infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-271-002,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.11.2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01 [ nález / ZAREMBOVÁ / výz-2 ], paralelní citace: N 178/24 SbNU 327 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:4.US.189.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Předběžné opatření z důvodu obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí

Právní věta Za porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) je třeba považovat postup obecných soudů, které se v dané věci návrhem stěžovatele na vydání předběžného opatření, navrhovaného z obavy ohrožení výkonu rozhodnutí, z hlediska zákonných důvodů opravňujících jeho nařízení, dostatečně nezabývaly.

ECLI:CZ:US:2001:4.US.189.01
sp. zn. IV. ÚS 189/01 Nález Ústavní soud rozhodl, za souhlasu účastníků řízení bez nařízení ústního jednání, v senátě o ústavní stížnosti G. M., a.s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. 7 Cmo 796/2000-57, ze dne 29. 1. 2001, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze, čj. 53 Cm 439/99-40, ze dne 18. 7.2000, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a M. V., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. 7 Cmo 796/2000-57, ze dne 29. 1. 2001, a usnesení Městského soudu v Praze, čj. 53 Cm 439/99-40, ze dne 18. 7. 2000, se zrušují. Odůvodnění: Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byl zamítnut jeho návrh na vydání předběžného opatření. Z tvrzení uvedených v ústavní stížnosti a obsahu připojeného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 53 Cm 439/99, Ústavní soud zjistil tyto skutkové a právní okolnosti případu. Stěžovatel je akciovou společností, která má základní jmění ve výši 420,000.000,- Kč. Žalovaný M. V. (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastník) je majitelem 189 000 kusů akcií, které před vznikem této akciové společnosti upsal a splatil nepeněžitým vkladem (představovaným pozemky p.č. 633, p.č. 634 a p.č. 636/2), který byl na základě posudku, zpracovaného společností B.I.R.T. Consulting, s.r.o., oceněn na 463,873.000,- Kč. Stěžovatel však tvrdí, že nepeněžitý vklad měl hodnotu pouze 300,000.000,- Kč, a proto se žalobou, uplatněnou vůči vedlejšímu účastníkovi u Městského soudu v Praze (dříve Krajského obchodního soudu) domáhá zaplacení částky 163,873.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný po podání uvedené žaloby disponoval se svým nemovitým majetkem (odlišným od vložených pozemků), když do společnosti G. G., a.s., vložil jako nepeněžitý vklad za účelem navýšení základního jmění stavbu č.p. 328 s pozemkem p.č. 444, zapsaných u Katastrálního úřadu Praha-město na LV 246 pro obec Praha, k.ú. Malá Strana, se stěžovatel obával, že je postupem vedlejšího účastníka ohrožen případný výkon rozhodnutí. V řízení, které předcházelo ústavní stížnosti napadeným rozhodnutím, se proto stěžovatel domáhal vydání předběžného opatření, kterým by bylo žalovanému M. V. a společnosti G. G., a. s., nařízeno zdržet se jakýchkoliv převodů vlastnického práva ke stavbě čp. 328 s pozemkem p.č. 444, zapsaných na LV č. 246 u Katastrálního úřadu Praha pro obec Praha, k.ú. Malá Strana, nezatěžovat tyto nemovitosti zástavním právem, neručit jimi ve prospěch třetích osob a nepřenechávat je k užívání třetím osobám. Dále požadoval, aby se žalovaný a jeho manželka zdrželi jakýchkoliv forem převodů spoluvlastnického podílu, každý v rozsahu 1/3, ke stavbě bez čísla popisného a pozemkům, p.č. 2172/3 a 2173/1, zapsaných na LV č. 1833 u Katastrálního úřadu Praha-město, pro obec Praha, k.ú Dejvice, dále ke stavbě čp. 558 s pozemkem p.č. 794, zapsaného na LV 378 u Katastrálního úřadu Praha-město, pro obec Praha, k.ú Malá Strana, a ke stavbě čp. 909 s pozemkem p.č.1115/1, zapsaných u Katastrálního úřadu Praha-město na LV č. 402 pro obec Praha, k.ú Bubeneč, nezatěžovali spoluvlastnický podíl a nemovitosti zástavním právem, neručili jimi ve prospěch třetích osob, nepřenechávali je k užívání třetím osobám a neuzavírali ohledně nich smlouvu ve prospěch třetích osob. Krajský obchodní soud (nyní Městský soud v Praze) stížností napadeným usnesením návrh na vydání předběžného opatření zamítl, a to v podstatě s odůvodněním, že žalovaný, jeho manželka, ani společnost G. G., a.s., s žádným majetkem, vloženým do společnosti stěžovatele, tj. do společnosti G. M., a. s., dispozice neprovádějí, a proto není naléhavá potřeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, a ani osob odlišných od účastníků řízení. Vrchní soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil a v odůvodnění uvedl, že stěžovatel k důkazu předložil původní ocenění nepeněžitého vkladu provedené společností B.I.R.T. Consulting, s.r.o., na částku 463,873.000,- Kč, dále posudek znalce Ing. arch. V. S., ve kterém byly vložené nemovitosti oceněny na 335,599.000,- Kč, a znalecký posudek vypracovaný společností Ernst a Young, s.r.o., ve kterém je hodnota nepeněžitého vkladu stanovena částkou 178,700.000,- Kč. Za takové situace, kdy jeden z předložených důkazů původní ocenění nepeněžitého vkladu zpochybňuje a druhý jej v podstatě potvrzuje, nelze mít dle názoru vrchního soudu stěžejní skutkovou okolnost tvrzeného nároku, a tedy ani nárok sám, za osvědčený a základní předpoklad pro nařízení požadovaného předběžného opatření proto dán není. Stěžovatel namítá, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na vydání srozumitelného a řádně odůvodněného soudního rozhodnutí. Zdůrazňuje, že hlavním důvodem odmítnutí jeho návrhu bylo zjištění soudu, že žalovaný, společnost G. G., a.s., a jeho manželka nedisponují s jeho majetkem, ačkoliv on sám nikdy netvrdil, že by žalovaná strana jeho majetkem disponovala, a ani k prokázání takového tvrzení nenavrhoval žádné důkazy. Dle jeho názoru je rozhodnutí soudu prvého stupně v tomto směru zmatečné. Poukázal na nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 31/97 a II. ÚS 110/96, které však byly městským soudem ignorovány, a ze kterých vyplývá, že není třeba, aby navrhovatel prokázal, že výkon rozhodnutí ohrožen bude, ale je nutno osvědčit okolnosti, které svědčí o takové obavě. Ve vztahu k společnost Giraffe Group, a.s., pak analogicky, dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 110/96, platí, že je splněna podmínka daná ustanovením §76 odst. 2 o.s.ř., neboť tato společnost musela vědět, že předmětné nemovitosti nabývá od žalovaného jakožto od osoby, která může být zavázána k zaplacení žalované částky Kč 163,873.000,-. Vrchnímu soudu pak vytýká, že se ztotožnil s nesprávnými závěry soudu prvého stupně o tom, že nejsou splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření, avšak ve svém odůvodnění uvedl jiné, od soudu prvého stupně odlišné, důvody, nesplňující předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Rozhodnutí vrchního soudu je opřeno o zcela zavádějící letmé porovnání tří odborných posouzení výše nepeněžitého vkladu, kdy nebyl vzat v úvahu obsah znaleckého posudku společností Ernst a Young, s.r.o., a navíc soud nepřihlédl k dalším důkazům, které dokládají tvrzení stěžovatele, že žalovaný nakládal se svým majetkem tak, aby ho dostal ze své přímé dispozice, čímž vznikají a nadále trvají stěžovatelovy důvodné obavy, že případný výkon rozhodnutí vůči vedlejšímu účastníkovi je ohrožen. Dle jeho názoru vrchní soud při hodnocení důkazů zásadním způsobem pochybil, když v rozporu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, podloženými znaleckými posudky osvědčujícími jeho nárok na zaplacení 163,873.000,- Kč, učinil závěr, ve kterém lze spatřovat projev libovůle a nahodilosti, a to zejména proto, že se opírá o číselná porovnání, která nemají a v daném případě nemohou mít vyjadřovací hodnotu, a zcela pominul zásadní a klíčové informace obsažené v posudku společností Ernst a Young, a.s. V ústavní stížnosti rovněž obsáhle rozvádí důvodnost vlastního žalobního návrhu, kterým se domáhá zaplacení částky 163,873.000,- Kč a upozorňuje, že žalovaný byl ke dni rozhodnutí o navýšení základního kapitálu vložením nepeněžitého vkladu jediným akcionářem společnosti G. G., a.s., a je v této společnosti předsedou představenstva, oprávněným jménem společnosti samostatně jednat a podepisovat, z čehož stěžovatel dovozuje snahu zcizit majetek na jím ovládanou právnickou osobu a znemožnit v případě úspěchu stěžovatele ve sporu vedení výkonu rozhodnutí. Vrchní soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že s námitkami stěžovatele nesouhlasí, neboť ve věci postupoval v souladu s občanským soudním řádem, a navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti. Městský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, uvedl, že odmítá námitku porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť vzhledem k rozhodování o předběžném opatření dosud nebylo rozhodnuto ve věci samé a při rozhodování o předběžném opatření se neprovádí dokazování ani se nehodnotí důkazy dle ustanovení §132 o.s.