ECLI:CZ:US:1999:3.US.123.99
sp. zn. III. ÚS 123/99
Usnesení
III. ÚS 123/99-20
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti A.E., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti postupu Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové, ve věci vedené pod ČVS: KVV-148/10-97, a proti postupu Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, nyní Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, ve věci sp. zn. KZv 36/97, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným osobně Ústavnímu soudu dne 4. března 1999, a doplněným podáním ze dne 16. března 1999, se stěžovatel domáhá vyslovení, že 1) Policii České republiky, krajskému úřadu vyšetřování, a krajskému státnímu zastupitelství jako orgánům veřejné moci ve věci stěžovatele, vedené pod ČVS: KVV-148/10-97, resp. Kzv 36/97, se zakazuje, aby pokračovaly v porušovaní práva na stanovené postupy, 2) krajskému státnímu zastupitelství jako orgánu veřejné moci se zakazuje, aby svou nečinností pokračoval v porušování práva, zaručeného čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh bylo zjištěno následující:
Dne 18. června 1997 bylo stěžovateli sděleno obvinění z trestného činu dle §187 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. b) tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že v rámci organizované skupiny v různých místech České republiky opatřoval a přechovával heroin a kokain s cílem jejich distribuce, přičemž tyto látky vyvezl i do dalších zemí.
Stěžovatel dne 11. srpna 1998 podal žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele, v níž namítal průběh dosavadního dokazování. Tato žádost byla dozorujícím státním zástupcem shledána nedůvodnou, a to sdělením ze dne 25. srpna 1998.
Opakovanou žádostí dle §167 tr. ř. ze dne 31. srpna 1998 stěžovatel brojil proti provedení důkazem utajeného svědka, přičemž ani tato, dle vyrozumění krajského státního zastupitelství ze dne 4. září 1998, nebyla shledána důvodnou.
III. ÚS 123/99-21
Stěžovatel dále v ústavní stížnosti namítá porušení procesního postupu u výslechu svědků v dané věci provedených ve dnech 18. prosince 1998 a 7. ledna 1999, jakož i průtahy přípravného řízení. Kromě toho ve stížnosti napadá i porušení procesních kautel u obv. J. A., K. B., M. B. a L. K.
Zákonným předpokladem podání ústavní stížnosti je, kromě jiného, dodržení lhůty 60 dnů, jež počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), dále vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jakož i požadavek přímého dotčení zásahem orgánu veřejné moci na základních právech a svobodách (§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Pokud ústavní stížnost brojí proti nedodržení kautel přípravného řízení v rozsahu obsaženém v žádostech o přezkoumání postupu vyšetřovatele ze dne 11. a 31. srpna 1998, je ve vztahu k rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně předmětných práv, za něž nutno považovat postup státního zástupce dle §167 tr. ř., podána po lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pakliže ústavní stížnost brojí proti dalším porušením kautel přípravného řízení, nutno ve vztahu k těmto námitkám konstatovat nevyčerpání procesních prostředků k ochraně svých práv ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Konečně ohledně výtek ve vztahu k přípravnému řízení dalších obviněných nutno konstatovat nedostatek podmínky přímého dotčení na vlastních základních právech a svobodách (ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu), v důsledku čehož v uvedeném kontextu nutno považovat ústavní stížnost za návrh podaný někým zjevně neoprávněným..
Ze všech uvedených důvodů byla ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. b), c) a e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 1999
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj