infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-231-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25.11.1999, sp. zn. IV. ÚS 169/98 [ nález / ZAREMBOVÁ / výz-3 ], paralelní citace: N 167/16 SbNU 225 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:4.US.169.98

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Existence nápadně nevýhodných podmínek

Právní věta Jakkoliv je třeba nápadnou nevýhodnost podmínek ve smyslu ustanovení §6 odst. l písm. g) zákona č. 87/1991 Sb. prokázat vůči stavu, který existoval v době uzavření kupní smlouvy, vzhledem k podmínkám tehdy obvyklým může být tento momentální objektivní stav výsledkem skutečností, které nastaly před datem uzavření kupní smlouvy, jež se ve sféře původního vlastníka - převodce - projeví a aktivizují právě až v podmínkách konkrétního kontraktačního procesu a mohou odůvodnit závěr o objektivní existenci nápadně nevýhodných podmínek na straně převodce v okamžiku uzavírání smlouvy ve srovnání s jinými občany.

ECLI:CZ:US:1999:4.US.169.98
sp. zn. IV. ÚS 169/98 Nález Ústavní soud rozhodl v o ústavní stížnosti MUDr. K., proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 1997, čj. 3 Cdon 319/96-102, Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 1994, čj. 11 Co 822/94-80, a Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 8. 1994, čj. 5 C 109/92-67, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, jako účastníka řízení, takto: Rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 1997, čj. 3 Cdon 319/96-102, Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 1994, čj. 11 Co 822/94-80, a Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 8. 1994, čj. 5 C 109/92-67, se zrušují. Odůvodnění: Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení rozsudků obecných soudů shora označených. Neztotožňuje se závěry ve věci dosud rozhodujících obecných soudů v otázce neexistence nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání kupní smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 13. 10. 1975, v důsledku čehož byla zamítnuta její žaloba na určení povinnosti žalovaných uzavřít s ní dohodu o vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 87/1991 Sb."). Stěžovatelka poukazuje na to, že ač skutečnosti prokazující existenci nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání výše uvedené kupní smlouvy mezi původními vlastníky nemovitostí a čs. státem (ONV Příbram) v řízení před obecnými soudy nejen tvrdila, ale i prokázala, dospěly obecné soudy k právním závěrům, které podle jejího názoru představují zásah do jejích ústavně zaručených práv. Za stěžejní důvody opodstatňující její tvrzení o existenci nápadně nevýhodných podmínek označuje především to, že předmětem převodu byly pozemky s možností těžby surovin a zásobami v minulosti již vytěženého kamene, což se v kupní smlouvě neodrazilo, čímž došlo ke značnému znevýhodnění poměru získané hodnoty k vydávané protihodnotě v neprospěch původních vlastníků, o čemž svědčí i znalecký posudek znalce M. V. ze dne 20. 8. 1993. Uzavření kupní smlouvy představuje současně pro nástupce původního vlastníka trvalou ztrátu možnosti obnovení těžby kamene na předmětných pozemcích, pro kterou hovoří jak nízká vrstva skrývky a příznivé položení lomu u komunikace, tak vhodnost kamene pro stavební a dekorační použití. S tím souvisí i ztráta možného pracovního zařazení pro nástupce původního vlastníka, nehovoříc již o takových záležitostech, jakými jsou například pokračování v rodinné tradici apod. Kromě toho poukazuje na to, že za protiprávní (a tedy související s předpokladem nápadně nevýhodné podmínky) je třeba považovat i svévolný postup Svazarmu (Automotoklubu Příbram), který bez souhlasu původního vlastníka začal pozemek užívat, zbudoval na něm sociální zařízení (WC) a další zařízení pro motoristy, a to vše ještě předtím, než došlo k uzavření kupní smlouvy. Původní vlastník byl tak fakticky protiprávně zbaven výkonu vlastnického práva k pozemku a ocitl se bez vlastní viny ve zvláště nevýhodném postavení, čímž byly natolik zhoršeny jeho poměry k předmětné nemovitosti, že se ocitl v objektivně nerovné situaci, což bez pochyby ovlivnilo i podmínky a okolnosti uzavírání kupní smlouvy ohledně předmětných pozemků ve smyslu zákonného požadavku podmínek nápadně nevýhodných. Z připojeného spisu Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 5 C 109/92, bylo zjištěno, že rozsudkem uvedeného soudu, čj. 5 C 109/92-67, ze dne 31. 8. 1994, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na určení povinnosti žalovaných uzavřít s ní dohodu o vydání pozemku č. 374/9, č. 373 k.ú. H., a to poté, co soud I. stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne 13. 10. 1975 byla původními vlastníky, právními předchůdci stěžovatelky, uzavřena v tísni, nicméně nikoliv za nápadně nevýhodných podmínek. Rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze, čj. 11 Co 822/94-80, ze dne 14. 12. 1994. Krajský soud v podstatě shodně se soudem I. stupně, jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí, dospěl k závěru, že důvody, o které stěžovatelka opírá své tvrzení o existenci nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání kupní smlouvy ze dne 13. 10. 1975, jsou neopodstatněné, nejsou proto splněny podmínky ustanovení §6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb., a rozsudek soudu I. stupně potvrdil. S ohledem na jiný právní názor stěžovatelky na splnění podmínky nápadně nevýhodných podmínek v souvislosti s tísní při uzavření kupní smlouvy, však připustil dovolání ve smyslu ust. §238 odst. 2 písm. a) o.s.ř. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu stěžovatelka v podstatě namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu v otázce, zda kupní cena byla určena v souladu s tehdy platnými cenovými předpisy. Vytýká soudu I. stupně, že neuvěřil jejímu tvrzení, že na dotčených pozemcích byly lomy kamene, který byl zčásti vytěžen, přičemž jeho cena nebyla zohledněna při stanovení kupní ceny. Poukazuje na to, že v tomto smyslu stěžovatelka navrhovala již soudu I. stupně důkazy, které však nebyly provedeny. Odvolací soud pak, aniž v tomto směru sám prováděl dokazování, dospěl k závěru, že vytěžený kámen na pozemcích nebyl, čímž došlo k porušení ustanovení §120 o.s.ř. V dovolání dále stěžovatelka poukazuje na to, že soudy obou stupňů sice při rozhodování o věci vycházely z ust. §6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb., při jeho výkladu však pochybily, když vycházely z rozhodnutí uveřejněného pod č. 36 v ročníku č. 1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a problematiku nápadně nevýhodných podmínek výlučně redukovaly na otázku, zda sjednaná výše kupní ceny odpovídala tehdy platných cenovým předpisům. I kdyby totiž cena za pozemky včetně jejich součástí byla stanovena smluvně v souladu s tehdy platným cenovým předpisem, konkrétně vyhláškou č. 43/1969 Sb., došlo k uzavření předmětné smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek. Stěžovatelka v dovolání podrobuje kritice konstrukci právního názoru, podle něhož "nápadně nevýhodné podmínky" jsou samostatným hlediskem (vedle institutu "tísně"), když naopak podle ní byla-li někomu vnucena smlouva (což odpovídá stavu tísně), již tímto byla porušena rovnost smluvních stran a dispoziční volnost účastníků, a sama tato skutečnost zakládá nevýhodné podmínky ještě dávno předtím, než se vůbec začne jednat o "ekvivalentu plnění", tedy o ceně. Dovolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na dosavadní interpretaci ustanovení §6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb. ze strany obecných soudů, ale i soudu Ústavního, podle níž je při posuzování citovaného ustanovení nezbytné ověření toho, zda jsou splněny oba zákonné předpoklady v citovaném ustanovení obsažené, tedy jak stav tísně, tak i existence nápadně nevýhodných podmínek, a přestože se oba tyto zákonné předpoklady často vzájemně prolínají a někdy i podmiňují, je třeba respektovat jejich relativní oddělenost, kdy předpoklad tísně představuje především stav subjektivní a předpoklad nápadně nevýhodných podmínek zejména objektivní skutečnosti v konkrétní tísni. V posuzovaném případě obecné soudy dospěly k závěru, že předmětná smlouva byla uzavírána v tísni. Naopak při posouzení druhého předpokladu vydání věci podle §6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb., jeho naplnění obecné soudy neshledaly. Vyšly přitom z toho, že nápadně nevýhodné podmínky je nutno posuzovat konkrétně, podle okolností případu, kdy případné naplnění předpokladu nápadně nevýhodných podmínek se musí odrážet v konkrétní nevýhodě postiženého občana v porovnání s občany jinými, což - jak plyne z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů - nebylo shledáno. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že pokud soud druhého stupně při svém rozhodování vycházel z výše uvedeného právního názoru, nelze z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 2 písm. d) o.s.ř. učinit závěr o případné nesprávnosti tohoto rozhodnutí, které je proto třeba posuzovat jako věcně správné, a proto bylo dovolání stěžovatelky podle §243 odst. 1 o.s.ř. zamítnuto. Nejvyšší soud ČR jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na obsah odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku s tím, že je třeba s ohledem na námitky stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti zdůraznit, že odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR vycházelo ze skutečnosti, že v posuzovaném případě byla přípustnost dovolání založena v souvislosti s tím, do jaké míry považoval odvolací soud své rozhodnutí po právní stránce za zásadní. Proto při zkoumání správnosti dovoláním napadeného rozsudku mohl dovolací soud přihlédnout pouze k hledisku obsaženému v ust. §241 odst. 2 písm. d) o.s.ř. a posuzovat tak řešení jen odvolacím soudem vymezené právní otázky. Právní názor, z kterého odvolací soud při svém rozhodování vycházel, neshledal dovolací soud za nesprávný, a proto v napadeném rozsudku posoudil z hlediska uplatněného dovolacího důvodu rozhodnutí odvolacího soudu jako věcně správné. Postupem obecných soudů nebylo proto podle názoru Nejvyššího soudu ČR zasaženo do práv stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu a ústavní stížnost je proto možno považovat za neodůvodněnou. Automotoklub Příbram a Okresní úřad v Příbrami se svého postavení vedlejšího účastníka v řízení vzdaly. Předně Ústavní soud uvádí, že nelze přisvědčit stěžovatelce v jejím tvrzení, že dosavadními rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť ve vztahu ke stěžovatelkou tvrzenému nároku na restituci předmětných pozemků nelze toto ustanovení podle ustálené judikatury Ústavního soudu aplikovat na případy spadající do režimu eventuálního obnovení vlastnického práva v tzv. restitučním prostředí. Naproti tomu, viděno ze zorného úhlu ústavněprávně zaručeného práva každého na soudní ochranu a spravedlivý proces, nelze ponechat bez bližší pozornosti stranou zkoumání Ústavního soudu tvrzení stěžovatelky ohledně vad v dokazování v otázce způsobu využití předmětných pozemků osobami odlišnými od vlastníků pozemků a eventuálního dopadu této skutečnosti na rozhodnutí soudů o existenci či neexistenci nápadně nevýhodných podmínek. V tomto směru je třeba uvést, že při ústním jednání v řízení před Okresním soudem v Příbrami dne 8. 9. 1993 stěžovatelka uvedla (viz č.l. 36 spisu, sp. zn. 5 C 109/92), že ocenění předmětných pozemků pro potřeby jejich výkupu od původních vlastníků státem bylo provedeno pouze s ohledem na tehdy platnou cenu podle příslušného cenového předpisu, aniž by bylo přihlédnuto k tomu, že na pozemku byly zbytky budov, haldy kamení, a že by původní vlastníci dostali náhradu za činnost, která se zde prováděla do roku 1975. Obecné soudy dospěly k závěru, že dohodnutá kupní cena odpovídala tehdy platným cenovým předpisům, konkrétně 2vyhlášce č. 43/1969 Sb., když do výměry 1 500 m byla cena za 2nezastavěné pozemky stanovena částkou 4,- Kčs za m, ke zbývající 2výměře ve výši 0,40 Kč za m. Obecné soudy vzaly za prokázané, že od roku 1972 užíval pozemky Automotoklub jako rekreační zařízení a žádné zásoby kamene se na nich nenacházely, těžba se v době převodu vlastnického práva k pozemkům neprováděla, ale pozemky byly využívány pro rekreaci, byly na nich zřízeny stavby (sociální zařízení, 3 chaty Lada). O tato zjištění opřely obecné soudy právní závěr, že v daném konkrétním případě nebyla prokázána existence nápadně nevýhodných podmínek, a námitky stěžovatelky ohledně narušení rovnovážnosti postavení smluvních stran a námitky týkající se neadekvátnosti peněžitého plnění, když nebyla jiná možnost, než přistoupit na ceny stanovené státem cenovou vyhláškou, který byl smluvní stranou, nebyly shledány opodstatněnými. Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že skutečnost, že obecné soudy při zjišťování existence nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání kupní smlouvy přistoupily k posouzení jejich eventuální existence či neexistence bez toho, že by po náležitém zjištění skutkového stavu zhodnotily, jak se objektivně projevila v procesu uzavírání předmětné smlouvy skutečnost, že původní vlastníci byli z realizace svého vlastnického práva vyloučeni již v období řady let předcházejícím zahájení procesu výkupu, odůvodněně stěžovatelka vnímá jako nepřípustný zásah do svých práv ze strany obecných soudů, jmenovitě zejména soudu I. a II. stupně. Hlediska, z kterých přistoupily obecné soudy (zejména soud I. a II. stupně) k posouzení nápadně nevýhodných podmínek, považuje Ústavní soud v dané konkrétní věci za nedostatečná a neodůvodněně úzká. Ústavní soud je toho názoru (a shodně judikoval např. ve věci, sp. zn. I.ÚS 179/95, publikované pod č. 86 ve svazku č. 6 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), že nápadnou nevýhodnost je sice třeba prokázat vůči stavu, který existoval v době uzavírání kupní smlouvy vzhledem k podmínkám tehdy obvyklým, nicméně je přesvědčen, že tento momentální objektivní stav může být výsledkem skutečností, které nastaly před datem uzavření smlouvy, a jež se ve sféře původního vlastníka-převodce projeví a aktivizují právě až v podmínkách konkrétního kontraktačního procesu a mohou odůvodnit závěr o objektivní existenci nápadně nevýhodných podmínek na straně převodce v okamžiku uzavírání smlouvy (konkrétní nevýhodu) ve srovnání s občany jinými. Na tomto místě je možno upozornit i na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 168/95, publikovaný pod č. 79 ve svazku 6 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, v němž Ústavní soud mimo jiné také zdůraznil, že sám pojem "za nápadně nevýhodných podmínek" je typickým výrazem, který určitou situaci či podmínku nedefinuje, ale naopak vyžaduje interpretaci podle svého smyslu, a tím i určitou variabilitu podle konkrétních podmínek případu. Aniž by tedy Ústavní soud zpochybňoval východiska prezentovaná v odůvodněních obecných soudů, jmenovitě soudu dovolacího, z nichž je třeba vycházet při zjišťování splnění zákonných předpokladů vyplývajících z ustanovení §6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb., nezbývá mu, než aby v dané věci konstatoval, že obecné soudy tím, že při hodnocení konkrétních okolností naplňujících znak nápadně nevýhodných podmínek v daném případě vyloučily vliv objektivně existující situace původních vlastníků datující se hluboko před datum uzavření smlouvy, nepřípustně zúžily prostor pro posouzení případné restituční povahy předmětného převodu vlastnického práva k pozemkům, a v důsledku toho neposkytly dostatečnou soudní ochranu právům stěžovatelky. Proto byla napadená rozhodnutí pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny Ústavním soudem zrušena [§82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 25. listopadu 1999

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1999:4.US.169.98
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 169/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 167/16 SbNU 225
Populární název Existence nápadně nevýhodných podmínek
Datum rozhodnutí 25. 11. 1999
Datum vyhlášení  
Datum podání 14. 4. 1998
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Zarembová Eva
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 87/1991 Sb., §6 odst.1 písm.g
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík nápadně nevýhodné podmínky
interpretace
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-169-98
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 32365
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-28