infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-178-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.11.2001, sp. zn. IV. ÚS 2/01 [ nález / VARVAŘOVSKÝ / výz-2 ], paralelní citace: N 175/24 SbNU 299 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:4.US.2.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Navrácení majetku (restituce věci užívané jednotným zemědělským družstvem)

Právní věta Rozhodnout o přechodu najaté věci do tzv. socialistického vlastnictví, podle §4 odst. 3 vlád. nař. č. 15/1959 Sb. bylo možné jen u věcí užívaných na základě právního titulu (nikoli tedy u věcí užívaných pouze fakticky).

ECLI:CZ:US:2001:4.US.2.01
sp. zn. IV. ÚS 2/01 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě, ve věci ústavní stížnosti J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 2000, č.j. 10 Ca 259/2000-20 a rozhodnutí Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu ze dne 14. 6. 2000, č.j. PÚ/546/00-Šv, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení a Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu, jako vedlejšího účastníka, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 2000, č.j. 10 Ca 259/2000-20 a rozhodnutí Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu ze dne 14. 6. 2000, č.j. PÚ/546/00-Šv, se zrušují. Odůvodnění: Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 2. 1. 2001, doplněným podáním ze dne 28. 2. 2001, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 2000, č.j. 10 Ca 259/2000-20 a rozhodnutí Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu ze dne 14. 6. 2000, č.j. PÚ/546/00-Šv, jimiž bylo pravomocně určeno, že není vlastníkem specifikovaných nemovitostí v k. ú. V., tj. p.č. 563/1, ostatní plocha o výměře 5906 m2 a p.č. 563/2, les o výměře 117 m2, s odůvodněním, že zjištěné okolnosti nezakládají restituční titul podle §6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě, neboť zestátnění pozemku proběhlo v souladu s vládním nařízením č. 15/1959 Sb. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo vlastnit majetek a na ochranu vlastnického práva, zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). V odůvodnění své stížnosti zrekapituloval dosavadní průběh řízení, kdy jeho věc byla opakovaně řešena jak Okresním pozemkovým úřadem v Písku, tak Krajským soudem v Českých Budějovicích, a vyjádřil nesouhlas s právním posouzením věci, jak bylo učiněno zejména krajským soudem. Za správný považuje ten právní názor, podle něhož předmětné pozemky (původně jedna parcela) byly právními předchůdci sdruženy do JZD V., byly tudíž užívány na základě práva družstevního užívání, a že podle tehdy platných právních předpisů bylo vyloučeno, aby takové věci byly vyvlastněny podle vl. nař. č. 15/1959 Sb., jak tomu bylo v jeho případě. Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru nedošlo k porušení práv stěžovatele, neboť soud projednal právní věc předepsaným procesním způsobem a státní moc uplatnil v mezích daných zákonem. Při věcném rozhodování posuzoval ve smyslu §244 a násl. o.s.ř. zákonnost rozhodování Okresního pozemkového úřadu v Písku a neshledal její porušení. Věc byla pozemkovým úřadem i přezkumným soudem posuzována opakovaně, skutková zjištění byla úplná. Pozemkový úřad a následně i soud, vycházel z předchozího rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích z 20. 4. 2000, sp. zn. 10 Ca 404/99, ve kterém byl vysloven závazný právní názor, že aplikace vládního nařízení č. 15/1959 Sb. na daný případ vyloučena nebyla a restituční titul proto podle §6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě nebyl dán. Pokud stěžovatel spatřuje porušení svých práv ve výsledku řízení, pak rovněž ani tento názor soud nesdílí, neboť nebylo zasaženo do jeho ústavního práva na soudní ochranu, ani do jeho práva vlastnit majetek, protože smyslem tohoto ustanovení je chránit pouze právo konstituované a nikoliv případný právní nárok. Současně vyjádřil názor, že stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, neboť napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 11. 2000 a dle prezenčního razítka byla ústavní stížnost Ústavnímu soudu doručena dne 5. 3. 2001, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Závěrem navrhl vydání nálezu, kterým se ústavní stížnost odmítá a vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Okresní úřad Písek - okresní pozemkový úřad, jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s tvrzením stěžovatele obsaženém v ústavní stížnosti, podle něhož pozemkový úřad napadené rozhodnutí vydal proti svému přesvědčení a jen proto, že byl k tomu zavázán právním názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích vyjádřeném ve zrušujícím rozsudku ze dne 20. 4. 2000, č.j. 10 Ca 404/99-16. I po potvrzujícím rozsudku téhož soudu ze dne 4. 10. 2000 je nadále přesvědčen, že obě napadená rozhodnutí protiústavně odepřela stěžovateli ochranu jeho majetkového práva stanovenou zákonem o půdě, Ústavou ČR a Listinou. Právní stanovisko k celé záležitosti je zevrubně popsáno v rozhodnutí ze dne 19. 11. 1999, č.j. PÚ/94/91-B, na jehož důvody odkázal. Polemické výhrady k ústavní stížnosti nemá a navrhl, aby obě napadená rozhodnutí byla Ústavním soudem z výše uvedených důvodů zrušena. Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 259/2000 a správní spis okresního pozemkového úřadu PÚ/94/91, který mu byl zaslán včetně navazujícího správního spisu finančního referátu Okresního úřadu v Písku, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnosti a návrhům s ní spojeným, je třeba zcela vyhovět, a to z následujících důvodů. Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost (jejíž vady byly odstraněny podáním doručeným dne 5. 3. 2001) byla podána na poštu dne 29. 12. 2000 a tudíž včas. Tvrzení stěžovatele o zásahu do vlastnického práva chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny ovšem nelze přisvědčit, s ohledem na ustálenou a obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu, dle níž uvedeným článkem je chráněno zpravidla vlastnictví již existující, nikoliv tedy tvrzený nárok na ně. Nicméně Ústavní soud posuzoval, zda v daném případě nedošlo k zásahu do jiných ústavních práv a svobod, než jak bylo namítáno v odůvodnění ústavní stížnosti, a zejména, zda přezkumné řízení ve své komplexnosti lze považovat za spravedlivé, zejména s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu a s ohledem na účel příslušných restitučních zákonů. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním posouzením jeho restituční věci krajským soudem, konkrétně s jeho závěrem, že předmětný pozemek bylo možno vyvlastnit podle vl. nař. č. 15/1959 Sb., neboť se nejednalo o věc užívanou jednotným zemědělským družstvem na základě právních poměrů vzniklých podle předpisů upravujících vztahy mezi těmito družstvy a jejich členy ve smyslu §2 odst. 2 cit. vl. nař., a tudíž že zestátnění pozemku bylo vykonáno v souladu s tehdy platnými zákonnými předpisy. Ústavní soud je přesvědčen, že takovýto právní názor je v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, jak vyplývají z vyžádaných spisů. Z nich Ústavní soud zjistil, že právní předchůdce stěžovatele, tj. L. Š., byl ke dni 19. 10. 1961, tj. ke dni vydání rozhodnutí podle §9 odst. 1 vyhl. č. 88/1959 Ú.l. (prováděcí vyhláška k vl. nař. č. 15/1959 Sb.), členem JZD V. Jako člen družstva byl povinen podle §23 odst. zák.č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstev (účinného od 1. 10. 1959 do 31. 12. 1975), sdružit veškeré pozemky, včetně lesních (a to nikoliv pouze ty, jichž byl výlučným vlastníkem, ale i pozemky ve spoluvlastnictví, případně i pozemky v nájmu), do společného družstevního hospodaření, a to bez ohledu na skutečnost vyplývající např. z č.l. 1 postoupeného správního spisu finančního referátu OÚ v Písku, že usnesením JZD V. ze dne 23. 5. 