ECLI:CZ:US:2001:3.US.86.01
sp. zn. III. ÚS 86/01
Nález
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelů J. D. a L. D. a ing. V. K. a L. K., všichni zastoupeni Mgr. M. M., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 30 Ca 170/2000- 31, ze dne 30. 11. 2000 ve spojení s rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Pardubicích, č.j. O-52/216/2000, ze dne 25. 7. 2000, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 30 Ca
170/2000-31, ze dne 30. 11. 2000, se zrušuje.
Odůvodnění:
Navrhovatelé podali dne 7. 2. 2001 návrh na zahájení řízení
o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 8. 2.
2001. Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové, č.j. 30 Ca 170/2000-31, ze dne 30. 11. 2000, jímž byla
zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního
inspektorátu v Pardubicích, č.j. O-52/216/2000, ze dne 25. 7.
2000, kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí
Katastrálního úřadu v Ústí nad Orlicí, č.j. OR- 12/2000, ze dne
25. 4. 2000, ve věci opravy zápisu zástavního práva na listu
vlastnictví č. 2954 pro k.ú. Vysoké Mýto a na listu vlastnictví č.
87 pro k.ú. Domoradice. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru
navrhovatelů porušeno ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl.
11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv
a svobod (dále jen "Listina"). Návrh byl podán včas.
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 30
Ca 170/2000, vedený u Krajského soudu v Hradci Králové a spis, sp.
zn. 52/216/2000, Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu
v Pardubicích. Ze spisového materiálu a z podání navrhovatelů
Ústavní soud zjistil, že mezi navrhovateli a Komerční bankou,
a.s. byla uzavřena dne 5. 8. 1993 zástavní smlouva k nemovitostem,
Touto zástavní smlouvou byl zajištěn úvěr ve výši 1.600.000,- Kč
poskytnutý Komerční bankou, a.s., na základě #věrové smlouvy č.
A 32018 ze dne 5. 8. 1993 obchodní společnosti K. Z bodu VII.
Předmětné zástavní smlouvy vyplývá, že zástavní právo se zřizuje,
za prvé na dobu trvání závazkového vztahu vyplývajícího
z pohledávky zástavního věřitele vůči dlužníkovi, za druhé
k zajištění i všech budoucích závazků a jejich příslušenství,
které vzniknou dlužníkovi z krátkodobých úvěrů poskytnutých
věřitelem za účelem: nákupu zásob surovin a dalších materiálů pro
výrobu čaje a jeho prodej do výše 2.500.000,- Kč ode dne podpisu
této smlouvy do 31. 7. 1997. Z listiny Návrh na vklad zástavního
práva do katastru nemovitostí, podaného Komerční bankou, a.s.,
a navrhovateli vyplývá, že účastníci žádali, aby Katastrální úřad
v Ústí nad Orlicí povolil do katastru nemovitostí vklad zástavního
práva na základě předložené zástavní smlouvy ze dne 5. 8. 1993
ohledně zastavení nemovitostí podle výše uvedené specifikace ve
vlastnictví D. J. a L., K. V. a L., k zajištění pohledávky
zástavního věřitele Kč 1.600.000,- vyplývající ze závazku
uzavřeného dne 5. 8. 1993 pod registračním číslem A 32018. Podle
doložky na uvedené listině byl vklad povolen rozhodnutím č.j. 11
V 2 2512/93, zapsán v katastru 2. 9. 1993 s právními účinky ke dni
1. 9. 1993. Ústavní soud dále zjistil z listiny Potvrzení
o splacení úvěru ze dne 2. 2. 1995, že Komerční banka, a.s.
pobočka Ústí nad Orlicí, exp. Vysoké Mýto potvrdil, že obchodní
společnost K.dnem 31. 7. 1994 zcela splatila poskytnutý úvěr
včetně příslušenství podle úvěrové smlouvy reg. č. A 32018 a že na
tomto úvěru neváznou žádné sankce a poplatky. Na základě uvedeného
potvrzení požádali navrhovatelé o výmaz vloženého zástavního práva
(ve znění uvedeném v návrhu na vklad), což Katastrální úřad v Ústí
nad Orlicí provedl.
