ECLI:CZ:US:2000:1.US.187.99
sp. zn. I. ÚS 187/99
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 187/99
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zast. JUDr. M. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 5 To 558/98, ze dne 12. 1. 1999, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadl usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 5 To 558/98, ze dne 12. 1. 1999, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 2 T 208/97, ze dne 8. 10. 1998. Stěžovatel byl tímto rozsudkem uznán vinným z pomoci k trestnému činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) trestního zákona.
I. ÚS 187/99
Uvedeného trestného činu se měl dopustit tím, že dne 13. 10. 1996 kolem 2:00 hodin na chatě v rekreační oblasti F. údolí, po předchozí společné konzumaci alkoholu, svěřil své vozidlo Alfa Romeo podnapilému M. H., jako řidiči a spolu s ním jako spolujezdec vykonal jízdu z chaty do R. a z R. do Strážnice. Tam řidič v důsledku podnapilosti a rychlosti jízdy nezvládl řízení a havaroval, přičemž na vozidle způsobil škodu ve výši 120 700 Kč. Za pomoc k trestnému činu byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu dvou let.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že postupem soudů byl v jeho neprospěch porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K porušení jeho práv mělo dojít tím, že oba soudy porušily §23 trestního zákona, kde je uvedeno, že účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti, což uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel vůbec neřeší. Podle ustanovení §49 odst. 1 trestního zákona může soud uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Stěžovatel se však, jak v ústavní stížnosti uvádí, nedopustil pomoci k trestnému činu ohrožení pod vlivem návykové látky v souvislosti s touto činností, neboť tuto činnost, tj. řízení motorového vozidla, vůbec nevykonával. Soud I. i II. stupně vydali podle stěžovatele svá rozhodnutí v rozporu s §2 odst. 6 trestního řádu, neboť prý nezhodnotily veškeré okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu, čímž porušily zásadu volného hodnocení důkazů.
Po přezkoumání formálních náležitostí ústavní stížnosti se Ústavní soud musel zabývat otázkou její přípustnosti.
Z vyžádaného vyjádření Okresního státního zastupitelství v Hodoníně ze dne 17. 4. 2000 vyplynulo (když stěžovatel i jeho právní zástupce tuto závažnou skutečnost
I. ÚS 187/99
před Ústavním soudem zamlčeli), že proti usnesení Krajského soudu v Brně, napadeného ústavní stížností, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obžalovaného. Nejvyšší soud ČR projednal stížnost dne 21. 10. 1999 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 trestního řádu rozhodl, že zákon byl porušen v neprospěch obžalovaného R. K. a rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Krajský soud v Brně poté dne 22. 11. 1999 znovu rozhodl tak, že se napadený rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 10. 1998, sp. zn. 2 T 208/97, zrušuje ve výroku, jímž byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel; jinak zůstal rozsudek soudu I. stupně nezměněn.
Z uvedeného- vyplývá, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, které bylo v řízení o mimořádném opravném prostředku zrušeno a tedy neexistuje. Proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou a s odvoláním na §43 odst. 1 písm. e) cit. zákona ji odmítl.
Poučeni.- Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 25. dubna 2000
JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu