ECLI:CZ:US:2000:2.US.116.2000
sp. zn. II. ÚS 116/2000
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti E. M., zastoupené JUDr. J. L., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 1999, č. j. 8 C 267/92-132, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 1999, č. j. 11 Co 505/99-147, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 24. 2. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 1999, č. j. 8 C 267/92-132, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 1999, č. j. 11 Co 505/99-147.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že se v řízení před obecnými soudy domáhala vydání pozemku - stavební parcely č. 111 v Praze 4, zapsané na listu vlastnictví č. 3 pro katastrální území N. Okresní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 31. 5. 1999, č. j. 8 C 267/92-132, žalobu stěžovatelky zamítl, přičemž v tomto sporu se jednalo již o čtvrté rozhodnutí ve věci samé, kdy v předchozích třech případech Obvodní soud pro Prahu 4 žalobě vyhověl. Tato rozhodnutí vždy byla v odvolacím řízení následně zrušena za účelem doplnění dokazování. Na základě odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 12. 1999, č. j. 11 Co 505/99-147, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech znalečného potvrdil, ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení a dále zamítl návrh na připuštění dovolání. Stěžovatelka se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a dále do jejího ústavně zaručeného práva na to, aby byla její věc projednána bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 1999, č. j. 11 Co 505/99-147, byl mimo jiné zamítnut návrh stěžovatelky na připuštění dovolání. Stěžovatelka si tak svým procesním postupem, tj. podáním návrhu na připuštění dovolání, vytvořila prostor pro podání dovolání dle §239 odst. 2 občanského soudního řádu. Dovolání však stěžovatelkou podáno nebylo, ačkoliv sama vyslovení přípustnosti dovolání navrhla. Z toho je třeba dovodit, že v daném případě založila stěžovatelka zmíněným postupem (nepodáním dovolání) překážku nepřípustnosti ústavní stížnosti v dané věci, když nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
O nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva může jít zpravidla i tam, kde ústavně právní argumentace je obsahově shodná s argumentací, kterou stěžovatelka uplatnila před obecnými soudy a kterou cíleně hodlala předestřít i dovolacímu soudu, pro což si svým procesním postupem před Městským soudem v Praze vytvořila prostor.
Podle ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu je v případě, pokud odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na připuštění dovolání, dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Jakkoliv tedy další osud takového dovolání záleží na názoru dovolacího soudu, je nutné jej považovat za prostředek, který měla stěžovatelka k ochraně svých práv k dispozici, kterého však nevyužila (obdobně viz rozhodnutí IV. ÚS 93/98, publikované pod č. 36, svazek 10, str. 479-481, Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv poskytuje, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 19. dubna 2000
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu