ECLI:CZ:US:2001:1.US.721.2000
sp. zn. I. ÚS 721/2000
Usnesení
I. ÚS 721/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. G., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti tvrzené nečinnosti České advokátní komory, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 29. 11. 2000, označeným jako "ústavní stížnost na nečinnost České advokátní komory", se stěžovatel domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud rozhodl, že Česká advokátní komora je povinna do 30 dnů vyřídit jeho stížnost ze dne 21. 9. 1998, a umožnit mu spolu s advokátem nahlédnutí do jeho kárných spisů. Stěžovatel uvedl, že v citované stížnosti brojil proti rozhodnutí představenstva České advokátní komory z 9. 7. 1991, kterým mu prý bylo protiprávně bráněno ve výkonu funkce advokáta, jakož i proti dalšímu postupu České advokátní komory, která mu zejména pozastavila dne 11. 11. 1997 výkon advokacie, ač jeho trestní stíhání pro trestný čin neoprávněného podnikání podle §118 trestního zákona bylo zastaveno. Česká advokátní komora stěžovateli podle jeho tvrzení přípisem z 3. 11. 2000 sdělila, že se nebude vracet k rozhodnutí svého představenstva z 9. 7. 1991. Tuto odpověď nelze podle stěžovatele považovat za vyřízení jeho stížnosti ve smyslu §46 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb.
Dále stěžovatel uvedl, že požádal Českou advokátní komoru o nahlédnutí do svého kárného spisu, na což mu komora v citovaném přípisu odpověděla, že mu "nahlédnutí do kárných spisů nemůže umožnit". Stěžovatel uzavřel, že podle jeho názoru Česká advokátní komora uvedeným přípisem z 3. 11. 2000 porušila jeho práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti Česká advokátní komora konstatovala, že představenstvo ČAK svým rozhodnutím z 9. 7. 1991 nevyhovělo žádosti stěžovatele o zápis do seznamu advokátů. Nárok na zápis poté stěžovatel uplatnil žalobou u soudu, přičemž tato věc není dosud pravomocně ukončena. Stížností z 21. 9. 1998 stěžovatel vyslovil námitku podjatosti kontrolní radě ČAK, vedoucí kontrolního oddělení a členům kárného senátu. Tato stížnost byla vyřízena přípisy z 29. 7. 1999 a 10. 7. 2000, kterými bylo stěžovateli sděleno, že nebyl shledán žádný důvod podjatosti u uvedených orgánů a stížnost byla odložena. Co se týče problematiky pozastavení stěžovatelova výkonu advokacie, je projednávána v rámci přezkumného řízení Krajským soudem v Plzni a věc dosud rovněž nebyla pravomocně rozhodnuta. Konečně k umožnění nahlédnutí do kárných spisů Česká advokátní komora uvedla, že tuto možnost mu její orgány neodmítly. Předseda kontrolní rady komory mu dopisem z 3. 11. 2000 sdělil, že "kontrolní rada mu nemůže umožnit nahlédnutí do kárných spisů, neboť tyto jsou k dispozici kárné komisi a příslušnému kárnému senátu". Navrhovatel tedy měl podle názoru České advokátní komory požádat o nahlédnutí do spisu u těchto orgánů a bylo by mu nepochybně vyhověno. Této možnosti však nevyužil, ačkoliv organizace kanceláře komory by mu měla být známa.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel v prvé řadě napadá postup České advokátní komory, týkající se jeho stížnosti z 21. 9. 1998, jež nebyla vyřízena způsobem, který podle jeho názoru odpovídá příslušným právním předpisům, upravujícím předmětnou problematiku. Především je tedy nutno odmítnout jeho tvrzení, kterým uvozuje svou ústavní stížnost, že Česká advokátní komora by byla v dané věci nečinná. Z pouhé skutečnosti, že stížnost nebyla vyřízena způsobem, který by splňoval jeho představy, nelze samozřejmě nečinnost dovozovat. Ústavní soud nezjistil, že by postupem České advokátní komory ve zkoumaném případě došlo k porušení stěžovatelových základních práv. Ze shromážděných podkladů vyplývá, že na jeho stížnost z 21. 9. 1998 bylo odpovídajícím způsobem reagováno a navíc že rozhodnutí, která tato stížnost napadá, jsou předmětem dosud neukončeného řízení před obecnými soudy. V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že ústavní stížnost stěžovatele, rovněž označená jako stížnost na nečinnost České advokátní komory, ve věci vydání rozhodnutí o zrušení pozastavení výkonu advokacie ze dne 11. 11. 1997, byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. I. ÚS 404/2000.
Pokud jde o námitku, že stěžovateli nebylo umožněno nahlédnutí do jeho kárných spisů, lze sice připustit, že formulace v dopise z 3. 11. 2000 (viz. výše), může vzbudit dojem, že je mu toto právo odpíráno, to však jen u člověka práva zcela neznalého, jistě ne u právníka, zvláště pak advokáta. Za této situace lze souhlasit s názorem České advokátní komory, že stěžovatel mohl a měl požádat o nahlédnutí do spisu u příslušného kárného senátu nebo se přímo dostavit na oddělení kárné komise a bylo by mu vyhověno.
Z výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 22. června 2001
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu