infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-236-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.11.2001, sp. zn. III. ÚS 86/01 [ nález / JURKA / výz-2 ], paralelní citace: N 173/24 SbNU 285 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:3.US.86.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Otázka rozporu mezi výrokem rozsudku a jeho odůvodněním

Právní věta Pokud soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže být předmětem přezkoumání soudem, pak měl usnesením podle §250d odst. 3 o.s.ř. řízení zastavit. Zamítnutí žaloby podle §250j odst. 1 o.s.ř. svědčí právnímu závěru soudu, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem. Uvedený postup soudu, zejména pak vnitřní nekonzistentnost výroku rozhodnutí a odůvodnění tohoto rozhodnutí je v rozporu s v rozporu s čl. 90 Ústavy ČR, který ukládá soudu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytoval ochranu právům, a tím představuje i porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.

ECLI:CZ:US:2001:3.US.86.01
sp. zn. III. ÚS 86/01 Nález Ústavní soud ČR rozhodl v senátě ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelů J. D. a L. D. a ing. V. K. a L. K., všichni zastoupeni Mgr. M. M., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 30 Ca 170/2000- 31, ze dne 30. 11. 2000 ve spojení s rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Pardubicích, č.j. O-52/216/2000, ze dne 25. 7. 2000, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 30 Ca 170/2000-31, ze dne 30. 11. 2000, se zrušuje. Odůvodnění: Navrhovatelé podali dne 7. 2. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 8. 2. 2001. Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 30 Ca 170/2000-31, ze dne 30. 11. 2000, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Pardubicích, č.j. O-52/216/2000, ze dne 25. 7. 2000, kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Orlicí, č.j. OR- 12/2000, ze dne 25. 4. 2000, ve věci opravy zápisu zástavního práva na listu vlastnictví č. 2954 pro k.ú. Vysoké Mýto a na listu vlastnictví č. 87 pro k.ú. Domoradice. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru navrhovatelů porušeno ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Návrh byl podán včas. K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 30 Ca 170/2000, vedený u Krajského soudu v Hradci Králové a spis, sp. zn. 52/216/2000, Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Pardubicích. Ze spisového materiálu a z podání navrhovatelů Ústavní soud zjistil, že mezi navrhovateli a Komerční bankou, a.s. byla uzavřena dne 5. 8. 1993 zástavní smlouva k nemovitostem, Touto zástavní smlouvou byl zajištěn úvěr ve výši 1.600.000,- Kč poskytnutý Komerční bankou, a.s., na základě #věrové smlouvy č. A 32018 ze dne 5. 8. 1993 obchodní společnosti K. Z bodu VII. Předmětné zástavní smlouvy vyplývá, že zástavní právo se zřizuje, za prvé na dobu trvání závazkového vztahu vyplývajícího z pohledávky zástavního věřitele vůči dlužníkovi, za druhé k zajištění i všech budoucích závazků a jejich příslušenství, které vzniknou dlužníkovi z krátkodobých úvěrů poskytnutých věřitelem za účelem: nákupu zásob surovin a dalších materiálů pro výrobu čaje a jeho prodej do výše 2.500.000,- Kč ode dne podpisu této smlouvy do 31. 7. 1997. Z listiny Návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí, podaného Komerční bankou, a.s., a navrhovateli vyplývá, že účastníci žádali, aby Katastrální úřad v Ústí nad Orlicí povolil do katastru nemovitostí vklad zástavního práva na základě předložené zástavní smlouvy ze dne 5. 8. 1993 ohledně zastavení nemovitostí podle výše uvedené specifikace ve vlastnictví D. J. a L., K. V. a L., k zajištění pohledávky zástavního věřitele Kč 1.600.000,- vyplývající ze závazku uzavřeného dne 5. 8. 1993 pod registračním číslem A 32018. Podle doložky na uvedené listině byl vklad povolen rozhodnutím č.j. 11 V 2 2512/93, zapsán v katastru 2. 9. 1993 s právními účinky ke dni 1. 9. 1993. Ústavní soud dále zjistil z listiny Potvrzení o splacení úvěru ze dne 2. 