ECLI:CZ:US:2001:4.US.312.01
sp. zn. IV. ÚS 312/01
Nález
Ústavní soud rozhodl, za souhlasu účastníků řízení bez nařízení ústního jednání, v senátě o ústavní stížnosti PharmDr. P. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2001, sp. zn. 4 Cmo 396/2000, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. 22 Cm 715/99, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2000, sp. zn.
22 Cm 715/99, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1.
2001, sp. zn. 4 Cmo 396/2000, se zrušují.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení jeho práv, chráněných
čl. 36 odst.1, čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 90
Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního
soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. 22 Cm 715/99, o zastavení
řízení.
V ústavní stížnosti uvedl, že dne 9. 9. 1999 zaslal Krajskému
soudu v Plzni žalobu na určení existence pohledávky konkurzního
věřitele ve výši 81.674,83 Kč vůči úpadci Z. p. š., v likvidaci,
vůči níž měl pohledávky z titulu nezaplacení léků a prostředků
zdravotnické techniky, které byly vydány v jeho lékárně
pojištěncům úpadce na lékařské předpisy a které měl úpadce
proplatit na základě smlouvy ze dne 17. 8. 1994, o úhradě léčiv
a prostředků zdravotnické techniky. (Jednalo se pohledávky
pravomocně přiznané platebními rozkazy, vydanými Krajským soudem
v Plzni ve výši 58.920,70 Kč a dále částku Kč 147.979,50 řádně
doloženou příslušnými doklady. Správce konkurzní podstaty však
jeho pohledávku v žalované výši popřel).
Právní zástupce stěžovatele na základě jeho pokynu, ještě
před prvním jednáním - dne 5. 10. 2000, odeslal Krajskému soudu
v Plzni doporučenou zásilkou podání, kterým bere návrh v celém
rozsahu zpět, žádá zastavení řízení a vrácení poloviny soudního
poplatku. Následující den, tj. 6. 10. 2000, opět na pokyn
stěžovatele, jeho právní zástupce v 8.40 hod. soudu faxovým
podáním sdělil, že odvolává zpětvzetí žaloby, žádá soud, aby
k tomuto podání nebylo přihlíženo a dále, že trvá na projednání
věci. Podání zaslané faxem bylo ihned 6. 10. 2000 zasláno
Krajskému soudu v Plzni doporučenou poštou v písemné podobě tak,
aby faxová zpráva byla potvrzena.
Krajský soud přestože bezesporu obdržel faxovou zprávu,
usnesením ze dne 13. 10. 2000 řízení zastavil s tím, že žádný
z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a že se žalobci
vrací polovina soudního poplatku. Vrchní soud se v odůvodnění
potvrzujícího usnesení faxovým podáním nezabýval, konstatoval
pouze, že odvolání zpětvzetí žaloby soudu bylo doručeno až dne 9.
10. 2000, zatímco zpětvzetí návrhu mu došlo dne 6. 10. 2000.
Ohledně faxového podání pouze uvedl, že se ve spise nenachází.
Stěžovatel namítá, že odvolací soud k faxovému podání vůbec
nepřihlížel, i když o jeho existenci byl informován. Pokud
v tomto směru měl pochybnosti, měl stěžovatele vyzvat
k předložení důkazu, že faxová zpráva byla v uvedený den a hodinu
skutečně odeslána. Je přesvědčen, že i podle tehdy platné právní
úpravy lze dovodit, že úkon mohl být odvolán, pokud takové podání
přišlo na soud dříve nebo současně s odvolaným úkonem.
Nerespektováním jeho podání a následným zastavením řízení tak
došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu.
Stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil potvrzení úspěšného
vysílání, ze kterého je zřejmé, že dne 6. 10. 2000, v 8.40 hod.
byly z faxové stanice jeho právního zástupce odeslány 2 strany
textu na č.0197224805.
Vrchní soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl,
že má za to, že při svém rozhodování nepochybil, neboť postupoval
zcela v souladu s ustanovením §96 odst. 1 o.s.ř. Zpětvzetí návrhu
znamená, že žalobce je srozuměn s tím, že o jeho návrhu již nebude
meritorně rozhodováno, a soud již o návrhu rozhodnout nemůže,
neboť po "odklizení návrhu" chybí základní procesní podmínka, a to
právě návrh na zahájení řízení. Žádné ustanovení o.s.ř. žalobci
neumožňuje, aby už jednou učiněný projev z řízení odstranil a tzv.
"zpětvzetí zpětvzetí" návrhu na zahájení řízení je již proto
právně neúčinné. Faxová zpráva, o které se stěžovatel zmiňuje, se
ve spise nenachází.
Poté co se Ústavní soud seznámil s obsahem připojeného spisu
a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu
v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je
důvodná.
