ECLI:CZ:US:1999:Pl.US.32.97
sp. zn. Pl. ÚS 32/97
Nález
Plénum Ústavního soudu rozhodlo dne 27. dubna 1999 o návrhu přednosty Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou na zrušení části I obecně závazné vyhlášky města Jablonce nad Nisou K veřejnému pořádku ze dne 26.6.1997 takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění:
Přednosta Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou podal dne
23.9.1997 Ústavnímu soudu návrh na zrušení části I-Hrací přístroje
obecně závazné vyhlášky města Jablonce nad Nisou ze dne 26.6.1997.
Znění úvodní části a napadené pasáže vyhlášky je následující:
Obecně závazná vyhláška
města Jablonce nad Nisou
K veřejnému pořádku
Městské zastupitelstvo v Jablonci nad Nisou na základě
ustanovení §36 odst. 1, písmeno f, a dále dle §§16 a 17 zákona
číslo 367/1990 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů schválilo
tuto obecně závaznou vyhlášku.
Část I
Hrací přístroje
(1) Pod pojmem hrací přístroj je rozuměn mechanický hrací
přístroj nebo podobné zařízení jak je definuje §2 zákona č.
202/1990 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů.
(2) Činnosti spojené s provozem hracích přístrojů lze ve
Městě Jablonec nad Nisou vykonávat na základě vydaných povolení
3) pouze mimo historické jádro města, za které tato obecně
závazná vyhláška počítá prostor ohraničený ulicemi Poštovní (od
pošty po křižovatku s ulicí Budovatelů), ul. Budovatelů (od
městských lázní k hotelu Merkur), Anenské náměstí, ul. U zeleného
stromu (po ulici 5. května), ul. 5.května (od křižovatky
U zeleného stromu po ulici Kamennou), ul. Kamennou, ul.
Protifašistických bojovníků ( od radnice k Poštovnímu úřadu).
Za objekt umístěný do touto vyhláškou vymezeného prostoru se
pokládají všechny objekty zařazené svoji adresou do příslušných
částí uvedených ulic tj. s lichými i sudými orientačními čísly.
3)zákon 202/1990 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů.
Navrhovatel uvedl, že Okresní úřad v Jablonci nad Nisou dne
4.8.1997 výkon části I vyhlášky pozastavil podle §62 odst. 1
zákona České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní
zřízení), ve znění pozdějších předpisů, pro její rozpor se
zákonem, neboť regulace provozu hracích přístrojů je upravena
zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve
znění zákona č. 70/1994 Sb., a provádění tohoto zákona nenáleží do
samostatné působnosti obce. Okresní úřad při pozastavení výkonu
vyhlášky poukázal na nález Ústavního soudu vyhlášený pod č.
136/1997 Sb., podle něhož §17 zákona České národní rady č.
367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších
předpisů, ve spojení s §14 odst. 1 písm. o) téhož zákona nelze
použít k regulaci všech činností, které by mohly narušit veřejný
pořádek, zvláště ne takových, které jsou regulovány zvláštními
předpisy. Přijetím vyhlášky došlo zároveň k porušení čl. 26 odst.
2 Listiny základních práv a svobod, neboť podmínky a omezení pro
výkon určitých povolání a činností může stanovit jen zákon.
Protože město Jablonec nad Nisou nezjednalo nápravu a na platnosti
vyhlášky trvá, obrátil se přednosta okresního úřadu s návrhem na
její zrušení na Ústavní soud.
Město Jablonec nad Nisou ve svém vyjádření vyslovilo
s návrhem na zrušení napadené části vyhlášky nesouhlas. Namítlo,
že proces přijímání vyhlášky a odkaz na §17 zákona o obcích
dokazují, že vyhláška byla pojata jako normativní akt
v samostatné působnosti obce a že obec je oprávněna v samostatné
působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky jako originární
normativní akty bez výslovného zmocnění. Ke zmíněnému nálezu
Ústavního soudu uvedlo, že vyhláška města Šumperka řešila odlišnou
problematiku. Sdělilo, že provozování výherních hracích automatů
je sociálně patologickým jevem s negativními důsledky. Přílišná
koncentrace heren v historickém centru města narušuje veřejný
pořádek a je povinností zastupitelstva řešit otázky, které se
dotýkají života obyvatel města a k této právní úpravě mohou
nejlépe sloužit místní normativní akty vydané obecním
zastupitelstvem se znalostí místních záležitostí a problematiky
veřejného pořádku.
Návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky podal přednosta
okresního úřadu podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České
republiky a §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Ústavní soud nejprve zkoumal, jak mu to ukládá §68 odst. 2
zákona č. 182/1993 Sb., byla-li vyhláška přijata a vydána
v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným
způsobem. Z vyjádření starosty města Jablonce nad Nisou
a z obecně závazné vyhlášky samotné bylo zjištěno, že vyhláška
byla přijata dne 26.6.1997 potřebným počtem členů Městského
zastupitelstva v Jablonci nad Nisou, když z 30členného
zastupitelstva pro ni hlasovalo 16 členů z 18 přítomných, tedy
nadpoloviční většina. Vyhláška byla podepsána starostou města
a jeho zástupkyní a k jejímu vyhlášení došlo vyvěšením na úřední
desce dne 30.6.1997, čímž byla splněna podmínka její platnosti.
Dne 15.7.1997 vyhláška nabyla účinnosti.
Ústavní soud se dále zabýval otázkou, zda napadená část
vyhlášky je v souladu s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami
podle čl. 10 Ústavy a zákony v době přijetí rozhodnutí ve věci
kontroly právní normy. Při posuzování daného případu Ústavní soud
vycházel ze zákona ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných
podobných hrách, ve znění zákonů č. 70/1994 Sb. a č. 149/1998 Sb.,
jehož §50 odst. 4 účinný od 1.9.1998 zmocňuje obec k vydání
obecně závazné vyhlášky v samostatné působnosti, jíž je oprávněna
stanovit, že výherní hrací přístroje mohou být provozovány pouze
na místech a v čase vyhláškou určených, nebo stanovit, na kterých
veřejně přístupných místech v obci je provozování výherních
hracích přístrojů zakázáno.
Touto problematikou se Ústavní soud již dříve několikrát
zabýval v řízeních o návrzích přednostů okresních úřadů na zrušení
obecně závazných vyhlášek města Šumperka a obcí Jimramov a Šumice
a ve svých nálezech Pl.ÚS 7/97 ze 4. června 1997, Pl.ÚS 21/97
z 10.března 1998 a Pl.ÚS 28/97 z 5.května 1998 vyhlášených pod č.
136/1997 Sb., č. 62/1998 Sb. a č. 128/1998 Sb. a v plných zněních
publikovaných pod č. 68 na str. 175 a násl. svazku 8 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu, č. 33 na str. 217 a násl. svazku 10
Sbírky ÚS a č. 50 na str. 3 a násl. svazku 11 Sbírky ÚS
konstatoval názor většiny pléna, že ačkoliv se posuzované vyhlášky
odvolávají na §17 zákona o obcích, ve spojení s §14 odst. 1
písm. o) téhož zákona, nelze pod tato ustanovení upravující
samostatnou působnost obce podřadit pravomoc vydávat obecně
závazné vyhlášky k regulaci všech činností, jež by mohly narušit
veřejný pořádek, a zejména ne těch, které jsou upraveny zvláštními
předpisy. V souvislosti s hracími přístroji zvlášť poukázal na
rozpor obecně závazných vyhlášek s čl. 26 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod.
Z uvedených důvodů Ústavní soud tyto obecně závazné vyhlášky
zrušil.
Ústavní soud tehdy vycházel z právního stavu, který existoval
do 31.8.1998, kdy zákon č. 202/1990 Sb. platil nejprve v původním
znění a potom ve znění zákona č. 70/1994 Sb. Zákon spolu
s prováděcí vyhláškou Ministerstva financí č. 223/1993 Sb.,
o hracích přístrojích, v té době přiznával obcím pravomoc formou
individuálních právních aktů v rámci přenesené působnosti
povolovat, regulovat a kontrolovat provoz hracích přístrojů,
neobsahoval však žádné zmocňovací ustanovení, které by obec
opravňovalo k vydání obecně závazné vyhlášky týkající se místního
a časového usměrňování provozu hracích přístrojů v rámci své
samosprávné působnosti.
Při posuzování vyhlášky města Jablonce nad Nisou, i když byla
přijata před poslední novelou zákona č. 202/1990 Sb., Ústavní soud
už vycházel ze změněného právního stavu, který existoval v době
rozhodování a jenž skýtá obci od 1. září 1998 právo stanovit
podmínky a omezení podnikatelské činnosti spočívající
v provozování hracích automatů daného mu výslovným zmocňovacím
ustanovením §50 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích
a jiných podobných hrách, ve znění zákona č.149/1998 Sb., a proto
návrh na zrušení části vyhlášky omezující provoz hracích automatů
zamítl podle §70 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
Napadená ustanovení obecně závazné vyhlášky města Jablonce
nad Nisou K veřejnému pořádku z 26.6.1997 byla přijata v souladu
s čl. 104 Ústavy, čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
a v důsledku toho i čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod a nejsou v rozporu ani s ústavními a jinými zákony, ani
s mezinárodními závazky České republiky k ochraně základních práv
a svobod.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 27. dubna 1999