2. 1995, že Komerční banka, a.s. pobočka Ústí nad Orlicí, exp. Vysoké Mýto potvrdil, že obchodní společnost K.dnem 31. 7. 1994 zcela splatila poskytnutý úvěr včetně příslušenství podle úvěrové smlouvy reg. č. A 32018 a že na tomto úvěru neváznou žádné sankce a poplatky. Na základě uvedeného potvrzení požádali navrhovatelé o výmaz vloženého zástavního práva (ve znění uvedeném v návrhu na vklad), což Katastrální úřad v Ústí nad Orlicí provedl. Z podání navrhovatelů dále vyplynulo, že v mezidobí dne 26. 7. 1994 byla mezi obchodní společností K. a Komerční bankou, a.s., uzavřena nová smlouva o kontokorentním úvěru č. A 42014, podle níž byl poskytnut kontokorentní úvěr na nákup surovin ve výši 2.600.000,- Kč. Podle části 5 této smlouvy byl úvěr zajištěn zástavním právem na základě zástavní smlouvy ze dne 5. 8. 1993. Dále Ústavní soud zjistil, že Komerční banka, a.s. požádala dopisem, zn. K 6/95 UO č.j. 187/2000-PU-V, ze dne 9. 2. 2000, o opravu v zápisech do katastru nemovitostí s odvoláním na zástavní smlouvu ze dne 5. 8. 1993 část VII, bod druhý (zajištění budoucích závazků podle výše uvedeného znění). Dále uvedla, že sice vystavila potvrzení o zaplacení původního úvěru, avšak v předmětném potvrzení nehovořila o zániku zástavního práva, což znamená, že zástavní právo na těchto nemovitostech i nadále vázne. Komerční banka, a.s., proto žádala, aby Katastrální úřad v Ústí nad Orlicí provedl opravu zápisu a zástavní právo bylo znovu zapsáno tak, jak bylo citovanou zástavní smlouvou zřízeno. Na základě uvedené žádosti Katastrální úřad v Ústí nad Orlicí oznámil dopisem, č.j. OR-12/2000, ze dne 29. 2. 2000, účastníkům (navrhovatelům a Komerční bance, a.s.), že v operátu katastru nemovitostí opravil chybný zápis zástavního práva podle §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "katastrální zákon") s poučením o opravném prostředku. Navrhovatelé s opravou zápisu nesouhlasili, protože se podle jejich názoru jednalo o obnovu již neexistujícího zápisu, tj. nový vklad, což nelze řešit cestou opravy zápisu. Katastrální úřad v Ústí nad Orlicí rozhodnutím, č.j. OR-12/2000, ze dne 25. 4. 2000, stanovil, že provede opravu chybně zrušeného zástavního práva a po provedené opravě znovu zapsání stejného, nesprávně omylem zrušeného zástavního práva v definovaném znění. K odvolání navrhovatelů jednal ve věci Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Pardubicích, který rozhodnutím, č.j. O-52/216/2000, ze dne 25. 7. 2000, změnil rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Orlicí tak, že určil nové znění zápisu do LV. Na základě žaloby navrhovatelů proti rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Pardubicích rozhodoval ve věci Krajský soud v Hradci Králové, který rozsudkem, č.j. 30 Ca 170/2000-31, ze dne 30. 11. 2000, žalobu zamítl. V odůvodnění pak uvedl, že Katastrální úřad v původním provedeném vkladu zástavního práva evidenčně nevyjádřil tento vklad v plném rozsahu zástavního práva tak, jak bylo sjednáno zástavní smlouvou, ale uvedl je neúplně jen v rozsahu úvěru v částce 1.600.000,- Kč. Další pochybení Katastrálního úřadu bylo v tom, že na základě potvrzení Komerční banky, a.s. o zaplacení úvěru vypustil evidenční zápis ohledně zástavního práva. Tím došlo k další chybě v údajích katastru, které tak byly v rozporu s předloženou zástavní smlouvou. Dále konstatoval, že rozhodnutí vydaná podle §8 katastrálního zákona jsou rozhodnutími, která nezasahují do sféry hmotněprávních oprávnění a povinností účastníků řízení. Vydáním rozhodnutí podle §8 citovaného zákona nemůže správní orgán způsobit vznik, změnu nebo zánik vlastnického nebo jiného práva k nemovitostem. Toto rozhodnutí samo o sobě neřeší konečným způsobem otázku, kdo je vlastníkem nemovitostí, resp. kdo má věcné právo k nemovitosti, ale pouze otázku, kdo bude takto v katastru nemovitostí zaevidován, v jaké podobě budou určité nemovitosti evidovány a jak budou evidována ta či ona věcná práva. Do závazků vzniklých na základě sjednané