ECLI:CZ:US:2000:1.US.91.99
sp. zn. I. ÚS 91/99
Usnesení
I. ÚS 91/99
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. M., zastoupeného Mgr. L. J., advokátem, proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, č. j. FŘ 1912/10/98, ze dne 19. 6. 1998, ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 4, č. j. 7286/98/004911/3319, ze dne 23. 1. 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 2. 1999, se stěžovatel domáhal zrušení ve výroku uvedených rozhodnutí. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 4 byl ustanoven zástupcem daňového subjektu F.U. CH., spol. s r. o. Své rozhodnutí odůvodnil finanční úřad tím, že vznikly pochybnosti o tom, kdo je oprávněn jednat jménem daňového subjektu. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo druhostupňovým správním orgánem zamítnuto.
Stěžovatel má za to, že těmito rozhodnutími bylo porušeno ustanovení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. V daném případě však prý byla stěžovateli uložena povinnost nad rámec zákona. Podle §10 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, může správce daně ustanovit zástupce právnické osobě, pokud vzniknou pochybnosti o tom, kdo je oprávněn jednat jejím jménem. Podle názoru stěžovatele je zřejmé, že jménem daňového subjektu není oprávněn jednat v současné době nikdo. Poté, kdy byly převedeny obchodní podíly ve společnosti F. U. CH., spol. s r. o., na jediného společníka V. H. a byli odvoláni jednatelé, paní Vera Heisig nejmenovala jednatele nového. Osoba s takovým oprávněním v současné době neexistuje, avšak za tento právní stav neodpovídá stěžovatel jako bývalý jednatel společnosti.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřily oba správní orgány. Finanční úřad pro Prahu 4 Ústavnímu soudu sdělil, že při svém rozhodování vycházel především z údajů uvedených v obchodním rejstříku. V době od 11. 9. 1995 do 19. 9. 1996 byla jediným společníkem daňového subjektu společnost V. W. M., spol. s r. o. Jednatelem této společnosti byli JUDr. L. K. a I. M. V době od 11. 9. 1995 do 25. 11. 1996 byl I. M. zapsán spolu s JUDr. K. jako jednatel daňového subjektu F. U. CH., spol. s r. o. Společnost V. W. M., spol. s r. o., prodala svůj obchodní podíl ve společnosti F. U. CH., spol. s r. o., dne 19. 6. 1996 paní V. H. Od 25. 11. 1996 není jednatel společnosti F. U. CH., spol. s r. o., v obchodním rejstříku zapsán. Vzhledem k tomu, že nový společník daňového subjektu správci daně nesdělil, kdo bude za společnost jednat a v sídle společnosti nebyly písemnosti správce daně přebírány, vznikly správci daně dle jeho názoru oprávněné pochybnosti o tom, kdo je oprávněn jednat jménem daňového subjektu. I. M. byl osobou dříve ve společnosti figurující, činil podání správci daně, inkasoval platby a podepisoval smlouvy a byl tedy obeznámen s obchodní činností tohoto daňového subjektu. Proto s přihlédnutím k těmto skutečnostem správce daně ustanovil právě I. M. zástupcem daňového subjektu. Podle jeho názoru využil zmocnění daného mu zákonem a domnívá se, že z jeho strany nedošlo k porušení ústavou chráněných práv stěžovatele. Ve stejném duchu se k ústavní stížnosti vyjádřilo i Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu. Podle jeho názoru podmínky pro aplikaci §10 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byly splněny. Úprava obsažená v uvedeném ustanovení je poměrně kusá a otázku, kdo by měl být zástupcem, neřeší. V těchto případech správce daně ustanovuje zástupcem takovou osobu, která byla obeznámena s obchodní činností daňového subjektu. Takovou osobou je v daném případě právě stěžovatel.
Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel spatřuje porušení svých práv především ve skutečnosti, že mu byla uložena povinnost, aniž by k takové povinnosti byl dán právní titul. Polemizuje s výkladem ustanovení §10 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, který dává správci daně možnost ustanovit právnické osobě, u níž vznikly pochybnosti, kdo je oprávněn jednat jejím jménem, zástupce pro daňové řízení. Podle cit. ustanovení "správce daně může ustanovit zástupce také tomu, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit písemnost na známou adresu a který nezmocnil žádného zástupce, jakož i tomu, kdo byl stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemůže v řízení jednat, nebo kdo není schopen srozumitelně se vyjadřovat. Správce daně ustanoví zástupce také právnické osobě, pokud vzniknou pochybnosti o tom, kdo je oprávněn jednat jejím jménem. Proti rozhodnutí o ustanovení zástupce se lze odvolat." Zákon tedy umožňuje bez jakýchkoli podmínek či omezení ve smyslu již citovaného §10 odst. 2 zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ustanovit dotčenému daňovému subjektu vhodného zástupce. Skutečnost, že vhodným zástupcem se pro účely daňového řízení s daňovým subjektem F. U. CH., spol. s r. o., jevil správci daně právě stěžovatel, vychází z logického úsudku správce daně. I. M. prokazatelně v této společnosti vykonával po určitou dobu funkci jednatele, tudíž v minulosti jménem této společnosti jednal a je proto lépe než kdo jiný seznámen s její činností. Rozhodnutí správce daně je podloženo zákonným ustanovením a proto zde nemohlo dojít k porušení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť byl ustanoven zástupcem daňového subjektu na základě zákona a v jeho mezích.
Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.