ECLI:CZ:US:2000:2.US.157.2000
sp. zn. II. ÚS 157/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Antonína Procházky, o ústavní stížnosti P. V., zast. JUDr. P. P., advokátem, proti rozsudkům Krajského soudu v Praze z 24.11.1999 sp. zn. 26 Co 222/99 a Okresního soudu Praha-západ z 8.12. 1998 sp. zn. 7 C 1860/97 za účasti Krajského soudu v Praze, nám. Kinských 5 a Okresního soudu Praha-západ, Karmelitská 19 jako účastníků řízení a Řízení letového provozu České republiky, státního podniku se sídlem v Praze 6, K letišti 1040/10, zast. JUDr. I. M., advokátkou, jako vedlejšího účastníka řízení ve věci žaloby na vyklizení bytu takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení rozsudků soudů dvou stupňů, jimiž mu byla uložena povinnost vyklidit byt, v němž zůstal bydlet po své zemřelé matce, a požádal o odklad vykonatelnosti těchto rozsudků do rozhodnutí Ústavního soudu. Uvedl, že obecné soudy nesprávnou aplikací §706 odst. 1 občanského zákoníku porušily jeho práva zaručená čl. 36 , čl. 38, čl. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Předsedové příslušných senátů Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ ve svých vyjádřeních odkázali na odůvodnění rozsudků, vedlejší účastník uvedl, že napadená soudní rozhodnutí jsou správná a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Z údajů stěžovatele a spisu Okresního soudu Praha-západ bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu Praha-západ z 8. prosince 1998 č.j. 7 C 1860/97-45 byla na návrh žalobce (v řízení před Ústavním soudem vedlejšího účastníka) žalovanému ( v řízení před Ústavním soudem stěžovateli) uložena povinnost vyklidit byt v I. podlaží domu čp. 285 ulice V. J., okres Praha-západ, o rozloze 1 kuchyň, 2 pokoje, předsíň s příslušenstvím - koupelnou, WC, spíží a sklepem a vyklizený jej předat žalobci do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Právo na bytovou náhradu nebylo žalovanému přiznáno. Rozsudkem Krajského soudu v Praze z 24. listopadu 1999 č.j. 26 Co 222/99-65 byl tento rozsudek potvrzen a právní moci nabyl 10. ledna 2000.Obecné soudy dospěly ke shodnému závěru, že žalovaný nesplňuje podmínku, kterou pro přechod nájmu bytu z jeho zemřelé matky na něho požaduje §706 odst. 1 občanského zákoníku, protože má vlastní byt. Je totiž se svou bývalou manželkou spoluvlastníkem domu, který byl součástí jejich bývalého společného jmění. Jako spoluvlastník má nepochybné právo v tomto domě bydlet a na tomto jeho právu nic nemění skutečnost, že v domě bydlí jeho bývalá žena s druhem a dva zletilí synové s družkami.
Podle názoru Ústavního soudu obecné soudy v řízení postupovaly způsobem, který stanoví zákon a v souladu s Ústavou interpretovaly a aplikovaly příslušné procesněprávní (občanský soudní řád) i hmotněprávní (občanský zákoník) normy a neporušily stěžovatelova práva zaručená ústavními zákony a mezinárodními smlouvami o lidských právech.To se týká nejen těch základních práv, na něž stěžovatel poukázal v návrhu, ale např. i práva na bydlení podle čl. 16 Evropské sociální charty.
Tyto závěry se jeví natolik evidentní, že senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Důvodem k odmítnutí návrhu je však i okolnost, že byl podán po lhůtě, kterou pro jeho podání stanoví zákon. Podle §72 odst. 2 zákona ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1)... . Ze spisu Okresního soudu Praha - západ bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Praze z 24.11.1999 č.j. 26 Co 222/99-65, jenž je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, neboť dovolání zde nebylo přípustné, byl stěžovatelovu právnímu zástupci doručen 10. ledna 2000. Toho dne počala 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti (viz např. usnesení Ústavního soudu z 30. srpna 1995 sp. zn. I.ÚS 182/95 zveřejněné ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu na str. 347) a skončila 9.března 2000. Stěžovatel tuto kogentně stanovenou lhůtu nedodržel, neboť návrh byl předán poště Praha 5 k doručení Ústavnímu soudu až 10. března 2000.
Proti usnesení není přípustné odvolání.
V Brně dne 27. června 2000
JUDr. Vojtěch Cepl
předseda senátu