Ústavní soud nejdříve podotýká, že posuzoval ústavní
stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice
soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí
v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným
soudům a obdobně orgánům veřejné moci a jako takový je oprávněn do
jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že
tyto nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté
Listiny základních práv a svobod. S ohledem na zjištěné
skutečnosti, pak dospěl k závěru, že právě k výše uvedenému
porušení principů obsažených v Listině základních práv a svobod,
opravňující zásah Ústavní soudu, došlo.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 22 Cm
715/99, Ústavní soud ověřil, že na čl. 16 spisu je založeno
zpětvzetí návrhu stěžovatele ze dne 5. 10. 2000, došlé soudu dne
6. 10. 2000. Na čl. 21 spisu je založeno jedno vyhotovení podání
stěžovatele (bez obálky) ze dne 6. 10. 2000, označené jako
odvolání úkonu učiněného písemným podáním 5. 10. 2000, které dle
razítka podatelny došlo ve dvojím vyhotovení na soud dne 6. 10.
2000, ve kterém stěžovatel odvolává zpětvzetí žaloby, žádá, aby
k podání jeho právního zástupce ze dne 5. 10. 2000 nebylo
přihlíženo a trvá na projednání žaloby. Rovněž uvádí, že toto
podání zasílá soudu faxem a současně i doporučenou poštovní
zásilkou.
Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení ze
dne 13. 10. 2000 pouze konstatuje, že odvolání právního úkonu,
kterým vzal stěžovatel zpět svůj návrh, došlo soudu až dne 9. 10.
2000, přičemž zpětvzetí podání, kterým byl návrh vzat zpět, není
přípustné.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že úkony
stěžovatele, tj. zpětvzetí návrhu a odvolání tohoto podání, po
sobě následovaly, nebyly učiněny ve vztahu k soudu v jeden den,
jak tvrdí stěžovatel, a nejednalo se tedy o rozporuplné úkony,
u nichž by bylo nutno vyzvat účastníka k jejich objasnění. Faxové
podání se ve spise nenachází.
Ústavní soud dále zjistil, že v soudním spise je volně
založené spisově neevidované faxové podání stěžovatele, kterým
odvolává zpětvzetí návrhu ze dne 5. 10. 2000, na němž jsou
vyznačeny údaje o tom, že dne 6. 10. 2000 v 8.40 hod. bylo
z příslušného čísla telefaxu (JUDr. R. - Š. Olomouc) toto podání
odesláno a dále další časový údaj - 8.48 hod.
Uvedené skutečnosti svědčí tomu, že stěžovatel faxovým
podáním ze dne 6. 10. 2000 odvolal zpětvzetí svého návrhu
z předešlého dne, přičemž z faxového podání volně založeného
v soudním spise je zřejmé, že toto bylo soudem skutečně dne 6.
10. 2000, nejpozději v 8.48 hod. přijato. Z obsahu spisu
(komunikace ze strany soudu ve vztahu ke stěžovateli byla vedena
prostřednictvím faxu) Ústavní soud rovněž ověřil, že č.
0197224805, na které bylo podání odesláno, je číslem faxu
Krajského soudu v Plzni. Faxovému podání koresponduje
i stěžovatelem předložené potvrzení o jeho odeslání a počet
odeslaných stran. Tvrzení odvolacího soudu, že faxové podání se
nenachází ve spise, tedy nebylo shledáno pravdivým a oba soudy
ponechaly bez povšimnutí nejen tvrzení stěžovatele o jeho
odeslání, ale i další nesrovnalosti ve vedení spisu, které
poukazovaly na nedostatky při evidenci podání stěžovatele
(chybějící obálka od doporučeně zasílané zásilky a stejnopis
podání).
Z obsahu spisu je dále zřejmé, že stěžovatel v souladu
s ustanovením §42 odst. 3 o.s.ř. faxové podání ve lhůtě 3 dnů
doplnil předložením jeho originálu soudu.
I když občanský soudní řád, ve znění účinném do jeho novely
provedené zákonem č. 30/2000 Sb., výslovně neupravoval možnost
odvolání právního úkonu, nelze vyloučit, že v tomto konkrétním
případě došlo k platnému odvolání právního úkonu - zpětvzetí
návrhu na zahájení řízení, neboť je zřejmé, že ve vztahu k soudu
došly oba úkony ve stejný den (přičemž je navíc pravděpodobné, že
faxové podání bylo přijato dříve) a přinejmenším byly na místě
pochybnosti o úmyslu stěžovatele, které měly být v případě
nejednoznačného postoje soudu k platnosti odvolaní zpětvzetí
návrhu odstraněny postupem dle §43 o.s.ř.
Ústavní soud pro úplnost dodává, že občanský soudní řád, ve
znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb., účinné od 1. 1.
2001, nyní v ustanovení §41a odst. 3 výslovně uvádí, že úkon může
být odvolán, jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději
současně s tímto úkonem.
Z výše uvedených důvodů, má Ústavní soud za to, že obecné
soudy, které zcela pominuly faxové podání stěžovatele, řádně a ve
lhůtě potvrzené jeho originálem, nehodnotily skutečnost, že soudu
byla v týž den podána dvě vzájemně si odporující podání, a bez
dalšího rozhodly o zastavení řízení, neposkytly právům stěžovatele
dostatečnou ochranu.
S ohledem na uvedené skutečnosti proto nezbylo než napadený
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2001, sp. zn. 4 Cmo
396/2000, a to z důvodů procení ekonomie i spolu s rozsudkem
Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. 22 Cm
715/99, zrušit dle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona č.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť jím došlo
k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 3. prosince 2001