ECLI:CZ:US:2000:3.US.624.2000
sp. zn. III. ÚS 624/2000
Usnesení
III. ÚS 624/2000
Ústavní soud rozhodl dne 21. prosince 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. P.Č., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. července 2000, č. j. 24 Co 455/99-332, a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. května 1999, č. j. 12 C 15/91-309, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. července 2000, č. j. 24 Co 455/99-332, a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. května 1999, č. j. 12 C 15/91-309, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soudy ve svém rozhodování neposkytly ochranu jeho právům, do nichž zasáhly v dřívější době, a tak i nyní jednaly v rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. S ohledem na ustanovení zákonů, která obsahují pojmy "věci rozhodnuté", "promlčení" a "prekluze", navrhl jejich zrušení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. května 1999, č. j.
12 C 15/91-309, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. července 2000, č. j.
24 Co 455/99-332, bylo zjištěno, že soud I. stupně zamítl návrh stěžovatele, jímž se domáhal náhrady škody po Věznici Vinařice částkou 574.087,- Kč, dále pak návrh proti České republice - Ministerstvu vnitra se sídlem v Praze - na náhradu ztráty na výdělku za dobu od 1. února 1989 do 23. ledna 1990, přičemž řízení ohledně takové náhrady, uplatněné za dobu od 23. ledna 1985 do konce ledna 1989 zastavil, stejně jako řízení o částce 155.913,-Kč. Žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Rozsudek Okresního soudu v Kladně napadl stěžovatel odvoláním, jež směřovalo pouze do výroku o zamítnutí návrhu a zastavení řízení, směřujícímu proti České republice - Ministerstvu vnitra. Nebylo zjištěno, že by se obecné soudy v řízení a rozhodnutí v předmětné věci dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a zasáhly tak do práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává. Odvolací soud přezkoumal napadené výroky soudu I. stupně a změnil je v souladu s ustanovením §103 a 159 odst. 3 občanského soudního řádu, své rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí soudu I. stupně, výrokům, jež stěžovatel nenapadl odvoláním, byla odmítnuta dle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona.
S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti a zjištění, že stěžovatel není tedy ani oprávněn k podání návrhu na zrušení části zákona [§74, §64 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], Ústavní soud jej nevyzýval k odstranění vad plné moci a podaného návrhu (na zrušení pojmů "věci rozhodnuté, promlčení a prekluze", který je zcela neurčitý a neobsahuje podstatné náležitosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2000