Z podání navrhovatelů dále vyplynulo, že v mezidobí dne 26.
7. 1994 byla mezi obchodní společností K. a Komerční bankou,
a.s., uzavřena nová smlouva o kontokorentním úvěru č. A 42014,
podle níž byl poskytnut kontokorentní úvěr na nákup surovin ve
výši 2.600.000,- Kč. Podle části 5 této smlouvy byl úvěr zajištěn
zástavním právem na základě zástavní smlouvy ze dne 5. 8. 1993.
Dále Ústavní soud zjistil, že Komerční banka, a.s. požádala
dopisem, zn. K 6/95 UO č.j. 187/2000-PU-V, ze dne 9. 2. 2000,
o opravu v zápisech do katastru nemovitostí s odvoláním na
zástavní smlouvu ze dne 5. 8. 1993 část VII, bod druhý (zajištění
budoucích závazků podle výše uvedeného znění). Dále uvedla, že
sice vystavila potvrzení o zaplacení původního úvěru, avšak
v předmětném potvrzení nehovořila o zániku zástavního práva, což
znamená, že zástavní právo na těchto nemovitostech i nadále vázne.
Komerční banka, a.s., proto žádala, aby Katastrální úřad v Ústí
nad Orlicí provedl opravu zápisu a zástavní právo bylo znovu
zapsáno tak, jak bylo citovanou zástavní smlouvou zřízeno.
Na základě uvedené žádosti Katastrální úřad v Ústí nad Orlicí
oznámil dopisem, č.j. OR-12/2000, ze dne 29. 2. 2000, účastníkům
(navrhovatelům a Komerční bance, a.s.), že v operátu katastru
nemovitostí opravil chybný zápis zástavního práva podle §8 odst.
1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen "katastrální zákon")
s poučením o opravném prostředku.
Navrhovatelé s opravou zápisu nesouhlasili, protože se podle
jejich názoru jednalo o obnovu již neexistujícího zápisu, tj. nový
vklad, což nelze řešit cestou opravy zápisu. Katastrální úřad
v Ústí nad Orlicí rozhodnutím, č.j. OR-12/2000, ze dne 25. 4.
2000, stanovil, že provede opravu chybně zrušeného zástavního
práva a po provedené opravě znovu zapsání stejného, nesprávně
omylem zrušeného zástavního práva v definovaném znění. K odvolání
navrhovatelů jednal ve věci Zeměměřičský a katastrální inspektorát
v Pardubicích, který rozhodnutím, č.j. O-52/216/2000, ze dne 25.
7. 2000, změnil rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Orlicí
tak, že určil nové znění zápisu do LV.
Na základě žaloby navrhovatelů proti rozhodnutí Zeměměřičského
a katastrálního inspektorátu v Pardubicích rozhodoval ve věci
Krajský soud v Hradci Králové, který rozsudkem, č.j. 30 Ca
170/2000-31, ze dne 30. 11. 2000, žalobu zamítl. V odůvodnění pak
uvedl, že Katastrální úřad v původním provedeném vkladu zástavního
práva evidenčně nevyjádřil tento vklad v plném rozsahu zástavního
práva tak, jak bylo sjednáno zástavní smlouvou, ale uvedl je
neúplně jen v rozsahu úvěru v částce 1.600.000,- Kč. Další
pochybení Katastrálního úřadu bylo v tom, že na základě potvrzení
Komerční banky, a.s. o zaplacení úvěru vypustil evidenční zápis
ohledně zástavního práva. Tím došlo k další chybě v údajích
katastru, které tak byly v rozporu s předloženou zástavní
smlouvou. Dále konstatoval, že rozhodnutí vydaná podle §8
katastrálního zákona jsou rozhodnutími, která nezasahují do sféry
hmotněprávních oprávnění a povinností účastníků řízení. Vydáním
rozhodnutí podle §8 citovaného zákona nemůže správní orgán
způsobit vznik, změnu nebo zánik vlastnického nebo jiného práva
k nemovitostem. Toto rozhodnutí samo o sobě neřeší konečným
způsobem otázku, kdo je vlastníkem nemovitostí, resp. kdo má věcné
právo k nemovitosti, ale pouze otázku, kdo bude takto v katastru
nemovitostí zaevidován, v jaké podobě budou určité nemovitosti
evidovány a jak budou evidována ta či ona věcná práva. Do závazků
vzniklých na základě sjednané zástavní smlouvy katastrální úřad
nezasáhl, na jejím podkladě učinil neúplný evidenční zápis, ten
chybně vypustil, v řízení podle §8 pak byla provedena oprava.
Hmotně právní účinky zástavní smlouvy nebyly žádným způsobem
dotčeny. Z uvedeného dovodil Krajský soud, že napadené rozhodnutí
není rozhodnutím hmotně právní povahy, protože nezasáhlo konečným
způsobem do hmotněprávního postavení účastníků řízení, ale je
rozhodnutím procesní povahy. Žalobou napadené rozhodnutí má svůj
základ výlučně jen v právu procesním, jeho vydáním nedochází
k žádným změnám v postavení navrhovatelů z hlediska práva
hmotného. Taková rozhodnutí jsou vyloučena z přezkumné činnosti
soudu.
Proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové podali
navrhovatelé návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože
podle jejich názoru jak rozhodnutím soudu, tak i rozhodnutím
Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu došlo k porušení
základních práv a svobod zakotvených v Listině. Konkrétní porušení
pak spatřovali v tom, že postup správních orgánů i soudu nemá
oporu v zákona a jde nad rámec právní úpravy, čímž došlo
k porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny. Podle jejich
názoru orgány veřejné moci překročily rozsah svých pravomocí,
jestliže "nově" zapsaly zástavní právo nad rámec návrh na
provedení vkladu a nad rámec rozhodnutí o povolení vkladu
zástavního práva. Uvedené jednání je zásahem orgánů veřejné moci
do majetkové sféry fyzických osob a navrhovatelé se domnívají, že
by mohli být napadenými rozhodnutími orgánů veřejné moci zbaveni
majetku v rozporu s veřejným zájmem a v rozporu s podmínkami,
které stanoví zákon, čímž je porušeno jejich základní právo podle
čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny. Dále navrhovatelé uvedli, že
nevyplývají-li z textu veřejnoprávního předpisu a jeho
jednotlivých ustanovení jednoznačné možnosti rozhodování orgánu
státní moci vůči účastníkům řízení, nelze taková ustanovení
účelově vykládat v neprospěch účastníka za použití tak
nepřiměřeného, extenzivního a účelového výkladu, který zasahuje do
některého ústavně garantovaného základního práva. V předmětné věci
k takovému postupu došlo, čímž byl porušen i čl. 4 odst. 4
Listiny. Navrhovatelé proto žádali. Aby Ústavní soud svým nálezem
zrušil jak napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové,
tak i předcházející rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního
inspektorátu v Pardubicích a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí
nad Orlicí.
K výzvě Ústavního soudu se Krajský soud v Hradci Králové jako
účastník řízení plně odvolal na odůvodnění napadeného rozhodnutí
a konstatoval, že podle jeho názoru nedošlo k porušení ústavního
pořádku ČR.