1958 měl být pozemek "vypuštěn" z obhospodařování tohoto družstva, "s podmínkou odpisu plochy ze zemědělské půdy a údržby příjezdové cesty". K pozemkům sdruženým náleželo družstvu právo družstevního užívání, jehož obsah byl upraven v ust. §24 odst. 3 cit. zákona. Toto právo mělo povahu práva věcného, přičemž tehdejší právní úprava zásadně nepředpokládala jeho zánik (s výjimkou snad výjimečných případů zcizení takových pozemků se souhlasem družstva, kdy v praxi šlo převážně o darování státu) "vyčleněním" z družstevního užívání. Takové "vyčlenění" mohlo znamenat pouze souhlas k převodu vlastnictví pozemku ve smyslu §23 odst. 3 cit. zákona. Pokud tedy družstvo v odůvodněných výjimečných případech nehodlalo sdružený pozemek využívat samo, mělo možnost buď - při zachování práva družstevního užívání - pozemek pronajmout (§24 odst. 3 cit. zákona), nebo podle §23 odst. 3 cit. zákona udělit souhlas k jeho převodu. Ze shromážděných podkladů vyplývá, že L. Š. neprojevil vůli pozemek převést, byť JZD V. s takovým převodem by nepochybně souhlasilo. Za takové situace J. s. h. a JZD V. nic nebránilo uzavřít smlouvu o nájmu předmětného sdruženého pozemku. To, že J. s. h. si byly vědomy skutečnosti předpokládané v ust. §2 odst. 2 vl. nař. č. 15/1959 Sb.. tj. že předmětný pozemek je užíván zemědělským družstvem na základě právních poměrů vzniklých podle předpisů upravujících vztahy mezi tímto družstvem a jeho členem, zřetelně vyplývá např. z přípisu J. s. h. finančnímu odboru ONV Milevsko ze dne 11. 12. 1959 (č.l. 2 správního spisu finančního referátu OÚ v Písku), kde je mj. žádáno "o lask. předběžné sdělení, zda a kdy rozhodnete o převodu, či v daném případě naši žádost odmítnete s poukazem na ust. §2 odst. 2 vl. nař. č. 15/59 Sb.". Lze tedy konstatovat, že v daném případě byla aplikace vl. nař. č. 15/1959 Sb. vyloučena, neboť předmětný pozemek byl ve smyslu §2 odst. 2 cit. vl. nař. věcí užívanou Jednotným zemědělským družstvem V. na základě práva družstevního užívání podle ust. §24 zákona č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, a tudíž rozhodnutí ONV v Písku ze dne 19. 10. 1961, č.j. fin.88/188 Mil.z r. 1961-Pec bylo vydáno, ve smyslu §6 odst. 1 písm. o) zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy, tj. s cit. zákonem č. 49/1959 Sb. a cit. vl. nař. č. 15/1959 Sb. Dále nelze přehlédnout, že rozhodnutí o přechodu najaté věci do socialistického vlastnictví podle §4 odst. 3 cit. vl. nařízení bylo možné vydat pouze v případech, kdy věc již organizace socialistického sektoru užívala na základě nájemního nebo jiného právního poměru, vzniklého přede dnem 25. 3. 1959. Vždy se ovšem muselo jednat o poměr právní (např. občanskoprávní nebo právní poměr upravený jinými právními předpisy, např. národní správa, předběžné užívání při vyvlastňovacím řízení), nikoliv faktický, jak nesprávně dovozuje krajský soud. Vyžádané spisy neobsahuji jakýkoliv důkaz o tom, že předmětný pozemek byl užíván na základě právního poměru. Nicméně i kdyby tomu tak bylo, nic by to nezměnilo na skutečnosti, že v případě stěžovatele došlo ze strany orgánů státní moci i tzv. socialistických organizací, při vyvlastnění pozemku podle cit. vl. nařízení k hrubému zneužití tehdy platných právních předpisů, lze-li je vůbec takto označovat. Za tohoto stavu pak nezbývá než konstatovat, že v posuzovaném případě nebyla orgány veřejné moci poskytnuta právům stěžovatele dostatečná ochrana, čímž bylo zasaženo do jeho práva na soudní a jinou právní ochranu, tak jak vyplývá z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, což ve svých důsledcích znamená i porušení principu právního státu založeného na úctě k právům občanů (čl. l Ústavy). Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodnutí napadená ústavní stížností zrušil (§82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 19. listopadu 2001

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:4.US.2.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 175/24 SbNU 299
Populární název Navrácení majetku (restituce věci užívané jednotným zemědělským družstvem)
Datum rozhodnutí 19. 11. 2001
Datum vyhlášení 3. 12. 2001
Datum podání 2. 1. 2001
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Varvařovský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 1
  • 2/1993 Sb., čl. 36
Ostatní dotčené předpisy
  • 15/1959 Sb.
  • 229/1991 Sb., §6 odst.1 písm.o
  • 49/1959 Sb., §23
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík vlastnictví
vyvlastnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 40166
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-23