ECLI:CZ:US:2000:3.US.154.2000
sp. zn. III. ÚS 154/2000
Usnesení
III. ÚS 154/2000
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem podaným R. N., zast. Mgr. P. K., advokátem, směřujícímu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 1999, č.j. 1 To 1084/99-49, ve spojení s unesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 1999, č.j. Nt 4355/99-7, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, který Ústavní soud obdržel dne 10. 3. 2000 navrhovatel brojí proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. 1 To 1084/99-49, ze dne 9. 12. 1999, kterým byla zamítnuta jeho stížnost do usnesení Okresního soudu v Ostravě, č.j. Nt 4355/99-7, ze dne 14. 9. 1999, kterým byla prodloužena lhůta trvání jeho vazby do 6. 1. 2000. Ve vydání citovaného usnesení Krajského soudu v Ostravě spatřuje potom porušení svých základních práv a svobod označených v čl. 8 odst. 5 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále Listina).
Ze spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. Nt 4355/99, který si Ústavní soud vyžádal, také zjistil, že usnesením, č.j. Nt 4355/99-7, ze dne 14. 9. 1999, uvedený soud rozhodl o prodloužení vazby navrhovatele (a dalších obviněných) do 6. 1. 2000. Do tohoto rozhodnutí podal navrhovatel stížnost, kterou odůvodnil tím, že v jeho věci není řádně a dostatečně konáno vyšetřování, je zbytečně protahováno s tím, že existence vazebních důvodů není vlastně doložena a soud se omezil na fráze plynoucí z příslušných ustanovení trestního řádu (zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů - dále tr. řád.).
V této souvislosti poukázal i na nález vydaný Ústavním soudem ČR, sp. zn. III. ÚS 337/97. Jak již uvedeno, podanou stížnost zamítl citovaným rozhodnutím Krajský soud v Ostravě. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uvedl, že vycházel z konceptu vyšetřovacího spisu Policie ČR KÚV Ostrava, sp. zn. KVV-404/10-99, ze kterého také zjistil, že navrhovatel je trestně stíhán jako obviněný pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, a to ve spolupachatelství (§9 odst. 2 trestního zákona - dále tr. zák.) k trestným činů krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) odst. 4 tr. zák. i loupeže dle §234 odst. 1, 3 tr. zák., kterých se měl dopustit vícero skutky. Důvodnost obvinění plyne zejména také z provedených domovních prohlídek, která prokázala, že věci takto nalezené pocházejí z části z trestné činnosti, pro kterou je také trestní stíhání vůči navrhovateli vedeno s důvodným podezřením na existenci další trestné činnosti (dalších osmi skutků). U věcí nalezených v rámci domovních prohlídek je prováděno šetření, které objasní jejich původ, byl přibrán znalec pro stanovení hodnoty věcí, stejně tak je nezbytné vyhodnotit všechny získané stopy a provést další výslechy obviněných, svědků i poškozených i z hlediska další zjišťované trestné činnosti navrhovatele. Odvolací soud také konstatoval, že neshledal existenci průtahů ve vyšetřování, a proto také lhůtu trvání vazby prodloužil. Nadále shledává existenci vazebních důvodů vymezených ust. §67 odst. 1 písm. a), b) tr.ř. s tím, že hrozí reálná obava, že při propuštění na svobodu by se navrhovatel mohl skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání a trestu, který mu jako výrazný hrozí. Argumentoval poukazem na rozsáhlost trestné činnosti (se škodou velkého rozsahu), když nebyli dosud zjištěni všichni spolupachatelé, na které by navrhovatel mohl při pobytu na svobodě ve svůj prospěch působit a mařit tak objasňování skutečností závažných pro trestné stíhání. Obavu z jeho koluzního jednání má soud i ve vztahu k dosud nezjištěným svědkům i ve vztahu ke spoluobviněným, kteří jsou trestně stíháni na svobodě.
V podaném návrhu (ústavní stížnosti) navrhovatel poukazuje na bezdůvodné průtahy ve vyšetřování jeho věci (zejména v době od 17. 6. do 14. 9. 1999) s tím, že ani z odůvodnění jím napadeného rozhodnutí nevyplývají požadované (zákonem) konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu, že navrhovatel bude jednat koluzně, resp. skrýváním se trestnímu stíhání či trestu vyhýbat. Napadené rozhodnutí tak nálezem Ústavního soudu navrhl zrušit.
Na vyžádání Ústavního soudu se k podanému návrhu vyjádřil i Krajský soud v Ostravě, zast. předsedkyní senátu JUDr. M. K. a Krajské státní zastupitelství v Ostravě, jako vedlejší účastník. Krajský soud v Ostravě takto uvedl, že navrhovatel je stíhán jako obviněný pro spolupachatelství k trestnému činu krádeže dle §9 odst. 2 k ust. §247 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit spolu s dalšími čtyřmi obviněnými v době od 3. 2. do dne 4. 2. 1996 násilným vniknutím do prodejny Drogerie v Ostravě-Hrabůvce na ul. dr. M., odkud měli odcizit značkové parfémy a kosmetiku v hodnotě nejméně 240.894,- Kč ke škodě majitele V. Z. a dále tím, že v době od 3. 2. do dne 4. 2. 1996 měli násilně vniknout do prodejny Optik a Exlusiv v Ostravě-Hrabůvce ul. dr. M., odkud měli odcizit zboží v hodnotě nejméně 601.379,- Kč ke škodě majitelky E. V., dále je stíhán pro spolupachatelství k trestnému činu krádeže dle §9 odst. 2 k ust. §247 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit spolu s dalšími čtyřmi spoluobviněnými násilným vniknutím v době od 10. 1. 1998 do 12. 1. 1998 do prodejny Foto Video - Universal v Ostravě 1, P.nám. č. 3, odkud měli ke škodě majitelky S. S. odcizit fotomateriál, fotopřístroje v celkové hodnotě 843.604,- Kč, dále je stíhán pro trestný čin spolupachatelství k trestnému činu loupeže dle §9 odst. 2 k ust. §234 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se měl dopustit spolu s dalšími třemi spoluobviněnými dne 1. 3. 1998 v objektu firmy U., a.s. vůči vrátnému L.V., zaměstnanci bezpečnostní agentury, kterého měli připoutat k topení a odcizit klíče od jednotlivých kanceláří, ze kterých měli odcizit věci a poškodit zařízení ke škodě firmy U. a.s. Ostrava, odkud měli odcizit termokonvektor, telefonní přístroj, nabíječ, autorádio, finanční částku ve výši 2.200,- Kč a další věci a poškodit zařízení firmy, ke škodě firmy D., s.r.o. Ostrava, odkud měli odcizit výpočetní techniku, fax, autorádio, peněžní částku ve výši 7.000,- Kč a 300,- USD a poškodit elektroinstalaci, ke škodě E. Ostrava, odkud měli odcizit videokamery, fotoaparáty, telefony a další elektronické přístroje, ke škodě S. Ostrava, odkud měli odcizit razítka, smlouvy, doklady firmy, zálohované účetnictví, finanční hotovost a další věci, ke škodě Advokátní kanceláře JUDr. O. B., odkud měli odcizit počítače, výpočetní techniku, elektroniku finanční hotovost ve výši 3.000,- Kč, přičemž uvedené věci měli odvézt motorovým vozidlem zn. Mercedes 312 D, odcizeným firmě D. a způsobit celkovou škodu nejméně ve výši 2.500.000,- Kč, dále je obviněný R. N. stíhán pro spolupachatelství k trestnému činu krádeže dle §9 odst. 2 k §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák., kterého se měl dopustit spolu s dalšími třemi spoluobviněnými dne 1. 5. 1998 vloupáním do firmy S. E. s.r.o., odkud měli odcizit automatické pračky, chladničky, myčky nádobí a další věci v celkové hodnotě nejméně 1.140.000,- Kč, rovněž je stíhán pro spolupachatelství k trestnému činu krádeže dle §9 odst. 2 k §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit spolu s dalším spoluobviněným vloupáním do domu v Ostravě-Vítkovicích na ulici S. č. 43, odkud měli odcizit z bytových jednotek 13 ks zabudovaných plynových kotlů zn. Therm v celkové hodnotě 305.463,- Kč ke škodě firmy V. s.r.o. Ostrava-Zábřeh, konečně je stíhán pro trestný čin loupeže dle §234 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se měl dopustit formou spolupachatelství dle §9 odst. 2 tr. zák. spolu s dalšími třemi spoluobviněnými dne 16. 12. 1998 vniknutím do prostor firmy P. s.r.o. v Ostravě-Vítkovicích, E. 19, vůči řediteli firmy Ing. R. S., kterého měli spoutat za zády kovovými pouty a nohy lepící páskou a poté měli odcizit komponenty výpočetní techniky, tiskárny a další věci v hodnotě 1.561.320,- Kč, finanční hotovost 9.500,- Kč, firemní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia Combi a na zařízení firmy měli způsobit škodu ve výši 1.374,- Kč. V souvislosti s touto trestnou činností byl obviněný vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999, sp. zn. Nt 3056/99 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 1999, sp. zn. 1 To 76/99 z důvodů ust. §67 odst. 1 písm. a), b) tr.ř. Nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 4. 11. 1999, sp. zn. III. ÚS 188/99-27 bylo citované usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušeno. Nově pak krajský soud rozhodl dne 9. 12. 1999, sp. zn. 1 To 1084/99 tak, že stížnost obviněného podle §148 odst. 1 písm. c) tr.ř. zamítl jako nedůvodnou. Pro úplnost dodává, že naposled byl lhůta trvání vazby u tohoto obviněného prodloužena Okresním soudem v Ostravě ze dne 29. 2. 2000, č.j. Nt 4082/2000-7, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2000, sp. zn. 1 To 316/2000 do 10. 5. 2000. K námitce stěžovatele, že se trestné činnosti nedopustil a že vazební důvody neexistují, odkazuje na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení s tím, že v souvislosti s rozhodováním o stížnosti obviněného proti rozhodnutí okresního soudu, jímž byla prodloužena lhůta trvání vazby, krajský soud vycházel ze skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí o délce trvání vazby v přípravném řízení. Nikdy, a to je třeba je třeba zdůraznit, krajský soud své rozhodnutí jímž shledával důvody vazby dle §67 odst. 1 písm. b) tr.ř. neodůvodnil tím, že je tomu tak proto, že se obviněný staví ke sdělenému obvinění negativně. Pokud konstatoval tento postoj obviněného ke sdělenému obvinění, činil tak v souvislosti s rozvedením skutkových zjištění, sděleného obvinění, postoje obviněného k tomuto sdělenému obvinění, přičemž dále konstatoval osobní a rodinné poměry obviněného. Zcela samostatně a nikdy ne s odkazem na postoj obviněného ke sdělenému obvinění odůvodnil existenci vazebního důvodu. Krajský soud se při rozhodování o stížnosti obviněného řídil nálezem ústavního soudu ČR ze dne 4. 11. 1999, sp. zn. III. ÚS 188/99 a důvody vazby dle §67 odst. 1 písm. a) tr.ř. opřel nejen o zjištění, že obviněnému hrozí vysoký trest odnětí svobody s ohledem na trestní sazbu na trestný čin dle §247 odst. 4 tr. zák. a trestný čin dle §234 odst. 3 tr. zák. stanovenou, ale i o zjištění, že obviněný je bez pracovního poměru, bezdětný, má sice družku, ale s touto nežije podle rozdílných bydlišť uváděných samotným obviněným. Není evidován ani na úřadu práce. Není proto svými rodinnými ani osobními poměry vázán k určitému místu. Nebezpečí, že by obviněný propuštěním na svobodu mohl mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání krajský soud spatřuje ve skutečnosti, že by obviněný mohl v této věci, která je nesporně z hlediska stupně společenské nebezpečnosti činů závažnou, z hlediska vyšetřování trestných činů pak obtížnou, ovlivňovat ve svůj prospěch osoby, které dosud vyslechnuty nebyly a které mohly nabýt věci z trestné činnosti pocházející. Krajský soud shledal tak nadále existenci vazby dle §67 odst. 1 písm. b) tr.ř. Závěrem navrhl podaný návrh (ústavní stížnost) odmítnout.
