ECLI:CZ:US:2001:3.US.283.01
sp. zn. III. ÚS 283/01
Usnesení
III. ÚS 283/01
Ústavní soud rozhodl dne 21. června 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatelky M.J., zastoupené JUDr. V.U., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. února 2001, sp. zn. 30 Cdo 227/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka, která se domáhala zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo odmítnuto její dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. července 2000, č. j. 2 Cao 148/2000-30, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky cítí dotčena na právech, zaručených čl. 90 Ústavy a čl. 30 Listiny základních práv a svobod. Vyslovila přesvědčení, že ve věci jí přiznaných důchodových dávek byl nesprávně aplikován zákon o důchodovém zabezpečení, a proto i závěr Nejvyššího soudu ČR - o nedůvodnosti dovolání, považuje za nesprávný.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. 30 Cdo 227/2001-49, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky, zásah do práv, jichž se tato v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Označený soud v odůvodnění svého rozhodnutí přiléhavým způsobem vysvětlil, proč rozhodnutí napadené dovoláním neshledal po právní stránce zásadního významu, jak stěžovatelka tvrdila, a proč pro přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění platném před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), důvody nebyly dány.
Pro výše uvedené byl návrh stěžovatelky shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2001