zástavní smlouvy katastrální úřad nezasáhl, na jejím podkladě učinil neúplný evidenční zápis, ten chybně vypustil, v řízení podle §8 pak byla provedena oprava. Hmotně právní účinky zástavní smlouvy nebyly žádným způsobem dotčeny. Z uvedeného dovodil Krajský soud, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím hmotně právní povahy, protože nezasáhlo konečným způsobem do hmotněprávního postavení účastníků řízení, ale je rozhodnutím procesní povahy. Žalobou napadené rozhodnutí má svůj základ výlučně jen v právu procesním, jeho vydáním nedochází k žádným změnám v postavení navrhovatelů z hlediska práva hmotného. Taková rozhodnutí jsou vyloučena z přezkumné činnosti soudu. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové podali navrhovatelé návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože podle jejich názoru jak rozhodnutím soudu, tak i rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu došlo k porušení základních práv a svobod zakotvených v Listině. Konkrétní porušení pak spatřovali v tom, že postup správních orgánů i soudu nemá oporu v zákona a jde nad rámec právní úpravy, čímž došlo k porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny. Podle jejich názoru orgány veřejné moci překročily rozsah svých pravomocí, jestliže "nově" zapsaly zástavní právo nad rámec návrh na provedení vkladu a nad rámec rozhodnutí o povolení vkladu zástavního práva. Uvedené jednání je zásahem orgánů veřejné moci do majetkové sféry fyzických osob a navrhovatelé se domnívají, že by mohli být napadenými rozhodnutími orgánů veřejné moci zbaveni majetku v rozporu s veřejným zájmem a v rozporu s podmínkami, které stanoví zákon, čímž je porušeno jejich základní právo podle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny. Dále navrhovatelé uvedli, že nevyplývají-li z textu veřejnoprávního předpisu a jeho jednotlivých ustanovení jednoznačné možnosti rozhodování orgánu státní moci vůči účastníkům řízení, nelze taková ustanovení účelově vykládat v neprospěch účastníka za použití tak nepřiměřeného, extenzivního a účelového výkladu, který zasahuje do některého ústavně garantovaného základního práva. V předmětné věci k takovému postupu došlo, čímž byl porušen i čl. 4 odst. 4 Listiny. Navrhovatelé proto žádali. Aby Ústavní soud svým nálezem zrušil jak napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, tak i předcházející rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Pardubicích a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Orlicí. K výzvě Ústavního soudu se Krajský soud v Hradci Králové jako účastník řízení plně odvolal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a konstatoval, že podle jeho názoru nedošlo k porušení ústavního pořádku ČR. K výzvě Ústavního soudu předložil vyjádření i Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Pardubicích. Ve vyjádření uvedl, že listinou, podle které byl proveden zápis do katastru po povolení vkladu byla zástavní smlouva ze dne 5. 8. 1993. Pokud podle této smlouvy byl povolen vklad (a to v celém rozsahu smlouvy - jinak by šlo o částečný vklad, který by musel být povolen se souhlasem účastníků, a to písemným rozhodnutím), odpovídající zápis v katastru musí být proveden v souladu s touto listinou. V době, kdy byl návrh na vklad podán a bylo rozhodováno o jeho povolení, platila právní úprava katastrálního zákona v původním znění, kdy bylo rozhodováno podle listiny a podle §5 odst. 1 citovaného zákona byla přezkoumávána listina. Až po novele katastrálního zákona zákonem č. 90/1996 Sb. od 1. 7. 