Krajské státní zastupitelství v Ostravě ve svém vyjádření konstatovalo, že v rámci výkonu dozoru na zachováním zákonnosti v přípravném řízení nebyly zjištěny navrhovatelem namítané průtahy a poukázal na to, že se jedná o společné řízení vedené v rámci vyšetřování proti jedenácti obviněným, kteří jsou stíháni pro rozsáhlou trestnou činnost. Konečně v souladu s ust. §28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, se vzdalo postavení vedlejšího účastníka.
Po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska namítaného porušení ústavně chráněných práv dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Vzal v úvahu výklad aplikovaných ustanovení ve věci užitých právních předpisů, a to jak navrhovatelem, tak i rozhodujícími orgány veřejné moci, to samozřejmě u vědomí, že Ústavní soud není a nemůže ani být další soudní instancí a není tak oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod z hlediska čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR. Takový zásah v dané věci neshledal. Na tomto místě je nezbytné připomenout, že vazba je zajišťujícím institutem a nemá tak povahu trestu jako takového a nesmí být chápana jako prejudikování odsuzujícího rozsudku. Vzetí do vazby je vázáno právě na ony konkrétní skutečnosti vyjadřující důvodnou obavu z případných následků uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu. Úvaha o zmíněných konkrétních skutečnostech však zůstává pouze úvahou, jinými slovy nelze s naprostou určitostí vždy přesně a jednoznačně určit důsledky takového rozhodnutí. Musí ovšem současně konkrétní skutečnosti odůvodňující vazbu rozumně a dostatečně vysvětlit a poukázat na ně, nesmí být tedy úvahou volnou či libovolnou. V daném případě obecné soudy vycházejíc ze znalosti případu i stanovisek jak navrhovatele tak i státního zástupce, uvedeným podmínkám dostály, a to právě a v dané fázi trestního řízení napadené navrhovatelem. Lze souhlasit s tím, že se jedná o důvodné podezření z rozsáhlé trestné činnosti více obviněných, kteří jsou na sebe z hlediska spolupachatelství vázáni, s ohledem na rozsah trestné činnosti jde o větší počet svědků, poškozených a tedy zcela konkrétní prostor pro úvahu o reálné možnosti navrhovatele působit na ně v rámci vyšetřování z hlediska ust. §67 odst. 1 písm. b) tr.ř. Z hlediska ochrany lidských práv a základních svobod, které jako jediné Ústavní soud při přezkumu napadeného rozhodnutí sleduje, pak nezjistil v tomto směru pochybení a je přesvědčen, že osobní svoboda navrhovatele byla omezena při respektování příslušných ustanovení procesního předpisu (trestního řádu). Na námitky navrhovatele (před obecnými soudy uplatněné) bylo reagováno a vůči argumentaci soudu nelze mít v tomto směru výhrad, a to i přesto, že Ústavní soud si dovede představit komplexnější a pečlivější odůvodnění napadeného rozhodnutí. V konečném důsledku pak s odůvodněním napadeného rozhodnutí lze souhlasit a Ústavní soud na něj také odkazuje. Skutečnosti dosud orgány činnými v trestním řízení proti navrhovateli zjištěné totiž takové závěry umožňují a rozhodně nelze mít za to, že by je bylo možné označit na nepřiměřené či zcela odtržené od učiněných zjištění skutkových. V konečném důsledku tak nelze mít za to, že odlišný názor soudu (rozdílný od navrhovatele na důvody i trvání vazby, založený na konkrétních skutečnostech odůvodňujících obavy z reálně představitelného jednání navrhovatele ve smyslu ust. §67 písm. a), b) tř. ř., zakládá porušení navrhovatelem tvrzených základních lidských práv a svobod. S ohledem na uvedené nelze konstatovat ani to, že ve fázi řízení, které se týká předmětného návrhu by docházelo ke zbytečným průtahům v jeho vedení. Nelze než uzavřít, že napadené usnesení koresponduje i s judikaturou Ústavního soudu (v dané věci s nálezem ze dne 4. 11. 1999, sp. zn. III. ÚS 188/99).
S poukazem na uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zák. o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 20000
JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu