ECLI:CZ:US:1999:4.US.541.99
sp. zn. IV. ÚS 541/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. Z., a M. P., zastoupených JUDr. PhDr. S. B., advokátem, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 1999, č.j. 23 Co 293/99-60 a ze dne 23. 7. 1999, č.j. 23 Co 294/99-63, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 1. 1999, č.j. 10 C 302/97-48, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28. 4. 1999, č.j. 10 C 302/97-55, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 3. 11. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 1999, č.j. 23 Co 293/99-60 a ze dne 23. 7. 1999, č.j. 23 Co 294/99-63, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 1. 1999, č.j. 10 C 302/97-48, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28. 4. 1999, č.j. 10 C 302/97-55. Uvedeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 1999 byl pravomocně zamítnut návrh stěžovatelů (žalovaných), spojený s odvoláním, na prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 11. 1998, č.j. 10 C 302/97-39. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 1999 bylo odvolání stěžovatelů odmítnuto jako opožděné.
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že napadenými usneseními bylo zasaženo do jejich ústavně zaručených základních práv zakotvených zejména v čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a že zároveň došlo i k porušení čl. 28 a čl. 31 Listiny. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelé mimo jiné uvedli, že proti napadeným usnesením Městského soudu v Praze podali včas dovolání, o němž zatím nebylo rozhodnuto. Z fotokopie dovolání pak Ústavní soud zjistil, že dovolání bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 30. 9. 1999, přičemž přípustnost dovolání stěžovatelé dovozují z ust. §237 odst. 1 písm. f) a g) a ust. §238a odst. 1, písm. e) o.s.ř.
Na základě shromážděných podkladů a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). I když otázku přípustnosti dovolání posoudí dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpají stěžovatelé všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou. Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelů, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.
Z výše uvedených důvodů byl proto soudce zpravodaj nucen stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona .
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. 12. 1999
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj