ECLI:CZ:US:2000:3.US.231.2000
sp. zn. III. ÚS 231/2000
Usnesení
III. ÚS 231/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 29. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti B. S., zastoupené JUDr. M. V., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. dubna 1999, č. j. 30 C 182/98-14, a Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 1999, č. j. 18 Co 595/99-31, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. ledna 1997, č. j. 15 C 18/96-15, a Městského soudu v Praze ze dne 15. května 1998, č. j. 18 Co 57/98-40, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se podáním, učiněným dne 10. dubna 2000, domáhala zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. dubna 1999, č. j. 30 C 182/98-14, a Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 1999 č. j. 18 Co 595/99-31, kterými byl zamítnut její návrh na povolení obnovy řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1, vedené pod sp. zn. 30 C 182/98. Uvedla, že podle jejího přesvědčení jí nebyl přiznán restituční nárok proto, že soudy rozhodly v označené věci bez dostatečného skutkového zjištění, důkazní řízení bylo neúplné, a i když se domáhala svědecké výpovědi M. N., výslech proveden nebyl. Neumožněním obnovy řízení a rozhodnutím ve věci samé se cítí dotčena na právech, zaručených čl. 11 odst. 1, čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhla proto také zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1edna 1997, č. j. 15 C 18/96-15, a Městského soudu v Praze ze dne 15. května 1998, č. j. 18 Co 57/98-40.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti,
která je předmětem ústavní stížnosti. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1, věta druhá, §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 1999, č. j.
18 Co 595/99-31, zásah do práv stěžovatelky, jichž se v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Označený soud v odvolacím řízení přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s ustanovením §228 odst. 1 občanského soudního řádu, důvody pro obnovu řízení neshledal. V písemném vyhotovení usnesení se pak vyčerpávajícím způsobem vypořádal s námitkami stěžovatelky, uplatněnými v odvolání.
Pro výše uvedené byl návrh, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 1999, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. dubna 1999, sp. zn. 30 C 182/98, jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 1998, č. j. 18 Co 57/98-40, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1edna 1997, sp. zn. 15 C 18/96, byla podána po lhůtě stanovené §72 odst. 2 zák. o Ústavním soudu, a tedy odmítnuta v souladu s §43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2000