ECLI:CZ:US:2001:3.US.34.01
sp. zn. III. ÚS 34/01
Usnesení
III. ÚS 34/01
Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele Ing. D.S., zastoupeného Mgr. L.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. října 2000, sp. zn. 9 Co 631/2000, a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. února 2000, sp. zn. Nc 509/98, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. října 2000 a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. února 2000, jimiž byla upravena práva a povinnosti rodičů k nezletilým dětem na dobu po rozvodu manželství, uvedl, že podle jeho přesvědčení se soudy nevypořádaly se všemi důkazními návrhy, které v řízení učinil a tak rozhodnutím o svěření dětí do výchovy matky, ačkoliv navrhoval svěření dětí do střídavé péče obou rodičů, porušil práva zaručená čl. 32 odst. 4, 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.
Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 20. března 2001 navrhl odmítnutí ústavní stížnosti s tím, že nevyhovění návrhu jednoho z rodičů na střídavou výchovu nezletilých dětí nelze považovat za zásah do práv stěžovatele a nepředstavuje ani vadnou aplikaci §26 odst. 2 zákona o rodině.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu Frýdek-Místek sp. zn. Nc 509/98 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. října 2000 Ústavní soud neshledal, že by se obecné soudy v řízení a rozhodnutí o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilým dětem dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Pokud jde o rozsah a hodnocení důkazů, soudy postupovaly v souladu s §120 odst. 1 a s §132 občanského soudního řádu, ve věci samé pak v souladu s §26 odst. 1 a 4 zákona o rodině. Odvolací soud, který se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele v odvolání uplatněnými, také přiléhavě odůvodnil, proč výrok o svěření dětí do výchovy matky potvrdil a proč neshledal důvody pro jeho změnu tak, že se děti dle §26 odst. 2 zákona o rodině svěřují do střídavé péče rodičů. V dalším proto lze na toto odůvodnění odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2001