ECLI:CZ:US:2001:1.US.475.01
sp. zn. I. ÚS 475/01
Usnesení
I. ÚS 475/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. F., zastoupené JUDr. M. H., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 13 Cmo 50/2001, ze dne 12. 4. 2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 8. 2001 domáhá zrušení uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze. Uvádí, že postupem soudu došlo k porušení jejího práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR.
Po přezkoumání formálních náležitostí ústavní stížnosti se Ústavní soud zabýval rovněž otázkou její přípustnosti.
V daném případě, jak vyplývá z napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, stěžovatelka v odvolacím řízení navrhovala vyslovení přípustnosti dovolání s odůvodněním, že jde o otázku zásadního právního významu, tomuto návrhu odvolací soud vyhověl a dovolání rozhodnutím podle §239 odst. 1 občanského soudního řádu připustil. Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka dovolání podala.
Jak vyplývá z ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Z procesního hlediska je tedy zřejmé, že posledním opravným prostředkem ve věci stěžovatelky je právě dovolání, o němž bude rozhodovat Nejvyšší soud ČR. Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení, přičemž je to nikoli Ústavní soud, ale Nejvyšší soud, kterému přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelky, tedy bude plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.
Z výše uvedených důvodů byl proto soudce zpravodaj nucen stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 20. prosince 2001
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu