ECLI:CZ:US:2001:3.US.185.01
sp. zn. III. ÚS 185/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaném ing. J.Š., zast. JUDr. I.K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 9 To 1/01, ze dne 17. 1. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným navrhovatelem dne 24. 3. 2001 se tento domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 9 To 1/01, ze dne 17. 1. 200l s tím, že jeho vydáním bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na osobní svobodu vyjádřené v čl. 8 odst. 1, 2, 5 Listiny základních práv a svobod.
Z příslušných rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že navrhovatel požádal o propuštění z vazby na svobodu s tím, že bylo nesprávně rozhodnuto o prodloužení lhůty trvání vazby (do 19. 10. 2000) při trvajících důvodech vazby [§67 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu]. O podané žádosti rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec usnesením, č.j. 28 T 63/2000-675, ze dne 14. 11. 2000 tak, že žádost navrhovatele o propuštění z vazby na svobodu dle
§72 odst. 2 trestního řádu (dále tr.ř.) zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí potom vysvětlil proč nebyla překročena lhůta trvání vazby při rozhodování o jejím prodloužení a dospěl také k závěru, že nadále trvají důvody vazby označené v ust. §67 odst. 1 písm. a), b) tr.ř. K důvodům tzv. vazby útěkové poukázal na aktivity navrhovatele v cizině a s dalšími subjekty i na území České republiky s tím, že na něj již byla podána obžaloba pro trestný čin zpronevěry dle §248 odst. 1, 4 trestního zákona. Nadále tedy trvá obava, že by uprchl nebo se skrýval. Shledal také další existenci vazebních důvodů dle ust. §67 odst. 1 písm. b) tr.ř. Proti uvedenému rozhodnutí podal navrhovatel stížnost s tím, že (z hlediska vazby útěkové) soud I. stupně dostatečně nevzal v úvahu jeho dosavadní bezúhonnost, skutečnost, že v Čechách dlouhodobě žije i s rodinou, přičemž své tzv. aktivity v cizině označil za sporné. Uvedl, že takto obavy o jeho možném útěku či skrývání ve snaze vyhnout se trestnímu stíhání, jsou nedůvodné. Své výhrady vznesl i proti koluzní vazbě s tím, že soud I. stupně se ani nezabýval věcným posouzením skutků, ze kterých je obviněn. O podané stížnosti rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že žádost navrhovatele o propuštění z vazby na svobodu zamítl s tím, že ten se nadále ponechává ve vazbě z důvodů uvedeného v §67 odst. 1 písm. a) tr.ř. V tomto směru poukázal na důvody uvedené v rozhodnutí soudu I. stupně, které má za přesvědčivě rozvedené a s jeho argumentací se shoduje. Poukázal na závažnost skutků z jejichž spáchání je důvodně podezřelý, výši škody, kterou měl způsobit (či se o ni pokusit) a to i v souvislosti s na trestní sazbou, která je pro takový trestný čin trestním zákonem stanovená. Zdůraznil příbuzenské zázemí navrhovatele i jeho obchodní aktivity v cizině, když jejich existence vyplývá jak z výpovědi slyšených svědků, tak i z výpovědi samotného navrhovatele. Takto zjištěné skutečností pak vedly i odvolací soud k závěru vyjadřujícímu obavu, že se navrhovatel způsobem předpokládaným v ust. §67 odst. 1 písm. a) tr.ř. zachová (takové jednání reálně hrozí). Odmítl dále námitku navrhovatele směřující k tomu, že se soud I. stupně nezabýval věcným posouzením skutků kladených mu za vinu s tím, že podezření ze spáchání trestné činnosti v této fázi trestního řízení (byla již podána obžaloba), je z hlediska požadavku daného ust. §67 odst. 2 tr.ř. důvodné. Současně konstatoval, že v současné době již pominul důvod vazby koluzní a odmítl námitky navrhovatele stran průtahů v řízení o propuštění z vazby (rozhodnuto bylo za 13 pracovních dnů) a vyjádřil se i k předchozí žádosti navrhovatele o propuštění z vazby s tím, že soud I. stupně pochybení v tomto směru musí napravit.
Proti uvedenému usnesení podal ing. Š. návrh na zahájení o ústavní stížnosti s tím, že v průběhu přípravného řízení došlo k několika pochybením, které mohly ovlivnit i důvody vazby uváděné soudem. K nim samým uvedl, že i když se narodil na S., studoval v Č., kde založil i rodinu, žije zde i jeho sestra a úvahy soudu o svém útěku pokládá takto za hypotetické, když uprchnout nemá kam. Zamítavé rozhodnutí o vazbě pokládá stran jeho odůvodnění za povrchní a v naznačeném postupu Vrchního soudu v Praze spatřuje porušení svých ústavně zaručených základních práv stanovených čl. 8 odst. 1, 2 a Listiny. Poukázal na to, že podmínky dovolující omezení osobní svobody musí být vykládány vždy s přihlédnutím k okolnostem případu, a to restriktivně, aby účelu řízení bylo dosaženo při minimálních zásazích do ústavně chráněných práv. Opakoval, že výsledky šetření neodpovídají závěrům ke kterým dospěly obecné soudy, totiž tomu, že by v případě svého propuštění z vazby uprchnul či jinak se vyhýbal trestnímu řízení. Navrhl napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušit.
K projednávané věci se vyjádřil na výzvu Ústavního soudu Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení s tím, že odkazuje na odůvodnění svého usnesení, v kterém vyložil o jaké konkrétní skutečnosti odůvodňující další trvání tzv. útěkové vazby opírá, když vycházel při svých úvahách z obsahu trestního spisu, který měl k dispozici. Podaný návrh tak pokládá za nedůvodný a navrhl jej odmítnout případně zamítnout.
VSZ se svého postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem vzdalo.
Vycházeje z obsahu napadeného rozhodnutí a řízení (rozhodnutí) jemu předcházejícímu, z argumentace stěžovatele, jakož i z vyjádření soudu, který napadené rozhodnutí vydal, Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Především je na místě opakovaně zdůraznit, že z hlediska ústavněprávního, které vůbec zakládá ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činnosti soudů obecných, takto zjistil, že ty ve své rozhodovací činnosti postupovaly ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. K samotným důvodům vazby (jejich stanovení) je zapotřebí uvést, že se při rozhodování soudů jedná o velmi subtilní problematiku, kdy obecně nelze zajisté zcela jednoznačně stanovit, že určitě nastane následek, který je obsažen v jednotlivých ustanoveních (důvodech) §67 odst. 1 tr.ř. Požadavek jistoty, bez důvodných pochybností při tomto typu rozhodování (jeho dosažení) není mnohokráte reálný. Při rozhodování o vazbě je ovšem nutné označit (odůvodnit) právem požadované konkrétní skutečnosti, které odůvodňují příslušnou (zákonem označenou) obavu, v daném případě uvedenou v ust. §67 odst. 1 písm. a) tr.ř. tedy, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest. V projednávané věci má Ústavní soud za to, že těmto požadavkům napadené rozhodnutí dostálo. V dané fázi trestního řízení vedeného proti navrhovateli (po podání obžaloby v jeho trestní věci) nadále bezpochyby trvá podezření ze spáchání trestných činů, ze kterých je obžalován a v rámci příslušné trestní sazby mu zjevně hrozí vysoký trest. Stran označených vazebních důvodů [§67 odst. 1 písm. a) tr.ř.] nelze ve vydání napadeného rozhodnutí spatřovat libovůli spočívající v nedostatečném odůvodnění napadeného rozhodnutí, v jeho nekonkrétnosti či neurčitosti. V této souvislosti zejména rozhodnutí soudu I. stupně (a s ním odvolací soud souhlasil) ve svém odůvodnění obsahuje právě ony konkrétní skutečnosti, které soud vedou k odůvodněné obavě, že by se navrhovatel mohl zachovat (při svém propuštění na svobodu) způsobem, který trestní řád v příslušném ustanovení [§67 odst. 1 písm. a)] předpokládá. Ze zjištění učiněných obecnými soudy je totiž nepochybné, že navrhovatel měl zřejmé obchodní aktivity i v cizině, kde důvodně může nalézt (i rodinné) zázemí a takto se trestnímu stíhání vyhýbat. V dané věci, s ohledem na uvedené, jde o určitou objektivní konstelaci, která zahrnuje nejen osobu navrhovatele, ale i všechny znaky skutkové podstaty trestných činů, pro které je stíhán včetně stadia trestního řízení za kterého bylo o vazbě rozhodováno. Obavy soudu z naznačených hledisek tak nelze označit na nepřípadné či nedůvodné, a to ani s ohledem na námitky vznesené navrhovatelem. Výklad zákonných znaků "konkrétních skutečností" (ve vztahu k důvodům vazby) je především věcí obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci, musí svědomitě posoudit (v kterémkoli stadiu řízení), zda další trvání vazby je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Pro aplikaci citovaného zákonného ustanovení nejsou (a ani nemohou) být dána objektivní, přesná a neměnná kriteria, která je naopak potřebné vyvodit vždy z povahy konkrétní a individualizované věci včetně osoby obviněného, jeho osobních poměrů, rozsahu potřebného dokazování apod. Do těchto úvah a rozhodnutí jimi podložených plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, Ústavní soud ve smyslu své, dnes již ustálené judikatury se cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec nebo jestliže tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucímu z ústavního řádu republiky či s mezinárodními smlouvami ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR. Postup obecných soudů v dané věci a v uvedených souvislostech nelze označit za extenzivní případně rozporný ve vztahu nepochybně existujících skutkových zjištění a samotných zákonem stanovených důvodů vazby v namítaném porušení ani takového základního práva, jakým je bezpochyby i právo zaručující osobní svobodu vyjádřené v ust. čl. 8 odst. 1, 2, 5 Listiny.
S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2001
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu