ECLI:CZ:US:2001:3.US.510.01
sp. zn. III. ÚS 510/01
Usnesení
III. ÚS 510/01
Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M.D., zastoupené Mgr. J.F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. července 2001, sp. zn. 22 Ca 601/2000, a rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. října 2000, čj. PÚ/2097/91-Ša-72/9-E, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních podmínek, po odstranění vad na základě výzev Ústavního soudu, ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojila stěžovatelka ve své restituční věci proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. července 2001 (22 Ca 601/2000-16), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. října 2000
(PÚ/2097/91-Ša-72/9-E) ve výroku I., jímž bylo určeno, že není vlastníkem pozemků (p. č. 73/1 a 73/2 v k. ú. K.), a tvrdila, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva obsažená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť kupní cena ve výši 9 154,- Kč za zemědělskou usedlost č. p. 54 postavenou na výše uvedených pozemcích byla podle názoru stěžovatelky nižší než cena odpovídající cenovým předpisům platným ke dni uzavření kupní smlouvy. Stěžovatelka proto navrhla zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak vyplývá z příloh připojených k ústavní stížnosti (především z kopie opravného prostředku) a odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí, stěžovatelka své jediné a stěžejní tvrzení stran toho, že kupní cena za předmětné nemovitosti byla nižší než cena odpovídající cenovým předpisům, uplatnila až v řízení o ústavní stížnosti. Ústavní soud se proto nemohl zabývat jeho opodstatněností, neboť nebylo stěžovatelkou v předchozích řízeních uplatněno a dle ustálené judikatury Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 359/96 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR - svazek 8., vydání 1., č. 95, Praha 1997) platí, že námitky, jež mohly být uplatněny v předchozích řízeních, nemohou být účinně uplatněny v řízení o ústavní stížnosti, neboť z hlediska řízení před obecnými soudy jde o nova uplatněná ex post, jimiž se obecný soud pro nečinnost stěžovatelky zabývat nemohl.
Za situace, jak je shrnuta, je zřejmé, že k porušení ústavních práv (svobod) stěžovatelky nedošlo, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Zjevná neopodstatněnost je pak dána jednak povahou vývodů ústavní stížnosti, jednak ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 20. prosince 2001