Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27.04.1999, sp. zn. II. ÚS 94/98 [ nález / HOLEČEK / výz-3 ], paralelní citace: N 62/14 SbNU 57 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:2.US.94.98

sp. zn. II. ÚS 94/98 Nález Ústavní soud rozhodl dne 27. dubna 1999 v o návrhu stěžovatele JUDr. C. V. na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 19.11.1997 č.j. 22 Ca 88/97-30 a rozhodnutí Okresního úřadu v Kroměříži-pozemkového úřadu z 23.5.1996 č.j. PÚ 2118/92-LC/42 takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 19.listopadu 1997 č.j. 22 Ca 88/97-30 a rozhodnutí Okresního úřadu v Kroměříži- pozemkového úřadu z 23.května 1996 č.j. PÚ 2118-LC/42 se zrušují. Odůvodnění: I. JUDr. C. V. podal dne 2.3. 1998 (s doplněním dne 23.7.1998) ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 22 Ca 88/97 z 19.11.1997 a proti rozhodnutí Okresního úřadu v Kroměříži- okresního pozemkového úřadu z 23.5.1996 č.j. PÚ 2118/92-LC/42. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnutí Okresního úřadu v Kroměříži potvrzeno. Napadeným rozhodnutím Okresního úřadu v Kroměříži- okresního pozemkového úřadu bylo rozhodnuto tak, že navrhovatel není vlastníkem nemovitosti- parcely č. 1755 s pivovarem č.p. 655 se sladovnou, zapsaných nyní v KN jako parcela č. 1755/1 stav. s domem č.p. 655, parcela č. 1755/2 stav. s ost. stav. objektem. Rozhodnutí pozemkového úřadu bylo odůvodněno tak, že při svém rozhodování byl pozemkový úřad vázán právním názorem Krajského soudu v Brně, který rozhodl, že nemovitosti uvedené ve výroku napadeného rozhodnutí nejsou majetkem, na nějž se vztahuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen "zákon o půdě"). Stěžovatel uvedl, že obě rozhodnutí byla vydána přesto, že zdůrazňoval, že pro posouzení věci by mělo být směrodatné rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 22.3.1948, které výslovně stanoví, že pozemkový majetek uvedený v soupisové vyhlášce z 14.1.1948 tvoří zemědělský a lesní podnik včetně budov pivovaru a sladovny. Napadenými rozhodnutími bylo dle stěžovatele porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 90 Ústavy, které soudu ukládá stanoveným způsobem a tedy i v souladu s občanským soudním řádem (dále jen "o.s.ř.") poskytovat ochranu základním lidským a občanským právům. Stěžovatel je přesvědčen, že současně bylo porušeno i právo zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a zároveň i právo garantované čl. 4 odst. 1 Listiny. Proto navrhuje, aby Ústavní soud po projednání ústavní stížnosti obě napadená rozhodnutí odporující základním lidským a občanským právům garantovaným uvedenými ústavněprávními dokumenty zrušil. II. Okresní pozemkový úřad v Kroměříži ve svém vyjádření uvedl, že pozemkový úřad o restitučním nároku JUDr. C. V. uplatněném v zákonné lhůtě podle §9 zákona o půdě postupně rozhodoval podle §9, a to jednak odst. 4, jednak odst. 2 a buďto obnovoval vlastnictví nebo zakládal nárok restituenta na náhradu v případě, že původní majetek nebylo možno pro zákonnou překážku vydat. Při rozhodování vycházel z listin Ministerstva zemědělství, zejména č.j.14155/48-IX/R 12 z 22.3.1948 a č.j. 38.952/48-IX/R 31 ze 17.4.1948, kterými toto ministerstvo určilo, že se jedná o zemědělský a lesní podnik podle §1 odst. 1 písm. d) zákona č. 142/1947, o revizi první pozemkové reformy, tedy zbytkový statek, který byl státem převzat včetně bývalého pivovaru se sladovnou v H. na základě těchto aktů podle zákona č. 142/1947 Sb. Rozhodnutí č.j. PÚ 2118/92/2-LC z 28.9.1993, kterým měly být vydány do vlastnictví JUDr. C. V. stavby a pozemky bývalého pivovaru se sladovnou, zrušil Krajský soud v Brně rozsudkem č.j. 30 Ca 89/94-24 z 8.2.1995 s odůvodněním, že jde o nemovitosti, které nepodléhají režimu zákona o půdě. Do té doby neměl pozemkový úřad pochybnosti o tom, že se jedná o zemědělský majetek, který vznikl reálným rozdělením nemovitosti z původního velkostatku se zámkem H. Pozemkový úřad byl při dalším rozhodování vázán stanoviskem obsaženým v rozsudku Krajského soudu v Brně. Rozhodl proto v jeho intencích zamítavým rozhodnutím. Pozemkový úřad je však stále názoru, že v tomto případě jde o majetek spadající do působnosti zákona o půdě. Pokud bylo možné znárodnit součást zbytkového statku podrobeného revizi, za kterýžto objekt byl uznán Ministerstvem zemědělství, je nutno tento akt ministerstva respektovat. Dle názoru pozemkového úřadu je namístě o celém tomto bývalém zbytkovém statku rozhodovat v restitučním řízení podle zákona o půdě. Vyjádření podal i Krajský soud v Ostravě. Navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, neboť dle jeho názoru předmětné nemovitosti, t.j. pivovar se sladovnou, neslouží zemědělské výrobě, nýbrž ke zpracování zemědělských výrobků. III. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 22 Ca 88/97 z 19.11.1997, který je předmětem této ústavní stížnosti a kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Kroměříži, bylo zjištěno, že po provedeném řízení dospěl Krajský soud v Ostravě k závěru, že neshledal opravný prostředek důvodným. V odůvodnění se zejména uvádí, že v uvedené věci je sporné, zda předmětné nemovitosti ve výroku napadeného rozhodnutí uvedené spadají pod režim zákona o půdě či nikoliv. Odpůrce (Okresní pozemkový úřad v Kroměříži) rozhodl s odkazem na vázanost právním názorem Krajského soudu v Brně vysloveným v rozsudku z 8.2.1995 č.j. 30 Ca 89/94-24 tak, že nárok na vydání těchto nemovitostí nespadá do působnosti zákona o půdě. Krajský soud po provedeném jednání a s přihlédnutím k dalším listinám konstatovaným u jednání, t.j. zejména rozhodnutí ministra zemědělství z 25.1.1996, ve kterém ministr uvedl, že Ústřední pozemkový úřad zasáhl svým rozhodnutím do kompetence soudů, dospěl k závěru, že odpůrce rozhodl na základě přesně a úplně zjištěného skutkového stavu a neshledal důvod pro další doplnění dokazování. Rozsah působnosti zákona o půdě je vymezen v §1 odst. 1. V dané věci se jedná o posouzení, zda hospodářské budovy a stavby specifikované ve výroku napadeného rozhodnutí slouží zemědělské výrobě. Krajský soud v Ostravě dospěl ke stejnému závěru jako Krajský soud v Brně, že pivovar se sladovnou neslouží zemědělské výrobě (rostlinné), nýbrž ke zpracování zemědělských výrobků, takže nelze dovodit bezprostřední příčinnou souvislost s touto výrobou, i když lze připustit, že návaznost na zemědělskou výrobu zde existuje. Při posuzování této otázky je však právně nevýznamné, zda osoba, která tyto nemovitosti vlastnila, byla současně i vlastníkem zemědělského majetku. Z uvedených důvodů Krajský soud v Ostravě napadené rozhodnutí pozemkového úřadu jako zákonné potvrdil (§250q o.s.ř.). IV. Z předložených dokladů Ústavní soud dále zjistil, že k otázce, zda jde v dané věci o nemovitosti, na něž se vztahuje §1 odst. 1 písm. b) zákona o půdě, se v rámci svého rozhodnutí zn. 1943/95-3152 z 31.7.1995 jako příslušný státní orgán vyjádřilo podle §17 odst. 6 zákona o půdě Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad a uvedlo, že v daném případě jde o nemovitosti, na něž se vztahuje §1 odst. 1 písm. b) zákona o půdě. V odůvodnění se m.j. uvádí, že Ministerstvo zemědělství-Ústřední pozemkový úřad přezkoumalo předložené doklady ke sporným nemovitostem a došlo k tomuto závěru: Původními vlastníky nemovitostí na st.p. č. 1755-pivovaru se sladovnou a dalšími objekty byli rodiče oprávněné osoby. Nemovitost pivovaru a sladovny patřila k velkostatku H., který se členil na několik dvorů, jehož základem byla vždy zemědělská výroba. Panství celé obsahovalo cca 514 ha zemědělských a lesních pozemků. Byly zde provozovány kromě živočišné a rostlinné výroby i rybářství a myslivost. V roce 1948, kdy přecházely posuzované nemovitosti do vlastnictví státu, byl statek zahrnut do revize pozemkové reformy a zestátněn podle zákona č. 142/1947 Sb. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že byl pivovar z této revize vyňat a vzhledem k tomu, že na původním pozemku st.p.č. 1755 se nacházely krom budovy pivovaru a sladovny i obytné stavení, restaurace, skladiště, konírny, stáje, mlékárna a pod., lze konstatovat, že se jednalo o komplex budov tvořících původní zemědělskou usedlost. Tyto objekty jsou stavebně i hospodářsky propojeny a je proto nezbytné je chápat jako jeden funkční celek, i když zde dochází již ke zpracování zemědělských produktů a obecně patří pivovary spíše k potravinářskému průmyslu. V případě velkostatků, rustikálních statků nebo panství s velkou výměrou pozemků bylo běžné část zpracovatelského průmyslu zařazovat pod majetek podléhající revizi první pozemkové reformy, a proto také cukrovary, lihovary, mlýny, pily, sýrárny a pod., pokud pouze doplňovaly převládající zemědělskou výrobu, jako je tomu právě v tomto případě, byly mezi zemědělský majetek zařazeny a chápány již v roce 1948 jako součást zemědělské usedlosti. Na základě toho rozhodlo Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad, že v daném případě jde o nemovitosti, na které se vztahuje §1 odst. 1 písm. b) zákona o půdě. Dne 25. ledna 1996 vydal ministr zemědělství pod č.j. 164/96/1000 rozhodnutí o rozkladu, v němž došel k závěru, který lze shrnout v tom smyslu, že zákon o půdě v §17 odst. 6 sice svěřil rozhodování o pochybnostech, zda se jedná o nemovitosti , na které se tento zákon vztahuje, do kompetence příslušného ústředního orgánu státní správy (Ústředního pozemkového úřadu). V daném případě však podal podnět k zahájení tohoto řízení Okresní úřad-pozemkový úřad v Kroměříži až poté, kdy Krajský soud v Brně zrušil jeho rozhodnutí. Pokud tedy Ústřední pozemkový úřad zahájil v dané věci řízení podle §17 odst. 6 zákona o půdě s odůvodněním, že pochybnosti vyvolal rozsudek Krajského soudu v Brně, zasáhl tím do kompetence soudu, který je v řízení o opravném prostředku podle §9 odst. 6 zákona o půdě oprávněn posoudit otázku, zda se na předmětné nemovitosti vztahuje zákon o půdě, sám a odchylně od jejího posouzení pozemkovým úřadem, který je podle §250r o.s.ř. vázán právním názorem soudu, že se na dotčené nemovitosti zákon o půdě nevztahuje. Z uvedených hledisek nebyl tedy dán důvod, aby Ústřední pozemkový úřad vůbec zahajoval řízení o otázce, zda se na dotčené nemovitosti vztahuje zákon o půdě. Proto bylo původní rozhodnutí v rámci rozhodnutí o rozkladu zrušeno a řízení zastaveno. V. V projednávaném případě je pro posouzení věci významné především posouzení otázky, zda uvedené nemovitosti sloužily zemědělské výrobě a zda se na ně vztahuje zákon o půdě. Jak zřejmo z uvedených podkladů, k případu se vyjádřily po věcné stránce jinak správní orgány, jinak soudy. V této souvislosti stěžovatel mimo jiné upozorňuje, že podle jeho názoru došlo rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 90 Ústavy, který soudu ukládá stanoveným způsobem a tedy i v souladu s o.s.ř. poskytovat ochranu základním lidským a občanským právům. VI. Ústavní soud posuzoval, zda Krajský soud v Ostravě při svém rozhodování postupoval v daném případě v souladu se stanoveným postupem, konkrétně v souladu s o.s.ř., zejména s jeho ustanoveními části třetí hlavy druhé o dokazování. Paragraf 132 o.s.ř. uvádí, že důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Tyto úvahy se pak vyjádří v odůvodnění rozsudku postupem, který stanoví §157 odst. 2 a 3 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení v odůvodnění rozsudku uvede soud podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil. V zájmu výchovného působení rozsudku dbá soud o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé a zabývalo se i příčinami sporu. V rozporu s §157 odst. 2 o.s.ř. je tzv. souborné zjištění, stejně jako to, když v odůvodnění se reprodukují jednotlivé důkazy, i protichůdné, aniž je zaujato stanovisko, co soud skutečně zjišťuje. Takové rozsudky jsou prakticky nepřezkoumatelné. Pokud pak soudní rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud podle §127 o.s.ř. po slyšení účastníků znalce. VII. Okresní pozemkový úřad v Kroměříži v novém řízení po vrácení věci Krajským soudem v Brně provedl nový listinný důkaz rozhodnutím Ministerstva zemědělství č.j. 14.155/48-IX/R-12 z 22.3.1948, podle něhož pozemkový majetek původních vlastníků tvořící zemědělský a lesní podnik (zbytkový statek) podle §1 odst. 1 písm. d) zákona č. 142/1947 Sb. stát přebírá celý podle §6 odst. 2 písm. b) č. 1 zákona č. 142/1947 Sb. i s pozemky č. 1754, 1755,1756,1757 a 413 v kat. úz. H. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno: "Parc.č. 1754,1755,1756,1757 a 413 v kat. území H. jste neuvedli v seznamu B parcel, až ve výkazu půdy přihlášky C jste vyznačili, že se na soupisové přihlášce nachází pivovar se sladovnou. Ježto jste tyto objekty rovněž získali z velkostatku H., přejímají se i tyto nemovitosti". Z tohoto důkazu, který jednoznačně svědčí ve prospěch stěžovatele a vede k závěru, že se na sporné nemovitosti vztahuje §6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě, však pozemkový úřad nevycházel, jsa při svém rozhodování vázán opačným právním názorem soudu. Tímto důležitým důkazem se zvláště nezabýval a speciálně jej nehodnotil ani Krajský soud v Ostravě, čímž se dopustil v důkazním řízení pochybení, jež jsou naznačena v předchozím textu nálezu. Ústavní soud po posouzení připojených spisů dospěl k závěru, že odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 22 Ca 88/97 není v souladu s postupem stanoveným zákonem. V daném případě šlo věcně o dosti komplikovaný případ s různými názory na povahu předmětných nemovitostí. Krajský soud v Ostravě měl při důkazním řízení důsledně postupovat podle ustanovení o. s. ř., což dle stanoviska Ústavního soudu důsledně neprovedl. Nedodržením zákonem stanoveného postupu ( zejména pouhým souhrnným zjištěním místo striktního postupu dle o.s.ř.) došlo k porušení čl.90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle těchto ustanovení jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Proto Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Jelikož právo na spravedlivý proces při hodnocení důkazů bylo porušeno i ve správním řízení, i když ne vinou správního orgánu, zrušil Ústavní soud, a to také z důvodů procesně ekonomických, rovněž rozhodnutí pozemkového úřadu, který bude o stěžovatelově nároku na restituci majetku znovu rozhodovat. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 27. dubna 1999