ECLI:CZ:US:2000:1.US.446.99
sp. zn. I. ÚS 446/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. B. G., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999 a 2. 6. 1999, sp. zn. 22 Ca 412/98, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 1999, sp. zn. 2A 409/99 a 2A 410/99, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadl shora citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo zastaveno řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí katastrálního úřadu, o kterém již rozhodoval Krajský soud v Ostravě. Domnívá se, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho práva podle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby dotčená usnesení Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě byla zrušena.
Ústavní soud vyzval stěžovatele k zaslání kopie některých předchozích podání a rozhodnutí, které stěžovatel předložil.
Soudce zpravodaj z předložených podkladů zjistil, že v daném případě jde o situaci, kdy stěžovatel napadá soudní rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o jeho "odvolání" proti usnesení soudu v řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Jak ale správně argumentuje Vrchní soud v Olomouci - a ostatně se jedná o věc notoricky známou - proti rozhodnutím v tzv. správním soudnictví, kdy jsou obecnými soudy přezkoumávána (pravomocná) rozhodnutí správních orgánů - není přípustné odvolání (kromě několika vzácných výjimek, o kterou se ovšem zde nejedná). Krajský soud v Ostravě jednal a rozhodoval jako soud jednoinstanční, nikoliv jako soud prvního stupně, proti jehož rozhodnutí by bylo možné podat odvolání, resp. jiný opravný prostředek. Uvedené závěry potvrzuje i judikatura Ústavního soudu (zvláště srov. sp. zn. I. ÚS 188/97, publikováno jako usnesení 65, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, a
sp. zn. III. ÚS 180/98, publikováno jako usnesení 68, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12). Z této judikatury plyne, že správní soudnictví je budováno na principu řízení jednoinstančního, v němž je podle §250j odst. 4 občanského soudního řádu při rozhodování podle části páté hlavy druhé podání opravných prostředků vyloučeno. Není určující, zda rozhodnutí vydané soudem v tomto řízení je rozhodnutím ve věci samé nebo rozhodnutím procesním, neboť uvedená zákonná úprava neobsahuje v tomto směru žádné rozlišení. Event. rozhodnutí obecného soudu ve správním soudnictví, o kterém se účastník domnívá, že porušuje jeho ústavní práva, lze pak napadat toliko přímo návrhem u Ústavního soudu.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stěžovateli (resp. jeho právnímu zástupci, neboť především z důvodu řádného odborného posouzení právních aspektů je zavedeno obligatorní právní zastoupení) mohlo a mělo být zřejmé, že v dané věci obecný soud nemůže rozhodovat o opravném prostředku proti (soudnímu) rozhodnutí ve věci návrhu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Pokud o takovém právním stavu eventuálně (mylně a neoprávněně) pochyboval a neexistujícího práva využil, mohl přesto vedle "odvolání" podat v zákonem stanovené lhůtě i ústavní stížnost (určitou analogii srov. sp. zn. I. ÚS 22/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, str. 311 a násl.). Ústavní stížnost však byla podána až ve lhůtě šedesáti dnů od doručení usnesení Vrchního soudu v Olomouci o "odvolání". Původní rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo stěžovateli doručeno nejpozději, jak vyplývá ze spisového materiálu, 2. února 1999, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula již 5. května 1999, nicméně návrh byl Ústavnímu soudu doručen až 10. září 1999. Ústavní soud neshledal nezbytným zkoumat přesné datum doručení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě stěžovateli, neboť okamžik doručení by mohl být toliko dřívější a na posouzení věci by tedy nemohl nic změnit.
Jelikož lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu