Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.10.2001, sp. zn. IV. ÚS 702/2000 [ nález / VARVAŘOVSKÝ / výz-2 ], paralelní citace: N 158/24 SbNU 163 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:4.US.702.2000

sp. zn. IV. ÚS 702/2000 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti K. Č aj. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. října 2000, sp. zn. 22 Ca 498/99, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka, a za účastenství vedlejšího účastníka Katastrálního úřadu v Opavě, a to se souhlasem účastníků bez ústního jednání, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. října 2000, sp. zn. 22 Ca 498/99, se zrušuje. Odůvodnění: Dne 1. prosince 2000 byla Ústavnímu soudu doručena, ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, v níž stěžovatelky napadly rozsudek krajského soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu v Opavě ze dne 30. září 1999, č.j. V 6 1396/99. Tímto rozhodnutím katastrální úřad zamítl návrh stěžovatelek na vklad do katastru nemovitostí. Z podané ústavní stížnosti vyplynulo, že na základě rozsudku Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 9 C 209/91, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 11 Co 600/97, bylo Základní organizaci českého zahrádkářského svazu v H., dále jen "ZO ČZS", přikázáno uzavřít se stěžovatelkami dohodu o vydání nemovitosti. ZO ČZS odmítl dohodu uzavřít, a proto byl, dle názoru stěžovatelek, podpis této dohody při jejím předložení katastrálnímu úřadu nahrazen pravomocnými rozsudky obecných soudů. V mezidobí bylo provedeno nové zaměření nemovitosti, která byla v předložené "dohodě" označena jako hospodářská budova. Katastrální úřad řízení přerušil a vyžádal si další doklady. Po dodání dokladů, které se stěžovatelkám podařilo zajistit, vydal katastrální úřad shora uvedené zamítavé rozhodnutí. To odůvodnil nedostatečností náhrady podpisu povinné osoby na dohodě rozsudkem Okresního soudu v Opavě, nezbytností označit povinnou osobu identifikačním číslem (a to i přes upozornění stěžovatelek, že ZO ČZS nebylo identifikační číslo přiděleno), a dále tím, že dodatečně přiložené doklady označovaly hospodářskou budovu číslem popisným, zatímco v "dohodě" toto číslo uvedeno nebylo. Stěžovatelky rozhodnutí katastrálního úřadu napadly žalobou ke krajskému soudu, kdy uvedly, že s ohledem na skutečnost, že nejsou zapsány jako vlastnice, nemohou provádět takové úkony, které by vedly k přidělení nového čísla popisného, popřípadě mohly ověřit číslo popisné udávané v dokladech. Krajský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že je oprávněné tvrzení stěžovatelek, že nelze označit povinnou osobu identifikačním číslem, neboť jí toto nebylo přiděleno. Dále konstatoval, že rozsudek ukládající povinnost uzavřít dohodu o vydání věci je způsobilý nahradit podpis povinné osoby, a je nerozhodné, zda byla budova opatřena číslem popisným. Uzavřel však, že návrhu na vklad do katastru nemovitostí nemohlo být vyhověno proto, že v souladu s ustanovením §5 odst. 1 lit. a) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zápisech"), je na překážku provedení vkladu stav zápisu v katastru nemovitostí. Soud uvedl, že v situaci, kdy v katastru nemovitostí nejsou uvedeny nemovitosti existující po mnoho let, je třeba učinit kroky k odstranění těchto nedostatků a tato opatření je třeba provést před učiněním vkladu. V žádném případě není možné, aby byl povolen vklad bez návaznosti na předcházející zápis v katastru. V postupu Krajského soudu v Ostravě shledaly stěžovatelky porušení svých základních práv zaručených v čl. 90 Ústavy ČR, dle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, jakož i dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého má každý právo vlastnit majetek a čl. 36 Listiny, zaručujícího každému právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nestranného a nezávislého soudu. K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu, dle ustanovení §42 odst. 4 zákona, vyjádřil účastník - Krajský soud v Ostravě, prostřednictvím předsedkyně senátu 22 Ca. Ta tvrzení stěžovatelek o porušení jejich základních práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 Listiny nepovažuje za důvodné. Napadeným rozsudkem nebyly stěžovatelky zbaveny vlastnického práva. Listinou stanovená ochrana se vztahuje na právo již konstituované a nikoliv jen na tvrzené. Tvrzené porušení čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny pak účastník nepovažuje za důvodné proto, že stěžovatelky měly možnost domáhat se svých práv u nezávislého soudu a tohoto práva využily. Podanou ústavní stížností se stěžovatelky v podstatě domáhají, aby Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu další instance. K tomu účastník odkázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu a konstatoval, že ústavní stížnost je jen nesouhlasem stěžovatelek s právními závěry soudu a z obsahu nevyplývá nic, co by posunulo věc do ústavněprávní roviny. K ústavní stížnosti se vyjádřil rovněž Katastrální úřad v Opavě prostřednictvím svého ředitele, který popsal celé řízení v uvedené věci a zopakoval důvody, o které se opíralo rozhodnutí katastrálního úřadu. Konstatoval, že první dva důvody nebyly napadeným rozsudkem uznány jako oprávněné pro zamítnutí návrhu na vklad, avšak rozsudkem byl uznán třetí důvod, tj., že dodatečně doložené doklady (hospodářská smlouva a potvrzení stavebního úřadu ve Velké Polomi) označily stavbu, dosud nezapsanou v katastru nemovitostí, jako stavbu s číslem popisným a tato skutečnost nebyla v "dohodě" o vydání uvedena. Katastrální úřad vycházel ze znění §5 odst. 3 lit. b) a odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "katastrální zákon"), které stanoví, že katastrální úřad provede zápis budovy do katastru nemovitostí záznamem (§7 zákona o zápisech) na podkladě ohlášení doloženého kolaudačním rozhodnutím a geometrickým plánem. Ústavní soud si k věci vyžádal rovněž spisy vedené u Katastrálního úřadu v Opavě pod sp. zn. V 1396/1999, a Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 498/99. Z uvedených podkladů Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je důvodná. Předně je třeba uvést, že Ústavní soud sdílí názor katastrálního úřadu, že převod vlastnického práva nebyl dosud realizován, neboť fikce nahrazení podpisu druhé smluvní strany na "dohodě" z výroků citovaných rozsudků obecných soudů nevyplývá. Povinné osobě byla těmito rozsudky stanovena povinnost uzavřít dohodu o vydání věci. Pokud by mělo být rozhodnutí soudů považováno za nahrazení vůle povinné osoby, bylo by nutné, aby výrok byl takto formulován, tj. že se vůle stran nahrazuje dohodou ve znění, které bude výrok rozsudku obsahovat. Za dané situace tedy stěžovatelky nedisponují dohodou, která by byla druhou stranou signována, a mohla by být hodnocena jako podklad pro vklad do katastru nemovitostí. Stěžovatelky pouze disponují nástrojem k zajištění podpisu, kdy v případě dobrovolného neplnění ze strany povinného musí přistoupit k výkonu rozhodnutí pravomocných rozsudků obecných soudů. Již toto chybné východisko je dostatečným důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu, neboť další výhrady orgánů veřejné moci k tomu, co de iure neexistující "dohoda" má či nemá obsahovat, jsou irelevantní. K ostatnímu pak považuje Ústavní soud za vhodné uvést následující: Spornou otázkou je zejména poslední bod správního rozhodnutí a to, že stavba doposud nezapsaná v katastru nemovitostí byla, na základě některých podkladů, opatřena číslem popisným, avšak v "dohodě" o vydání nemovitosti tato skutečnost uvedena není. Nemožnost zápisu do katastru nemovitostí odůvodnil katastrální úřad ve svém rozhodnutí ustanovením §5 odst. 1 lit. a) zákona o zápisech, které stanoví, že vklad není možno provést, je-li mu na překážku stav zápisů v katastru nemovitostí. Katastrální úřad však pochybil, pokud touto překážkou shledal skutečnost, že stavba dosud nebyla zapsána v katastru nemovitostí, za situace, kdy mu byl předložen geometrický plán umístění stavby a současně i doklady svědčící o existenci stavby - vyjádření stavebního úřadu a pravomocné rozsudky soudů, které stanovily povinnost uzavřít dohodu o vydání předmětné nemovitosti. Z údajů stavebního úřadu a soudů je navíc zřejmé, že nemovitost existuje nejméně od roku 1964, resp. od roku 1948, kdy byla násilně zrušena živnost vykonávaná v předmětné nemovitosti. Ústavní soud dále odkazuje i na platnou judikaturu, např. Rs 319 [SoJ. 98, 14:422], dle které, v případě převodu nemovitostí, včetně staveb, v katastru nemovitostí dosud nezapsaných, které leží na převáděných nemovitostech, nebrání stav zápisu dispozici s takovou stavbou. Zápis stavby má charakter pouze deklaratorní, a proto je možné provést zápis stavby i v průběhu řízení o vkladu do katastru nemovitostí. Krajský soud tím, že učinil závěr o náhradě podpisu povinné osoby na návrhu dohody rozsudkem, jímž je stanovena povinnost dohodu uzavřít, neposkytl ochranu právům zákonem stanoveným způsobem, a vytvořil stav, který by neměl praktické řešení. Bude proto nezbytné, aby potřebné identifikující údaje byly včleněny do dohody, jejíž uzavření obecné soudy nařídily, avšak jejíhož uzavření se stěžovatelky, vycházející zřejmě z mylného právního názoru na povahu těchto rozsudků, nedomáhaly. K odstranění dosavadních nejasností by pak měl správní úřad poskytnout stranám zavázaným k uzavření dohody potřebnou součinnost a pomoc. Z výše uvedených důvodů je Ústavní soud toho názoru, že stěžovatelky byly v řízení před obecným soudem zkráceny na svých právech vyjádřených v čl. 36 Listiny a v čl. 90 Ústavy ČR. Proto Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§54 odst. 2 zákona). V Brně dne 29. 10. 2001