K výzvě Ústavního soudu předložil vyjádření i Zeměměřičský
a katastrální inspektorát v Pardubicích. Ve vyjádření uvedl, že
listinou, podle které byl proveden zápis do katastru po povolení
vkladu byla zástavní smlouva ze dne 5. 8. 1993. Pokud podle této
smlouvy byl povolen vklad (a to v celém rozsahu smlouvy - jinak by
šlo o částečný vklad, který by musel být povolen se souhlasem
účastníků, a to písemným rozhodnutím), odpovídající zápis
v katastru musí být proveden v souladu s touto listinou. V době,
kdy byl návrh na vklad podán a bylo rozhodováno o jeho povolení,
platila právní úprava katastrálního zákona v původním znění, kdy
bylo rozhodováno podle listiny a podle §5 odst. 1 citovaného
zákona byla přezkoumávána listina. Až po novele katastrálního
zákona zákonem č. 90/1996 Sb. od 1. 7. 1996 se řízení o povolení
vkladu řídilo návrhem na vklad. Výmaz zástavního práva podle
názoru uvedeného orgánu byl proveden podle listiny k provedení
tohoto záznamu nezpůsobilé. Předložené potvrzení neosvědčovalo
zánik zapsaného zástavního práva, potvrzovalo pouze zaplacení
jedné z pohledávek zajištěných předmětnou zástavní smlouvou. Výmaz
podle tohoto potvrzení byl tedy záznamem provedeným zřejmým omylem
při vedení katastru a oprava takového zápisu má oporu v ustanovení
§8 katastrálního zákona. Předmětem zápisu záznamem ani jejich
opravy není posuzováním existence či rozsahu věcných práv
k nemovitostem. V doplnění svého vyjádření pak Zeměměřičský
a katastrální inspektorát uvedl, že u zápisů věcných práv do
katastru nemovitostí je nutno rozlišovat, jaké právní účinky tyto
zápisy mají. Toto rozlišení je důležité pro posouzení, zda se
zápis dotkne práv osob či nikoliv a zda v případě chybného zápisu
lze provést opravu chyby podle §8 katastrálního zákona či
nikoliv. V podrobném právním rozboru potom vymezuje rozdíly mezi
vkladem a záznamem a následnou možností opravy záznamu.
Ústavní soud již mnohokrát konstatoval ve svých rozhodnutích,
že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto
právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů.
Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn
zasáhnout pouze tehdy, jestliže jejich pravomocným rozhodnutím
v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, došlo k porušení jeho
základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem či
mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že
navrhovatelé se dovolávali ochrany svých základních práv
zakotvených Listinou, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí
i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je
bfopodstatněný.
Ústavní soud věnoval pozornost především rozhodnutí Krajského
soudu v Hradci Králové. Z obsáhlého odůvodnění napadeného
rozhodnutí lze vyvodit, že soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí nemůže být předmětem přezkoumávání soudem, i když
z formulace na str. 7 odst. 3 poslední dvě věty by se dalo dovodit
i to, že soud se ztotožnil s tím, že bylo možno provést opravu
záznamu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí si vnitřně protiřečí,
neboť se zabývá věcným rozborem sporných otázek a zkoumá, kdy lze
aplikovat postup podle §8 katastrálního zákona, na druhé straně
však posuzuje charakter napadeného rozhodnutí a dospívá k závěru,
že napadené rozhodnutí podle §8 citovaného zákona není
rozhodnutím hmotněprávní povahy, protože nezasáhlo konečným
způsobem do hmotněprávního postavení účastníků řízení, ale je
rozhodnutím procesní povahy. Na základě uvedeného pak soud
dovodil, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být
předmětem přezkoumání soudem a žalobu zamítl podle §250j odst.
1 občanského soudního řádu, ve znění platném před 1. 1. 2001 (dále
jen "o.s.ř."). Vnitřní rozpornost napadeného rozhodnutí se pak
projevila právě v nesouladu výroku s právním závěrem soudu. Pokud
soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže být předmětem
přezkoumání soudem, pak měl usnesením podle §250d odst. 3 o.s.ř.
řízení zastavit. Zamítnutí žaloby podle §250j odst. 1 o.s.ř.
svědčí právnímu závěru soudu, že napadené rozhodnutí je v souladu
se zákonem. Uvedený postup soudu, zejména pak vnitřní
nekonzistentnost výroku rozhodnutí a odůvodnění tohoto rozhodnutí
je v rozporu s v rozporu s čl. 90 Ústavy ČR, který ukládá soudu,
aby zákonem stanoveným způsobem poskytoval ochranu právům, a tím
představuje i porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.
Podle názoru Ústavního soudu však i závěr obecného soudu
o tom, že napadené rozhodnutí správního orgánu má procesní povahu
a nemůže být způsobilé zasáhnout do hmotněprávního postavení
účastníků není přesvědčivý. S námitkami účastníků v tomto směru
však soud má možnost se vypořádat v rámci nového rozhodnutí.
S ohledem na tyto závěry pak Ústavní soud rozhodl tak, jak je
ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
V Brně dne 15. listopadu 2001