ECLI:CZ:US:2002:1.US.631.02
sp. zn. I. ÚS 631/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. K., správce konkursní podstaty a. s. P. s., P., zastoupeného JUDr. V. R., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2002, čj. 22 Ca 183/2002 - 21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ing. J. K., správce konkursní podstaty P. s., a. s. (dále jen "stěžovatel"), se včasnou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 10. 2002, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2002, čj. 22 Ca 183/2002 -21.
Z obsahu spisu sp. zn. 22 Ca 183/2002 Krajského soudu v Ostravě (dále též "obecný soud"), který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že stěžovatel podal k uvedenému soudu žalobu na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 19. 3. 2002, čj. 5838/150/2001. Označeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu v Přerově ze dne 6. 6. 2001, čj. 74776/01/393911/5061, jímž tento prvostupňový správní orgán rozhodl podle §64 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, o převodu přeplatku na dani z přidané hodnoty na úhradu jiných daňových nedoplatků. Stěžovatel (v původním řízení žalobce) udělil plnou moc k zastupování v řízení před obecným soudem právníkovi, který byl zaměstnancem úpadce (společnosti P. s., a. s.). Usnesením ze dne 2. 7. 2002, čj. 22 Ca 183/2002 - 16, byl stěžovatel vyzván, aby předložil plnou moc udělenou advokátovi, nebo předložil doklad o svém právnickém vzdělání s odůvodněním, že podle §250a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"), ve znění pozdějších předpisů, musí být žalobce, který je fyzickou osobou (nemá-li sám právnické vzdělání), zastoupen advokátem. Stěžovatel ve shora uvedené lhůtě požadavek soudu nesplnil. Pouze soudu sdělil, že vykonává práva a povinnosti zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnancům úpadce, proto je oprávněn využít kvalifikace právníka úpadce. Usnesením obecného soudu ze dne 28. 8. 2002, čj. 22 Ca 183/2002 - 21, bylo řízení zastaveno podle ustanovení §250d odst. 3 OSŘ.
Stěžovatel odmítá interpretaci uvedeného procesního ustanovení obecným soudem. Označil ho za formalistický a zužující, v rozporu se zněním příslušných ustanovení právních předpisů, smyslem a účelem zákona. Obecný soud tak vytvořil stav faktického odepření soudní ochrany stěžovateli. Podle stěžovatelova názoru ustanovení §250a OSŘ připouští, kromě zastoupení advokátem, také zastupování žalobce osobami, které jsou v pracovním či členském poměru a prokáží svou vysokoškolskou kvalifikaci v oboru práva. Odkázal na ustanovení §21 OSŘ, upravující způsob jednání za právnickou osobu, které připouští, aby za právnickou osobu jednaly jiné osoby, stanoví-li tak OSŘ nebo zvláštní zákon. Zvláštním zákonem je podle stěžovatele zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Právnická osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, pak musí fungovat i po jeho prohlášení tak, aby byl naplněn účel prohlášení konkurzu. Z uvedeného stěžovatel vyvodil, že správce konkursní podstaty využívá zaměstnanců úpadce k právním úkonům souvisejícím s jeho činností. Správci tak není žádným zákonným ustanovením odepřena možnost sepisu žaloby ve správním soudnictví a zastupování v něm postupem, který je vyhrazen ostatním právnickým osobám, tedy prostřednictvím jejich zaměstnanců s právnickým vzděláním.
Uvedeným postupem obecného soudu byla podle stěžovatele porušena ustanovení čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"). Obecný soud aplikoval svou moc způsobem překračujícím meze stanovené zákonem. Rozhodnutí obecného soudu je v rozporu čl. 4 odst. 1, 3 a 4 Listiny. Dále byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 a 2 Listiny.
Ústavní stížnost byla po formální stránce shledána jako splňující všechny náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších zákonů.
Na základě výzvy Ústavního soudu podal obecný soud své vyjádření. V něm odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a dále uvedl, že s ohledem na ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a definici fyzických a právnických osob v části první, hlavě druhé zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ"), ve znění pozdějších předpisů, lze stěžovatele nepochybně považovat za fyzickou osobu. Každá fyzická osoba, je-li žalobcem v řízení podle části páté, hlavy druhé OSŘ, musí být zastoupena advokátem, případně ve stanovených věcech notářem, nebo může vystupovat sama, má-li právnické vzdělání. Obecný soud konstatoval, že nezpochybnil oprávnění stěžovatele vystupovat jako správce konkursní podstaty. Stěžovatel však nerozlišuje dva rozdílné subjekty, a to správce konkursní podstaty jako fyzickou osobu a úpadce jako právnickou osobu. Podle obecného soudu nebyla porušena žádná ustanovení Listiny, proto navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.
Finanční ředitelství v Ostravě jako vedlejší účastník uvedlo, že vzhledem k předmětu ústavní stížnosti, kterým je tvrzená nesprávná interpretace §250a OSŘ ze strany obecného soudu, což na daňové řízení nedopadá, vyjádření nepředkládá, a odkázalo na vyjádření k žalobě a ostatní spisový materiál.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., C. H. Beck, Praha 1994, str. 40]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR). Ani skutečnost, že obecný soud se opřel o právní názor (resp. výklad zákona, jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti [viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., C. H. Beck, Praha 1995, str. 281].
Interpretaci procesního právního předpisu způsobem, jakým to učinil obecný soud, nelze označit za přehnaně formalistickou. Je nesporné, že stěžovatel je fyzickou osobou [viz zmíněná ustanovení §7 - §17 OZ]. Obecný soud správně poukázal na skutečnost, že stěžovatel nerozlišuje dva od sebe rozdílné subjekty, a to správce konkursní podstaty jako osobu fyzickou [viz zejména §8 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.] a úpadce jako osobu právnickou. Účastníkem sporu, vyvolaného žalobou o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, byl stěžovatel jako fyzická osoba, nikoli úpadce, jako osoba právnická. "Procesní výhodu", která je dána ustanovením §250a OSŘ právnickým osobám, nelze na osoby fyzické vztáhnout ani při maximálně extenzívní interpretaci učiněné s přihlédnutím k účelu zákona. V souladu s tím obecný soud vyzval stěžovatele, aby mu předložil plnou moc udělenou advokátovi, nebo předložil doklad o svém právnickém vzdělání. Řízení zastavil teprve poté, co stěžovatel tento požadavek soudu nesplnil. Takový postup obecného soudu, stejně jako interpretaci obecného práva, shledává Ústavní soud jako zcela ústavně konformní.
Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod v řízení před obecným soudem. Ze všech uvedených důvodů bylo nutno posuzovat návrh ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2002
JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu