ECLI:CZ:US:2000:4.US.124.2000
sp. zn. IV. ÚS 124/2000
Usnesení
IV. ÚS 124/2000
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti O. P., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti opatření Dětského diagnostického ústavu v Brně, H. 40, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti podané dne 28. 2. 2000 uvádí, že její nezletilá dcera byla dne 3. 9. 1997 umístěna v Dětském diagnostickém ústavu v Brně vzhledem k tomu, že matka pro svůj těžký psychický stav nebyla schopna se o ni postarat. Dne 3. 4. 1998, tedy ihned po uplynutí 6 měsíční lhůty požadované zákonem, byla pak dcera předána do péče budoucích osvojitelů, přičemž toto opatření dětského ústavu nebylo matce doručeno, a když začala matka zjišťovat, kde se její dítě nachází, bylo jí odmítnuto sdělení jména a adresy budoucích osvojitelů. K rozhodnutí o osvojení však nedošlo, neboť dne 1. 8. 1998 začala platil novela zákona o rodině, dle které je zapotřebí, aby nezájem rodiče o dítě byl zjištěn rozhodnutím soudu. Dle názoru stěžovatelky okamžikem účinnosti novely zákona o rodině se tedy umístění nezletilé S. v preadopční péči budoucích osvojitelů stalo protiprávní a Magistrát města Brna jako věcně a místně příslušný orgán měl zajistit její odebrání z této péče. To se však nestalo, a to ani po žádosti stěžovatelky ze dne 15. 3. 1999. Na poslední žádost právního zástupce stěžovatelky ze dne 10. 1. 2000 reagoval Magistrát města Brna přípisem ze dne 27. 1. 2000, v němž zaujímá stanovisko, že je třeba vyčkat rozhodnutí soudu a tvrdí, že setrvání nezletilé v preadopční péči je údajně v jejím zájmu. Otázkou, že toto umístění před rozhodnutím soudu o nezájmu rodičů je v rozporu se zákonem, se vůbec nezabýval. Matka se nemohla o nezletilou z objektivních důvodů zajímat, má za to, že osobní péče vlastních pokrevních příbuzných je pro nezletilou vhodnější, než péče rodičů náhradních, kteří jsou již v pokročilém věku, a také sociální situace matky je podstatně lepší než situace budoucích osvojitelů. Je proto přesvědčena, že nezletilá S. by jim měla být odebrána. S ohledem na naléhavost situace má rovněž za to, že bude třeba ve věci vydat předběžné opatření, a vzhledem k tomu navrhuje, aby Ústavní soud nařídil Magistrátu města Brna odebrání nezletilé S. z péče J. L. a I. L., a aby tak učinil předběžným opatřením.
Ústavní stížnost směřuje, jak se v ní výslovně uvádí, proti opatření Dětského diagnostického ústavu v Brně, na základě kterého byla nezletilá S. dne 3. 4. 1998 svěřena do preadopční péče. Z obsahu připojených příloh, ani z obsahu ústavní stížnosti, která postrádá ústavně právní argumentaci, neplyne, že by uvedený ústav při jeho vydání tímto opatřením porušil právní předpisy, zejména však lhůta k podání ústavní stížnosti proti uvedenému opatření stanovená v ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, již nepochybně uplynula, a proto musela být podle §43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnuta a z tohoto důvodu nemohlo být vyhověno ani návrhu na vydání předběžného opatření.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2000
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj