infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-203-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 07.11.2000, sp. zn. II. ÚS 406/2000 [ nález / PROCHÁZKA / výz-3 ], paralelní citace: N 163/20 SbNU 159 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:2.US.406.2000

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Povinnost soudu doručit platební rozkaz odpůrci do vlastních rukou

Právní věta Rozkazní řízení, vzhledem k tomu, že se jedná o zkrácené řízení soudní, vyžaduje, aby platební rozkaz byl doručen žalovanému do vlastních rukou. Doručením do vlastních rukou se teprve vyvozuje rovnost účastníků řízení, neboť i žalovanému je dána možnost projevit svou vůli a vyjádřit se. A zde již nezáleží na tom, zda svou vůli žalobce projeví mlčky nebo písemným odporem, i když zákon s každou z těchto forem spojuje jiné následky. Nesplněním této podmínky doručení platebního rozkazu do vlastních rukou odpůrci, nemůže platební rozkaz nabýt právní moci. Pokud by tak soud učinil, porušil by základní ustanovení zakotvené v čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny o rovnosti účastníků v řízení a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny o spravedlivém procesu.

ECLI:CZ:US:2000:2.US.406.2000
sp. zn. II. ÚS 406/2000 Nález Ústavní soud rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti F. V., za účasti účastníka řízení Obvodního soudu pro Prahu 7, proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 3. 1996, č. j. 5 C 36/96-5, takto: Platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15.3. 1996, č. j. 5 C 36/96-5, se zrušuje. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl v právní věci žalobce OPZ PLUS, a. s., se sídlem Praha 1, Hradební 3, IČO 45274835, proti stěžovateli, o zaplacení 102.372,- Kč platebním rozkazem ze dne 15.3. 1996, č. j. 5 C 36/96-5, tak, že uložil stěžovateli (v té době žalovanému), aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto platebního rozkazu zaplatil žalobci částku 102.372,- Kč a náklady řízení ve výši 6.840,- Kč nebo, aby podal v téže lhůtě proti tomuto platebnímu rozkazu u tohoto soudu odpor. Stěžovatel tvrdí, že mu tento platební rozkaz nebyl řádně doručen. Obvodnímu soudu pro Prahu 7 se však vrátila doručenka s podpisem V. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 vyznačil dne 3.5. 1996 právní moc s datem 10.4.1996, a to na základě doručenky s vyznačeným datem doručení 22.3. 1996 a s podpisem V. Skutečnost, že platební rozkaz nebyl doručen stěžovateli podle ustanovení §173 odst. 2 o. s. ř. do vlastních rukou, sdělil žalovaný Obvodnímu soudu pro Prahu 7 prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 16.11. 1998. V dopise stěžovatel zároveň požádal o řádné doručení platebního rozkazu a informoval soud o tom, že zadal vypracování znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu na doručence. Skutečnost, že platební rozkaz na adrese uvedené na doručence převzala osoba rozdílná od stěžovatele, zcela jednoznačně vyplývá ze znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, specializace expertiza ručního písma, předloženého soudu spolu s dopisem ze dne 30.12. 1998. Tímto dopisem, jakož i podáním ze dne 27. 4. 1999 žalobce požadoval, aby ze spisu bylo odstraněno vyznačení právní moci a aby mu byl platební rozkaz řádně doručen. Předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 7 pak přípisem ze dne 27. 4. 1999 sdělil, že řízení bylo pravomocně skončeno dne 10. 4. 1996, když v zákonem stanovených lhůtách nebyl podán ani mimořádný opravný prostředek. Tuto žádost pak stěžovatel bezvýsledně opakoval, a to dne 22. 6. 1999, k rukám předsedy senátu, posléze dne 22. 2. 2000 k rukám předsedy soudu. Z jeho odpovědi ze dne 1. 3. 2000, sp. zn. Spr. 215/2000 vyplývá, že nenalezl způsob, jak pravomocné rozhodnutí změnit. Stěžovatel dále uvádí, že ze shora uvedeného je zjevné, že platební rozkaz nebyl doručen v souladu se zákonem, když nebyl doručen do vlastních rukou (§173 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.). Lhůta stanovená pro podání odporu tedy stěžovateli vůbec nezačala běžet, nemohla tedy ani uplynout a tudíž právní moc platebního rozkazu nemohla nastat. Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 7 povinnost směřující k tomu, aby tento protizákonný a současně též protiústavní stav odstranil, a to odstraněním vyznačené právní moci a řádným doručením platebního rozkazu ze dne 15. 3. 1996, č. j. 5 C 36/96-5, stěžovateli. V jednání soudu spatřuje stěžovatel porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Protože bylo stěžovatelem namítáno, že soudem bylo porušeno jeho základní právo, zaručené Listinou, vyžádal si Ústavní soud spis Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 5 C 36/96, spolu s vyjádřením k ústavní stížnosti. Předseda senátu 5 C Obvodního soudu pro Prahu 7 ve svém vyjádření ze dne 4. 10. 2000 mj. uvedl, že teprve po uplynutí tří let od právní moci došlo k vyslovení námitky, že žalovaný nepřevzal osobně doporučenou, do vlastních rukou určenou zásilku, tj. s modrým pruhem, která obsahovala jednak žalobu a jednak platební rozkaz, ačkoli je toto zcela zřejmé z čitelně uvedeného data 22. 3. 1996 a čitelného podpisu V. bez uvedení, že by tak snad v rozporu s předpisy o poštovní přepravě za součinnosti pracovníka pošty a třetí osoby došlo k nepřípustnému a protizákonnému předání takové zásilky někomu jinému než určenému adresátovi, řádně označenému na obálce a doručence. Soud je rovněž toho názoru, že jakákoli argumentace znaleckými posudky z oboru písmoznalectví je v tomto případě zcela bezpředmětná, když podle navíc ustálené judikatury, zejména Nejvyššího soudu ČR, jde k tíži adresáta vše co souvisí s nedostatky poštovní přepravy jako je odcizení výzvy ze schránky, převzetí takovéto zásilky třetí osobou nebo jiné zmaření řádné poštovní přepravy samotnou poštou. Ve vyjádření soud dále uvádí, že nelze cestou ústavní stížnosti v daném případě podle výslovně stanoveného rozsahu možnosti jejího využití podle zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, žádat nápravu ohledně průtahů v řízení, protože tyto průtahy v řízení může řešit ohledně postupu řízení u obecných soudů jen předseda či místopředseda téhož soudu či nadřízeného soudu, ale nikoli Ústavní soud, neboť to nespadá do jeho pravomoci ze zákona. Ostatně ve smyslu příslušných ustanovení citovaného zákona se jeví stížnost navíc nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje (odpor, odvolání, dovolání, obnova řízení). Navrhuje proto, aby stížnost byla z obou výše uvedených důvodů odmítnuta. Stěžovatel svá poslední dvě podání se žádostí o odstranění protiprávního vztahu, a to podání ze dne 22. 6. 1999, doložená znaleckým posudkem ze dne 22. 2. 2000, adresoval přímo k rukám předsedy Obvodního soudu pro Prahu 7, když několik jím podaných písemných podání adresoval marně předsedovi senátu 5 C. V odpovědi na tato podání místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 7 zrekapituloval dosavadní jednání ve věci a uvedl, že z hlediska lidskosti má pro tento problém pochopení. Dále uvedl, že vynaložil velkou snahu na to, aby nalezl zákonné ustanovení, které by dávalo předsedovi soudu možnost zasáhnout do soudního rozhodování příslušného zákonného soudce a na základě předloženého znaleckého posudku bez dalšího vyslovit, že doručení platebního rozkazu žalovanému nebylo provedeno. Takové ustanovení však nenalezl. Protože s obdobným problémem se při své soudní praxi dosud nesetkal a zároveň nenalezl způsob, jak takto pravomocné rozhodnutí při daných pravomocích předsedovi soudu změnit, připojil se k náhledu stěžovatele - podat ústavní stížnost Ústavnímu soudu ČR k rozhodnutí. Ústavní soud si rovněž vyžádal od stěžovatele originál znaleckého posudku z oboru kriminalistiky soudního znalce PhDr. Václavy Musilové, v jehož závěru je stanoveno, že sporný podpis na doručence č. 1/345 není pravým spontánním podpisem F. V, který ho ani nepsal za použití kursivního písma. Jako pisatelka sporného podpisu č. 1/345 byla s velkou pravděpodobností znalkyní identifikována J. V. Protože stěžovatelem bylo namítáno porušení ústavnosti ve vztahu vůči jeho osobě, musel si Ústavní soud nejprve vyjasnit otázku, zda stížnost byla podána v intencích zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud tvrdí, že jeho rozhodnutí je v právní moci, a to již několik roků. Stěžovatel naproti tomu se odvolává na ustanovení §173 odst. 2 o. s. ř., ze kterého dovozuje, že předmětný platební rozkaz nemohl doposud této právní moci nabýt, neboť mu nebyl dosud doručen. Soud však trvá na svém stanovisku a z právní moci platebního rozkazu plynou právní důsledky. Pokud se týká námitek stěžovatele, o nich již soud vůbec nejednal, neboť pro něj bylo právní mocí rozhodnutí řízení skončeno. Rozkazní řízení, vzhledem k tomu, že se jedná o zkrácené řízení soudní, vyžaduje, aby platební rozkaz byl doručen žalovanému do vlastních rukou. Doručením do vlastních rukou se teprve vyvozuje rovnost účastníků řízení, neboť i žalovanému je dána možnost projevit svou vůli a vyjádřit se. A zde již nezáleží na tom, zda svou vůli žalobce projeví mlčky nebo písemným odporem, i když zákon s každou z těchto forem spojuje jiné následky. Nesplněním této podmínky doručení platebního rozkazu do vlastních rukou odpůrci, nemůže platební rozkaz nabýt právní moci. Pokud by tak soud učinil, porušil by základní ustanovení zakotvené v čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny a rovnost účastníků v řízení a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny o spravedlivém procesu. Toto doručení do vlastních rukou podle §173 o. s. ř. vylučuje i možnost náhradního doručení. Byl-li doručen nesprávné osobě, odlišné od účastníka řízení, nelze jej považovat za doručený, a to ani tehdy, jestliže se shodou okolností dostal do rukou účastníka řízení, kterému byl určen ( Sbírka rozhodnutí 5/96 str. 114). Nelze proto souhlasit se stanoviskem předsedy senátu 5 C, když ve svém vyjádření k ústavní stížnosti se odvolává na ustálenou judikaturu, zejména Nejvyššího soudu ČR, podle které jde k tíži adresáta vše, co souvisí s nedostatky poštovní přepravy, jako je odcizení výzvy ze schránky, převzetí takové zásilky třetí osobou nebo jiné zmaření řádné poštovní přepravy samotnou poštou. Podobné stanovisko je v rozporu s výše uvedenými ústavními předpisy a navíc i s ustanovením čl. 90 Ústavy. Nepřesný je i poukaz předsedy senátu na to, že vyslovení námitek žalovaným bylo provedeno po uplynutí tří let. Platební rozkaz nese datum 15. 3. 1996 a námitky žalovaného jsou opakovaně vznášeny od 16. 1. 1998. Konečně je třeba reagovat na stanovisko předsedy senátu, podle kterého není podle zákona č. 182/1993 Sb. dána Ústavnímu soudu možnost zasahovat do průtahů řízení, neboť tyto průtahy může řešit ohledně postupu u obecných soudů jen předseda nebo místopředseda téhož soudu či nadřízeného soudu. Takto obecně vyjádřeným tvrzením se předseda senátu dostává do rozporu s ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy, kdy přiměřenost lhůty soudního jednání je jedním ze základních práv člověka (k tomu též čl. 38 odst. 2 Listiny), při jehož porušení nastává ingerence Ústavního soudu, nedošlo-li k odstranění poruchy tohoto vztahu jinak. Pokud pak předseda senátu poukazuje na nepřípustnost ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, tj. odporu, odvolání a obnovy řízení, potom je třeba uvést, že jím uplatněná plná moc zcela logicky další postupy vyloučila. Pokud se týká obnovy řízení, není podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje. Situace se i pro samotný Obvodní soud pro Prahu 7 dostala do neřešitelné situace, neboť uplatněním plné moci platebního rozkazu se soud zbavil jakékoli možnosti dalšího jednání, především také zkoumání pravdivosti důkazů, o které žalovaný opírá své námitky. Pro námitky stěžovatele o nedoručení platebního rozkazu svědčí provedený znalecký posudek z oboru kriminalistika-specializace expertiza ručního písma ze dne 8.12. 1998, provedený znalkyní PhDr. Václavou Musilovou, členkou Komory soudních znalců ČR, který jednoznačně vyloučil stěžovatele jako příjemce platebního rozkazu. S přihlédnutím k této skutečnosti, v rámci práva na spravedlivý proces, platební rozkaz nebyl dosud doručen. Stěžovatel se domáhá jeho doručení proto, aby mohl proti němu vnésti odpor a následně pak v řádném soudním jednání uplatnit důvody svého nesouhlasu s podanou žalobou. Jinak by oprávněnost platebního rozkazu konkludentně uznal. Za takto stanovených skutečností, v duchu podaného návrhu ústavní stížnosti, se jeví jako jediné řešení pro dodržení rovnosti účastníků v rámci zajištění spravedlivého procesu, zrušit platební rozkaz. Nehledě k ekonomice řízení, se tak dostane oběma účastníkům možnosti spravedlivého řízení. Ústavní stížnost byla tedy podána řádně a včas. Ústavní soud proto po provedeném řízení rozhodl podle ustanovení §82 odst. 1, 2, 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že ústavní stížnosti plně vyhověl, a to pro porušení ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a stížností napadený platební rozkaz ze dne 15. 3. 1996, č. j. 5 C 36/96-5, zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 7. listopadu 2000

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2000:2.US.406.2000
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 406/2000
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 163/20 SbNU 159
Populární název Povinnost soudu doručit platební rozkaz odpůrci do vlastních rukou
Datum rozhodnutí 7. 11. 2000
Datum vyhlášení  
Datum podání 7. 7. 2000
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Procházka Antonín
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.1, čl. 36 odst.1
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §173 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík doručování
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-406-2000
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 36139
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-26