ř., když takový postup by předjímal rozhodování ve věci samé. Dále se vyjádřil k ústavní úpravě ochrany vlastnického práva, která nevylučuje v rámci nařízení předběžného opatření dočasné omezení dispozice s majetkem z důvodů ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, nicméně důvodná obava z takového ohrožení výkonu soudního rozhodnutí však v daném případě soudy shledána nebyla. Za zákonem stanovených podmínek lze dle ustanovení §76 odst. 2 o.s.ř. nařídit předběžné opatření i proti někomu jinému než účastníku řízení, třetí osobě však nelze předběžným opatřením uložit povinnost k plnění, ale jen takovou povinnost, která se týká součinnosti při splnění povinnosti účastníka. Vedlejší účastník ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že oběma soudům nelze z procesního hlediska nic vytknout, jejich odůvodnění jsou stručná a srozumitelná. Stěžovatel neosvědčil ani neprokázal skutečnosti, které by odůvodňovaly obavu, že by výkon rozhodnutí mohl být ohrožen, ani neosvědčil, že by bylo třeba zatímně upravit poměry účastníků a konečně ani nárok samotný. Navrhuje proto odmítnutí, případně zamítnutí ústavní stížnosti. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud nejdříve podotýká, že posuzoval ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. S ohledem na zjištěné skutečnosti pak dospěl k závěru, že právě k výše uvedenému porušení principů, obsažených v Listině základních práv a svobod, opravňujících zásah Ústavní soudu, došlo. Dle §102 o.s.ř., účinného do 31. 12. 2000, platilo, že je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků, může soud nařídit předběžné opatření nebo zajistit i bez návrhu důkaz. Ústavní soud v tomto směru judikoval ve svém nálezu, pod sp. zn I. ÚS 31/97, že ustanovení §102 o.s.ř. je třeba vyložit tak, že pod pojem "zatímní úprava poměrů účastníků" lze zahrnout i dočasné omezení dispozice s majetkem z důvodu ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Uvedené stanovisko je v souladu i s názorem uznávané odborné literatury, podle které "i když to ze znění §102 jednoznačně nevyplývá, ... po zahájení (roz. řízení) lze vydat předběžné opatření i tehdy, je-li třeba zatímně upravit poměry účastníků, neboť je odůvodněna obava, že by výkon rozhodnutí, které bylo nebo bude v řízení vydáno, mohl být ohrožen" (Bureš/Drápal/Mazanec: Občanský soudní řád, 2. vyd., 1996, C.H.Beck, str. 212). (Novelizované znění o.s.ř. již odůvodněnou obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí jako důvod pro nařízení předběžného opatření po zahájení řízení v ustanovení §102 výslovně uvádí.) Ústavní soud již ve svém rozhodnutí, sp. zn. II. ÚS 221/98, konstatoval, že smyslem předběžného opatření je zatímní úprava poměrů účastníků (nikoli s konečnou platností), přičemž musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy ČR). Ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, však nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany. Jedná se přitom o opatření dočasná, jejichž trvání je omezeno, která také mohou být k návrhu zrušena, předběžným opatřením není prejudikován konečný výsledek sporu, avšak zajišťuje se jím, aby konečné rozhodnutí mohlo mít vůbec reálný význam. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu (čl. 90 Ústavy ČR) a Ústavní soud se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních právě proto, že jde o rozhodnutí nikoliv konečným způsobem do práv a povinností účastníků zasahujících. Při posuzování ústavní stížnosti je však povinen se přesvědčit, zda obecné soudy i při rozhodování o předběžných opatřeních, a to zejména toho typu, o jaký se v dané věci jednalo, tedy předběžného opatření navrhovaného z obavy ohrožení výkonu rozhodnutí, postupují zákonem stanoveným způsobem tak, jak to má na mysli čl. 36 odst. 1 Listiny, zajištující právo na soudní ochranu. Úprava postupu při vydávání předběžných opatření vyžaduje, aby navrhovatel soudu osvědčil základní skutečnosti, tedy nárok sám, a u tohoto typu předběžného opatření osvědčil také pravděpodobnost možného ohrožení výkonu rozhodnutí. Nárok sám tedy nemusí být prokázán nepochybně. Tyto okolnosti je soud v rámci řízení o nařízení předběžného opatření povinen zvážit, což se však v daném případě nestalo. Soud prvého stupně se v podstatě omezil na konstatování, že žalovaný, společnost G. G., a.s., a jeho manželka nijak nenakládají s majetkem vloženým do společnosti stěžovatele, ačkoliv stěžovatel tuto skutečnost nikdy netvrdil (takové tvrzení ani není předmětem vlastního řízení ve věci samé a navíc z povahy sporu je logické, že jím ani být nemůže). Stěžovatel naopak přesně specifikoval odlišné nemovitosti, se kterými bylo disponováno, případně další nemovitosti vedlejšího účastníka či jeho manželky, z nichž by eventuelně mohl být v rámci výkonu rozhodnutí uspokojen pravomocně přiznaný nárok stěžovatele na finanční plnění ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi. Městský soud se však tvrzením stěžovatele, že v případě jeho úspěšnosti ve vedeném sporu by mohl být ohrožen výkon rozhodnutí, vůbec nezabýval a nijak nehodnotil stěžovatelem uváděné závažné okolnosti, dle kterých vedlejší účastník po zahájení řízení vložil své další nemovitosti do společnosti G. G., a.s. Vrchní soud pak prvostupňové rozhodnutí jako věcně správné potvrdil, aniž by shledal jeho nedostatky, spočívající v tom, že městský soud důvodnost návrhu na nařízení předběžného opatření vůbec neposuzoval. Sám zaujal stanovisko, dle kterého nezjistil předpoklady pro nařízení předběžného opatření na základě zcela jiných skutečností než městský soud. V odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že s ohledem na předložené znalecké posudky, kdy jeden původní ocenění nepeněžitého vkladu zpochybňuje a druhý jej v podstatě potvrzuje, nelze mít dle jeho názoru stěžejní skutkovou okolnost tvrzeného nároku, a tedy ani nárok sám, za osvědčený, a není proto dán základní předpoklad pro nařízení požadovaného předběžného opatření. Vrchní soud tak v podstatě zaujímá stanovisko k vlastnímu sporu o nárok na zaplacení předmětné částky, a to na základě zběžného posouzení některých z důkazů, přitom pomíjí, že pro účely nařízení předběžného opatření nárok sám spolehlivě prokázán být nemusí. Stejně tak jako soud prvého stupně ani vrchní soud nezaujímá pak stanovisko k žádnému z tvrzení stěžovatele o důvodné obavě z ohrožení výkonu rozhodnutí, přitom i v poměru k ní stačí pouhé její osvědčení. Nelze také přehlédnout, že odvolací soud tím, že své zamítavé rozhodnutí postavil na jiném důvodu než soud I. stupně, odepřel stěžovateli možnost se jeho závěru bránit opravným prostředkem. Dle názoru Ústavního soudu došlo v dané věci k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces chráněného čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod, neboť obecné soudy se jeho návrhem na vydání předběžného opatření z hlediska zákonem stanovených důvodů opravňujících jeho nařízení dostatečně nezabývaly (a to přes výši žalované částky a tvrzené dispozice žalovaného s jeho nemovitým majetkem bezprostředně po podání žaloby způsobem shora popsaným), alespoň to z odůvodnění jejich rozhodnutí není patrno. Bude tedy nutné, aby se soud znovu v souladu s právní úpravou, obsaženou v ustanovení §74 a násl. a §102 o.s.ř. a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, návrhem na nařízení předběžného opatření znovu zabýval a své rozhodnutí náležitě zdůvodnil. Z uvedených důvodů bylo usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. 7 Cmo 796/2000-57, ze dne 29. 1. 2001, a usnesení Městského soudu v Praze, čj. 53 Cm 439/99-40, ze dne 18. 7. 2000, dle ustanovení §82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušeno. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 21. listopadu 200l

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:4.US.189.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 189/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 178/24 SbNU 327
Populární název Předběžné opatření z důvodu obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí
Datum rozhodnutí 21. 11. 2001
Datum vyhlášení 22. 11. 2001
Datum podání 28. 3. 2001
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Zarembová Eva
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 90
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §102, §74
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík předběžné opatření
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-189-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 40156
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-23