Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 30.11.2000, sp. zn. IV. ÚS 500/2000 [ nález / ČERMÁK / výz-3 ],paralelní citace: N 183/20 SbNU 277 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:4.US.500.2000
Právní větaPokud zůstavší, demolicí nedotčená, část objektu, stavbou jako věcí v právním smyslu zůstala i nadále, potom platí, že vše, co v důsledku přístavby, přestavby, jiné stavební změny nebo dokončovacích prací přiroste ke stávající či zůstavší stavbě, stává se její součástí a vlastnicky náleží tomu, komu patřila zůstavší stavba, a to bez ohledu na výši nákladů vynaložených při dalších stavebních pracích. Pro posouzení zániku původní stavby není tedy relevantní, co bylo nově vybudováno, ale to, co bylo odstraněno, a zda navzdory částečné demolici objektu si část tohoto objektu podržela povahu stavby.
ECLI:CZ:US:2000:4.US.500.2000
sp. zn. IV. ÚS 500/2000NálezÚstavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2000 v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) P. ., 2) D., proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 4. 1997, čj. 3 C 51/92-106, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 5. 2000, čj. 20 Co 397/97-156, za účasti 1) Okresního soudu v Chrudimi, 2) Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:Rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 4. 1997, čj.3 C 51/92-106, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne29. 5. 2000, čj. 20 Co 397/97-156, se zrušují.Odůvodnění:Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenýmrozhodnutím obecných soudů zdůrazňují stěžovatelé mimo jiné tuskutečnost, že ke stavebním zásahům došlo pouze do přední, obytné,části domu jejich rodičů, zatímco zadní trakt zůstal stavebnímizásahy prakticky nedotčen. Přitom právě v tomto zadním trakturodiče stěžovatelů provozovali svou živnost, spočívajícív obchodování s textilem. Stavební investice mají tedy povahupouhé přístavby, v žádném případě tedy nešlo o novostavbu.Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhají se proto zrušenínapadených rozhodnutí.Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne 26.10. 2000 uvedl, že základní otázkou, která byla v této věciobecnými soudy řešena, bylo, zda nemovitá věc - stavba - existuje,či zda zanikla jako věci ve smyslu práva. Řešení této otázky jeryze občansko právní záležitostí a není zde důvod posuzovat tutoobčansko právní záležitost jinak a rozdílně ve sporechrestitučních a jinak v "klasických" občansko právních sporech.Krajský soud provedl ve věci i místní ohledání, které ve spojeníse závěry znalce a sdělením stavebního úřadu vyústilo v jedinýmožný závěr, totiž, že původní věc zanikla jako věc ve smyslupráva. Tomuto závěru nasvědčuje především vnitřek domu. Z těchto,jakož i dalších, důvodů má krajský soud za to, že vyhověnímústavní stížnosti by došlo k porušení ústavních práv žalovaného.Okresní soud v Chrudimi ve svém vyjádření ze dne 21. 11.2000 odkázal na rozhodnutí, které ve věci vydal.Vedlejší účastník Jednota, spotřební družstvo, Hlinsko sepřípisem ze dne 31. 10. 2000 tohoto postavení vzdala.Z obsahu spisu 3 C 51/92 Okresního soudu v Chrudimi Ústavnísoud zjistil, že stěžovatelé podali dne 26. 3. 1992 u Okresníhosoudu v Chrudimi návrh na vydání domu čp. 159 se stavebníparcelou. č. 177 k. ú. Chrast u Chrudimi, a to s odkazem na zákonč. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd.Okresní soud v Chrudimi již konstatovaným rozsudkem tento návrhzamítl, a to v podstatě s odůvodněním, že původní dům čp. 159zanikl jako věc v právním smyslu ve spojitosti s výstavbou novéhonákupního střediska, když z původní stavby bylo demolováno zhruba60 %. Původní dům čp. 159 a domy čp. 157 a 158 byly přístavbounatolik těsně fyzicky spojeny, že vytváří jeden funkční celek.Jsou totiž i komunikačně propojeny, mají společné instalacea jediný vchod. Výsledek stavebních prací proto nelze chápat tak,že přístavba přirostla k původnímu domu, ale naopak, že původnídům přestal jako věc v právním smyslu existovat a stal se součástínové stavby. K odvolání stěžovatelů rozhodl Krajský soud v HradciKrálové napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního souduv tomto bodě potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajskýsoud, že po provedení místního ohledání nabyl přesvědčení, žepůvodní dům čp. 159 zanikl jako samostatná stavba. To, co stavebnězbylo z původního domu čp. 159, je spojeno s vedlejším domem čp.158, takže zcela zřetelně jde o jeden funkční celek, o jeden velkýprodejní patrový prostor s jednou kompletní elektroinstalací,vodoinstalací, kanalizací, zdrojem tepla, s jediným vchodem.Otázkou vymezení pojmu stavba se v souvislosti s restitučnímnárokem uplatněným podle zákona č. 403/1990 Sb. zabýval Nejvyššísoud ČR ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 33 Cdo111/98, v němž konstatoval, že stavbou v občanskoprávním smyslu serozumí výsledek stavební činnosti tak, jak ji chápe stavební zákona jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem této činnosti je věcv právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů,včetně práva vlastnického (nikoli tedy součást jiné věci).Z pohledu výše uvedeného se však závěry obecných soudů ukazujíjako nepřezkoumatelné, neboť se v nich mimo jiné poukazuje na to,co a v jakém rozsahu bylo z původního objektu představovanéhoobytnou a provozní částí demolováno (podle znalce 58,36 %) a conaopak z nich zůstalo (podle znalce 41,64 %), bez jakéhokolipovšimnutí, a proto i posouzení, zda to, co demolováno nebylo,tedy část objektu s provozními prostorami, si zachovalo povahustavby ve výše uvedeném smyslu. Pokud by tomu bylo tak, žezůstavší, demolicí nedotčená, část objektu, stavbou jako věcív právním smyslu zůstala i nadále, potom platí, co je rovněžuvedeno již v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, že vše, cov důsledku přístavby, přestavby, jiné stavební změny nebodokončovacích prací přiroste ke stávající či zůstavší stavbě,stává se její součástí a vlastnicky náleží tomu, komu patřilazůstavší stavba, a to bez ohledu na výši nákladů vynaložených přidalších stavebních pracích. Pro posouzení zániku původní stavbynení tedy relevantní, co bylo nově vybudováno, ale to, co byloodstraněno, a zda navzdory částečné demolici objektu si částtohoto objektu podržela povahu stavby. Z tohoto pohledu není prototaké relevantní pro posouzení této základní otázky, tedy toho, zdato, co zůstalo po provedení demoličních prací, zůstalo stavbou,zda a jakým způsobem byl objekt čp. 159 propojen s dalšímobjektem, neboť zachovala-li by si nedemolovaná část objektupovahu stavby jako věci v právním smyslu, nemohly by zmiňovanéelektroinstalační a jiné práce na této povaze nic změnit. Jakkolitedy Ústavní soud si byl vědom toho, na co Krajský soud v HradciKrálové klade důraz ve svém vyjádření, totiž, že tento soudprovedl ve věci místní ohledání, jež, jak uvádí, mu přineslobezprostřední poznatky, zůstává z již uvedených důvodů i tentodůkaz irelevantní potud, že nevypovídá nic o již konstatovanézákladní otázce.Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení čl. 90Ústavy ČR, jakož i čl. 36 odst. 1Listiny základních práv a svobodústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a podle ustanovení §82odst. 3 písm. a) citovaného zákona napadená rozhodnutí zrušil.Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.V Brně dne 30. listopadu 2000
Odlišné stanoviskosoudce Ústavního soudu JUDr. Pavla Varvařovského k nálezu sp. zn. IV. ÚS 500/2000, ze dne 30. 11. 2000Podle mého názoru nález, kterým se zrušují rozsudky obecných soudů v restituční věci, ignoruje (jako v řadě jiných případů, kde jsem zaujal odlišné stanovisko), jinak obecně deklarovanou tezi, že Ústavní soud není soudem nadřízeným obecným soudům, není součástí jejich soustavy a tudíž mu nepřísluší znovu hodnotit hodnocení důkazů těmito soudy provedené, a to dokonce ani za situace, že by se s ním sám neztotožňoval.V předmětné věci dospěly obecné soudy, po mnohaletém řízení, k rozhodnutí, které řádně odůvodnily a vysvětlily. Obecné soudy pracovaly s fakty a okolnostmi konkrétního případu, aniž činily všeobecné závěry zasahující do ústavních práv (neboť není žádného ústavně garantovaného práva na restituci majetku). V takovém případě není místa pro jurisdikci Ústavního soudu. Učiní-li Ústavní soud takové rozhodnutí navíc bez nařízení jednání, tedy aniž by provedl dokazování dle ustanovení §48 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, činí sám sebe obecným kasačním soudem, což podtrhuje tím, že nemaje ústavněprávních argumentů, vypomáhá si nepřípadným opřením svého verdiktu o "všeobjímající" čl. 90 Ústavy, resp. čl. 36 odst. 1 Listiny.Brno 18. 12. 2000
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury
ECLI:CZ:US:2000:4.US.500.2000
Název soudu
Ústavní soud České republiky
Spisová značka
IV. ÚS 500/2000
Paralelní citace (Sbírka zákonů)
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)
N 183/20 SbNU 277
Populární název
K posouzení zániku stavby
Datum rozhodnutí
30. 11. 2000
Datum vyhlášení
11. 12. 2000
Datum podání
18. 8. 2000
Datum zpřístupnění
15. 10. 2007
Forma rozhodnutí
Nález
Typ řízení
O ústavních stížnostech
Význam
3
Navrhovatel
STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán
Soudce zpravodaj
Čermák Vladimír
Napadený akt
rozhodnutí soudu rozhodnutí soudu
Typ výroku
vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
1/1993 Sb., čl. 90
2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
403/1990 Sb.
Odlišné stanovisko
Varvařovský Pavel
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce