infUsTakto, infUsVec2, infUsLengthVec64, infUs6plusVyrok, errUsPouceni, errUsDne, infUsKratkeRadky-081-000,
ECLI:CZ:US:2000:2.US.449.98
sp. zn. II. ÚS 449/98
Nález
Nález Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 26. dubna 2000 sp. zn.
II. ÚS 449/98 ve věci ústavní stížnosti R K, s. r. o., proti
usnesení Vrchního soudu v Praze z 25.6.1998 sp. zn. 10 Cmo
287/98, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem z 15.1.1998 sp. zn. 20 Ro 3247/97 o zastavení řízení, v němž
se stěžovatelka domáhala zaplacení dlužné částky.
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.6.1998 č. j. 10 Cmo
287/98 - 18 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
15.1.1998 č. j. 20 Ro 3247/97 - 12 se zrušují.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností obrátila na
Ústavní soud s návrhem na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 25.6.1998 č. j. 10 Cmo 287/98 - 18, kterým bylo potvrzeno
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.1.1998 č. j.
20 Ro 3247/97 - 12. Z vyžádaného soudního spisu a z ústavní
stížnosti vyplývají následující skutkové a právní okolnosti
případu. Stěžovatelka se domáhala na T.I.R. T-D-K zaplacení dlužné
částky. Krajský soud usnesením ze dne 15.1.1998 č. j. 20 Ro
3247/97 - 12 řízení zastavil, neboť podle jeho názoru stěžovatelka
neodstranila nedostatky návrhu na zahájení řízení a přesně
neoznačila odpůrce. V odvolání stěžovatelka namítla, že označení
odpůrce - v řízení před Ústavním soudem vedlejšího účastníka -
odpovídá zcela zápisu v obchodním rejstříku. Odvolací soud však
svým usnesením usnesení krajského soudu potvrdil.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka ústavní stížnost.
Vytýká oběma soudům, že místo, aby dostály své povinnosti a podaly
podnět rejstříkovému soudu podle §32 obchodního zákoníku (dále
jen "obch. zák.") k opravě nepřesných údajů, a teprve poté vyzvaly
stěžovatelku k opravě označení odpůrce, postupovaly jinak, a tím
jí znemožnily domáhat se svých práv soudní cestou. Stěžovatelce
nepřísluší posuzovat správnost zápisů v obchodním rejstříku, i
když si byla vědoma zřejmých nesprávností. Nebylo proto namístě,
aby se soud omezil na konstatování, že označení žalovaného není v
souladu s §79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s.
ř.") a §9 odst. 2 obch. zák., nýbrž měl postupovat podle §32
obch. zák. a vzít v úvahu i §27 odst. 2 obch. zák. poskytující
ochranu tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku,
vyjadřuje pak princip "materiální publicity", vyplývajícím z
§200c o. s. ř., se vztahuje nejen na účastníky řízení, ale i na
rozhodující soudní orgán. Ačkoli stěžovatelka upozorňoval na nález
Ústavního soudu IV. ÚS 285/96 potvrzující její stanovisko, soudy takto:
nepostupovaly a zasáhly do jejího práva na soudní ochranu
zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
(dále jen "Listina").
Ústavní soud si dále vyžádal stanovisko účastníka řízení, za
kterého JUDr. M. D. uvedla, že bylo povinností stěžovatelky vadu
odstranit, když jí k tomu byla dána výzvou příležitost. Jinak
uznala, že s ohledem na výše uvedený nález lze postup odvolacího
soudu zpochybnit, když upozornění podle §32 obch. zák. dal
krajskému soudu obchodní rejstřík až přípisem ze dne 25.6.1998.
Vedlejší účastník se nevyjádřil.
Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní
stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatelka
oprávněná k jejímu podání byla řádně zastoupena. Na tomto základě
Ústavní soud přezkoumal opodstatněnost ústavní stížnosti a dospěl
k závěru, že je důvodná. Stěžovatelka jednala podle pravidel,
která jsou obsažena v §9 odst. 1, §27 odst. 2 a §32 obch. zák.
Ústavní soud zde poukazuje na právní názor vyjádřený v nálezu
Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 285/96 (Sbírka nálezů a usnesení
Ústavního soudu, svazek 7, nález č. 12), podle kterého §27 odst.
2 obch. zák. poskytující ochranu tomu, kdo jedná v důvěře v zápis
do obchodního rejstříku, vyjadřuje princip "materiální publicity",
resp. veřejné důvěry (víry), jenž společně s principem "formální
publicity", vyplývajícím z §200c o. s. ř., se vztahuje nejen na
účastníky řízení, ale i na rozhodující soudní orgán. Jestliže
tedy stěžovatelka v projednávané věci ve svém návrhu uvedla jméno
povinného tak, jak bylo uvedeno ve výpisu z obchodního rejstříku,
a toto jméno již není v souladu s §9 odst. 1 obch. zák., měly
obecné soudy dostát své povinnosti zakotvené v §32 obch. zák.,
tedy upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním
stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku, a teprve poté vyzvat
stěžovatelku k odstranění vad návrhu podle §43 odst. 1 o. s. ř.
Protože obecné soudy takto nepostupovaly, odepřely tím
stěžovatelce právo na soudní ochranu zakotvené v čl.36 odst. 1
Listiny. Ústavní soud proto ústavní stížnosti podle §82 odst. 2
písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a
napadené usnesení podle §82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.
Protože stejnou vadou trpí obě usnesení, bylo z důvodu procesní
ekonomice rozhodnuto o zrušení obou usnesení.