveckého sdružení P. a byla mu uložena povinnost k vydání povolenky k lovu. Ústavní stížnost posléze doplnil o návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť nad rámec ustanovení §2501 obč. soudního řádu Okresní soud v Českém Krumlově provedl dokazování výslechem svědků. Dovozuje, že dokazování směřovalo ke zjištění skutkového stavu. byť tento skutkový stav měl být členské schůzi znám v době vydání jejího rozhodnutí o stěžovatelově vyloučení z mysliveckého sdružení a takto zjištěný stav měl jednoznačně vyplývat z tohoto rozhodnutí členské schůze. Jestliže tento stav z rozhodnutí nevyplýval, měl soud rozhodnutí členské schůze jako nepřezkoumatelné a bránící stěžovateli ve výkonu jeho práv zrušit a nikoliv jeho návrh zamítnout. V žádném případě neměl ke svému rozhodnutí dojít na základě dalších důkazů. které si opatřil dodatečně.
Ústavní stížnost není důvodná.
Z obsahu spisu 4 C 670/98 Okresního soudu v Českém Krumlově Ústavní soud zjistil. že stěžovatel podáním doručeným soudu 2.7. 1998 se domáhal zrušení rozhodnutí členské schůze Mysliveckého sdružení P. ze dne 26.6. 1998, a to na základě §15 zákona č. 83/1980 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Podle odst. I tohoto ustanovení má člen sdružení právo. pokud považuje rozhodnutí některého z jeho orgánů. proti
II. ÚS 90/99
němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující jeho stanovám, do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí, požádat okresní soud o jeho přezkoumání. Na členské schůzi Mysliveckého sdružení P. dne 26.6. 1998 byl projednán návrh výboru na vyloučení stěžovatele, který členská schůze většinou hlasů schválila. Myslivecké sdružení P. vyhotovilo o vyloučení písemné rozhodnutí, které bylo stěžovateli doručeno 10. 7. 1998. V doplnění návrhu adresovanému Okresnímu soudu v Českém Krumlově stěžovatel vytýká, že přezkoumávané rozhodnutí neobsahuje náležitosti podle zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v čemž spatřuje jeho nezákonnost. Okresní soud v Českém Krumlově napadené rozhodnutí přezkoumal, a protože dospěl k závěru, že členská schůze Mysliveckého sdružení v P. při vydání rozhodnutí neporušila zákon, ani že toto rozhodnutí není v rozporu se stanovami, návrh rozsudkem ze dne 19.11. 1998, č j. 4 C 670/98-17 zamítl. V odůvodnění soud konstatoval, že pro rozhodování o vyloučení člena nelze aplikovat bezvýhradně ustanovení správního řádu, zejména pokud jde o zajišt'ování podkladů pro rozhodnutí, pokud rozhodnutí vykazuje některé formulační, event. formální nedostatky, nemají vliv na platnost rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí vymezuje přesně jednotlivá porušení povinností člena sdružení. Okresní soud proto považuje proces přijetí a vyhlášení rozhodnutí za postup plně v souladu se stanovami Mysliveckého sdružení P. Soud se na rozdíl od stěžovatele nedomnívá, že by rozhodnutí mělo mít takové náležitosti, jako by se jednalo o rozhodnutí orgánu státní správy, nebot' je nutno si uvědomit, že jde o orgán sdružení občanů, jehož členové nejsou vybaveni takovými odbornými znalostmi, aby mohli vydávat rozhodnutí na úrovni rozhodnutí správních orgánů. Podle názoru soudu je důležité, že v rozhodnutí bylo skutkově vymezeno, jakých porušení ustanovení stanov se žalobce dopustil, když jako velmi vážné porušení soud považuje právě jednání žalobce vůči představitelům sdružení, když v důsledku jeho jednání byl dokonce jeden člen výboru zraněn. Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání, byt' byl poučen o jeho nepřípustnosti. Posléze vzal odvolání zpět a řízení bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.2. 1999 č.j. 10 Ca 19/99-33 zastaveno.
Ústavní soud nespatřuje důvod pro změnu svého dosavadního názoru na koncepci přezkoumávání rozhodnutí orgánů občanských sdružení podle §15 zák. č. 83/1990 Sb. Jak již jednou uvedl (viz nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 9/98, uveřejněný pod č. 36 in Sbírka nálezů a usnesení - svazek 10. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1998), sdílí názor, že poskytnutí soudní ochrany podle §15 cit. zákona není správním soudnictvím, protože tu nejde o výkon veřejné správy, a proto taková rozhodnutí nelze přezkoumávat v řízení podle části páté obč. soudního řádu. Jestliže se v §15 používá termín "přezkum", neznamená to nic jiného, než že soudní ochrana poskytovaná tímto ustanovením je založena na kasačním principu, tj. výroku. kterým se přezkoumávané rozhodnutí bud' potvrzuje nebo zrušuje. To znamená, že i v inkriminovaném případě lze - vzhledem k ustanovení §7 odst. 2 obč. soudního řádu s přihlédnutím k ustanovení §15 odst. 1 zák. č. 83/1990 Sb. - aplikovat první a třetí část obč. soudního řádu, a to přiměřeně, s přihlédnutím k uvedené povaze "přezkumu", což, narozdíl od správního soudnictví, nevylučuje provádění dokazování.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud neshledal, že by bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 Listiny. Stěžovatel využil předpokládaný postup spočívající v zachování možnosti soudního přezkumu rozhodnutí členské schůze mysliveckého sdružení. Pokud stěžovatel tvrdí, že bylo třeba aplikovat přiměřeně ustanovení hlavy druhé části páté obč. soudního řádu, s výjimkou ustanovení §250a obč. soudního řádu, vychází z mylné konstrukce. Tím současně nesprávně vypočítává požadavky na rozhodnutí členské schůze, které klade naroveň požadavkům předepsaným na rozhodnutí orgánu státní
II. ÚS 90/99
správy (viz §47 zák. č. 71/1967 Sb.). Omyl stěžovatele spočívá také v tom, když opakovaně vyžaduje aplikaci §2501 obč. soudního řádu, tj. ustanovení zařazeného do hlavy třetí části třetí tohoto předpisu. Uvedené ustanovení zakládá oprávnění soudu rozhodovat o opravných prostředcích proti ještě nepravomocným rozhodnutím správních orgánů.
Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl, a to v celém rozsahu, tj. včetně návrhu na odklad vykonatelnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 1999
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu
-3.