ECLI:CZ:US:2000:1.US.95.2000
sp. zn. I. ÚS 95/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele K. S., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. 1 To 1082/99, a o návrhu na zrušení části ustanovení trestního řádu, a to v §240 ve znění "v neveřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde není zákonem předepsáno, že se rozhoduje v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání", §242 odst. 1 ve znění "neveřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele", §242 odst. 2 ve znění "jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny", §243 ve znění "je-li třeba při neveřejném zasedání provést důkazy, děje se tak přečtením protokolů a jiných písemností", a §244 ve znění "rozhodnutí se vždy vyhlásí", takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 14. 2. 2000, které došlo Ústavnímu soudu dne 15. 2. 2000.
Svým návrhem ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 1999, sp. zn.
1 To 1082/99, kterým nebylo vyhověno jeho stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999, sp. zn.
Nt 3056/99. Rovněž se domáhá zrušení dalších usnesení, časově navazujících na shora citované usnesení, a to usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
9. 12. 1999, sp. zn. 1 To 1083/99, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 1999, sp. zn. Nt 4233/99, o prodloužení lhůty trvání vazby do 6. 10. 1999, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. 1 To 1084, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. Nt 4355/99, o prodloužení lhůty trvání vazby do 6. 1. 2000.
Stěžovatel má za to, že shora uvedenými usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu a spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 9 odst. 1 a čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 1 Ústavy ČR, podle něhož je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Porušení shora citovaných práv vidí v tom, že Krajský soud v Ostravě nerespektoval právní názor Ústavního soudu vyjádřený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 188/99 ze dne 4. 11. 1999, kterým Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 1999, sp. zn. 1 To 76/99, jímž byla zamítnuta stížnost do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999, sp. zn. Nt 3056/99, o jeho vzetí do vazby. Dále poukázal na nedůvodnost sděleného obvinění a na to, že v jeho případě neexistují žádné vazební důvody. Vzhledem ke skutečnosti, že krajský soud rozhodl o jeho stížnosti do usnesení o vazbě v neveřejném zasedání a byla mu tak odepřena možnost se k věci přímo vyjádřit, navrhl zrušení §240 - §244 tr. řádu, neboť zastává názor, že v případě jeho přímého vyjádření k věci by to mohlo přivodit pro něho příznivé rozhodnutí soudu.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i výše uvedené usnesení o zamítnutí stížnosti obviněného proti usnesení o vzetí do vazby a usnesení o zamítnutí stížnosti proti usnesením o prodloužení lhůty trvání vazby a dospěl k závěru, že z hlediska rozhodování soudů z pohledu tvrzených porušení práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 9 odst. 1 a čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech se nejedná o návrh opodstatněný. Stěžovateli bylo sděleno obvinění z trestného činu uvedeného v trestním zákoně, do vazby byl vzat rozhodnutím soudu a
z důvodů stanovených v zákoně, o jeho případné vině a trestu bude opět rozhodovat soud. Usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 1 To 1082/99, reaguje na námitky stěžovatele uplatněné ve stížnosti proti vzetí do vazby a uvádí, v čem konkrétně spatřuje naplnění důvodů vazby ve smyslu ustanovení §67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Ústavní soud neshledal, že by citované usnesení, jakož i další na ně navazující usnesení byla v rozporu s jeho nálezem ze dne 4. 11. 1999, sp. zn. III. ÚS 188/99, a jeho judikaturou.
Ústavní soud se zabýval meritem ústavní stížnosti, nicméně nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Pokud jde o návrh na zrušení částí ustanovení §240 - §244 tr. řádu, Ústavní soud konstatuje, že návrh na zrušení ustanovení zákona sleduje osud vlastní ústavní stížnosti a vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud tímto návrhem zabývat ani nemohl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2000 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu
V zastoupení: JUDr. Vladimír Paul