1996 se řízení o povolení vkladu řídilo návrhem na vklad. Výmaz zástavního práva podle názoru uvedeného orgánu byl proveden podle listiny k provedení tohoto záznamu nezpůsobilé. Předložené potvrzení neosvědčovalo zánik zapsaného zástavního práva, potvrzovalo pouze zaplacení jedné z pohledávek zajištěných předmětnou zástavní smlouvou. Výmaz podle tohoto potvrzení byl tedy záznamem provedeným zřejmým omylem při vedení katastru a oprava takového zápisu má oporu v ustanovení §8 katastrálního zákona. Předmětem zápisu záznamem ani jejich opravy není posuzováním existence či rozsahu věcných práv k nemovitostem. V doplnění svého vyjádření pak Zeměměřičský a katastrální inspektorát uvedl, že u zápisů věcných práv do katastru nemovitostí je nutno rozlišovat, jaké právní účinky tyto zápisy mají. Toto rozlišení je důležité pro posouzení, zda se zápis dotkne práv osob či nikoliv a zda v případě chybného zápisu lze provést opravu chyby podle §8 katastrálního zákona či nikoliv. V podrobném právním rozboru potom vymezuje rozdíly mezi vkladem a záznamem a následnou možností opravy záznamu. Ústavní soud již mnohokrát konstatoval ve svých rozhodnutích, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, jestliže jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, došlo k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé se dovolávali ochrany svých základních práv zakotvených Listinou, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je bfopodstatněný. Ústavní soud věnoval pozornost především rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové. Z obsáhlého odůvodnění napadeného rozhodnutí lze vyvodit, že soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže být předmětem přezkoumávání soudem, i když z formulace na str. 7 odst. 3 poslední dvě věty by se dalo dovodit i to, že soud se ztotožnil s tím, že bylo možno provést opravu záznamu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí si vnitřně protiřečí, neboť se zabývá věcným rozborem sporných otázek a zkoumá, kdy lze aplikovat postup podle §8 katastrálního zákona, na druhé straně však posuzuje charakter napadeného rozhodnutí a dospívá k závěru, že napadené rozhodnutí podle §8 citovaného zákona není rozhodnutím hmotněprávní povahy, protože nezasáhlo konečným způsobem do hmotněprávního postavení účastníků řízení, ale je rozhodnutím procesní povahy. Na základě uvedeného pak soud dovodil, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumání soudem a žalobu zamítl podle §250j odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění platném před 1. 1. 2001 (dále jen "o.s.ř."). Vnitřní rozpornost napadeného rozhodnutí se pak projevila právě v nesouladu výroku s právním závěrem soudu. Pokud soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže být předmětem přezkoumání soudem, pak měl usnesením podle §250d odst. 3 o.s.ř. řízení zastavit. Zamítnutí žaloby podle §250j odst. 1 o.s.ř. svědčí právnímu závěru soudu, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem. Uvedený postup soudu, zejména pak vnitřní nekonzistentnost výroku rozhodnutí a odůvodnění tohoto rozhodnutí je v rozporu s v rozporu s čl. 90 Ústavy ČR, který ukládá soudu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytoval ochranu právům, a tím představuje i porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle názoru Ústavního soudu však i závěr obecného soudu o tom, že napadené rozhodnutí správního orgánu má procesní povahu a nemůže být způsobilé zasáhnout do hmotněprávního postavení účastníků není přesvědčivý. S námitkami účastníků v tomto směru však soud má možnost se vypořádat v rámci nového rozhodnutí. S ohledem na tyto závěry pak Ústavní soud rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. V Brně dne 15. listopadu 2001

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:3.US.86.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 86/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 173/24 SbNU 285
Populární název Otázka rozporu mezi výrokem rozsudku a jeho odůvodněním
Datum rozhodnutí 15. 11. 2001
Datum vyhlášení  
Datum podání 8. 2. 2001
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Jurka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §250d, §250j
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
Věcný rejstřík správní soudnictví
rozhodnutí meritorní
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-86-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 40058
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-23