ECLI:CZ:US:1999:3.US.100.99
sp. zn. III. ÚS 100/99
Usnesení
III. ÚS 100/99
Ústavní soud rozhodl dne 24. 6. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. R., zastoupený Mgr. P. O., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 2 Cdon 525/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34 odst. 1, 2, §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 1998 (2 Cdon 525/97-45) a tvrdil, že označený soud jako orgán veřejné moci porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že obecný soud jako soud dovolací odmítl dovolání stěžovatele (do rozsahu dovolacího
soudu - Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. ledna 1997 - 22 Co 413/96-35), když dospěl k závěru, že z důvodů, v ústavní stížnosti napadeném rozhodnutí podrobně vyložených, mu nelze přiznat přípustnost (§239 odst. 2 o. s. ř.); aniž by stěžovatel blíže svá tvrzení stran porušení ústavně zaručených základních práv rozvedl nebo podrobněji vyložil, navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu (viz shora) svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jakkoli stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že mu bylo "odňato právo na spravedlivý proces odmítnutím jím navržených důkazů svědeckými výpověďmi", nelze ani při nejpečlivější úvaze nad jeho tvrzením zjistit, jaké konkrétní důkazy má ve svém tvrzení vůbec na mysli a jak by se jejich provedení mělo či mohlo promítnout do skutkového stavu věci tak, jak k němu dospěly (jej zjistily) obecné soudy I. a II. stupně (§153 odst. 1 o. s. ř.) a
jak - v těchto souvislostech - jeho dovolání v podrobné úvaze (odůvodnění) posoudil, též s odkazem na svou konstantní judikaturu, dovolací soud.
Za této situace, kdy nejenže tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv je pro naprostý nedostatek odůvodnění pouhým (nepodloženým) tvrzením, ale kdy současné více než kusé další námitky, co do obecnými soudy zjištěného stavu věci, nezakládají (a ani založit nemohou) důvodnost podobného tvrzení, byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná: není ani úkolem ani povinností Ústavního soudu, aby sám domýšlel druh a rozsah tvrzených vad, a aby tak sám vlastní činností pátral po tom, jak a zda vůbec bylo řízení před obecnými soudy postiženo kusostí, která by mohla či měla představovat protiústavní vady řízení, zejména jestliže řízení o ústavní stížnosti je v podstatě bez jakýchkoliv (procesních) vazeb na řízení před obecnými soudy.
Byla proto stěžovatelova ústavní stížnost shledána jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána již samotnou povahou vyložených důvodů; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 24. června 1999