ECLI:CZ:US:2001:1.US.234.01
sp. zn. I. ÚS 234/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci návrhu M. Ť., proti protiústavní činnosti zákonodárných orgánů České republiky, konkrétně proti protiústavní činnosti Parlamentu ČR, vlády ČR a prezidenta ČR, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém návrhu ze dne 11. 4. 2001 podal "ústavní stížnost" proti činnosti zákonodárných orgánů České republiky, konkrétně proti Parlamentu ČR, vládě ČR a prezidentu ČR, neboť v posledním desetiletí schválili řadu zákonů, které jsou údajně v přímém rozporu s Ústavou České republiky a to zejména s Preambulí Ústavy a s jejími základními principy (čl. 1 Ústavy ČR).
Dále stěžovatel ve svém návrhu napadá " zákon o tzv. platu za vykonanou práci a řadu dalších příplatků". Zákon považuje za diskriminační, neboť zákonodárné orgány jím rozdělily společnost na "pány a poddané" a spatřuje v něm porušení Preambule Ústavy. Stěžovatel brojí proti "zákonu o tzv. 13. a 14. platu, o tzv. reprezentaci, dopravě, ubytování, osobním asistentovi, stravném atd.". Dále napadá "zákon o přiznání hmotného zabezpečení občana v době jeho nezaměstnanosti" a "zákon o zdravotním pojištění". Podle mínění stěžovatele se jedná prý o zákony, které se ho dotkly osobně, považuje je v rozporu s Ústavou a tudíž za neplatné a proto je osobně neuznává.
Stěžovatel se domnívá, že zákonodárné orgány tím porušily čl. 40-48 Ústavy České republiky, žádá Ústavní soud o projednání předložené stížnosti a o přijetí spravedlivého rozhodnutí.
Ústavní soud shledal, že navrhovatel v podstatě napadá různé, blíže nespecifikované zákony a žádá o přezkoumání těchto právních přepisů z hlediska ústavnosti.
K tomu Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkolem ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústavy ČR je ochrana ústavnosti. Jako každý jiný státní orgán se ve své činnosti musí řídit principem, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). To mimo jiné znamená, že Ústavní soud musí respektovat své kompetence vymezené především v ustanovení čl. 87 odst. 1 Ústavy, které jsou dále konkretizovány zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a nemůže je překračovat.
Podle ustanovení §64 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou k podání návrhu na zrušení zákona oprávněny subjekty taxativně vyčtené v uvedeném předpisu.
Fyzická nebo právnická osoba je podle ustanovení §64 odst. 2 písm. d) ve spojení s ustanovením §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, oprávněna podat návrh na zrušení právního předpisu toliko spolu s ústavní stížností. Nutnou podmínkou takového návrhu je i to, že uplatněním napadeného předpisu nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Je tedy vyloučeno, aby fyzická nebo právnická osoba napadla přímo toliko právní předpis, tzv. normativní právní akt. To je dáno i tím, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu může představovat protiústavní zásah do základních práv a svobod fyzické nebo právnické osoby ve smyslu ustanovení §72 zákona o Ústavním soudu toliko individuální právní akt a nikoliv právní akt normativní (srov. např. Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., Vydání 1., Praha, C.H.Beck 1997, str. 583, sp. zn. III. ÚS 246/96, cit. "Podáním označeným formálně jako "ústavní stížnost" nelze navrhovat zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení. Ústavní stížnost , se kterou zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, spojuje právo podat návrh na zrušení právního předpisu, je právním úkonem, který musí splňovat podmínky stanovené §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb." ).
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. 4. 2001
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj