infUsBrne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.12.2002, sp. zn. I. ÚS 85/01 [ usnesení / KLOKOČKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:1.US.85.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2002:1.US.85.01
sp. zn. I. ÚS 85/01 Usnesení I. ÚS 85/01 Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti Ing. P. K., právně zastoupeného JUDr. V. Ř., advokátem, proti usnesení Krajského soudu V Hradci Králové, sp. zn. 10 To 633/99, ze dne 11. 10. 2000, a rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. 1T 3/98, ze dne 10. 8. 1999, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 60 000,- Kč, s tím, že náhradním trestem pro případ nezaplacení peněžitého trestu bude trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Krajský soud v Hradci Králové pak napadeným usnesením zamítl odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 2. 2001, podána k poštovní přepravě dne 6. 2. 2001. Ústavní stížnost sepsal advokát JUDr. J. M., plná moc však přiložena nebyla. Proto Ústavní soud vyzval dne 28. 2. 2001 JUDr. M. k doložení plné moci pro zastupování stěžovatele před Ústavním soudem. Lhůta k doložení plné moci byla stanovena na 10 dnů od doručení výzvy (2. 3. 2001). S další výzvou o doložení zvláštní plné moci se obrátil Ústavní soud na JUDr. M. i stěžovatele dne 5. 4. 2001 s poučením, že nebude-li plná moc předložena do 5 dnů od doručení výzvy, bude návrh dle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Ve stanovené lhůtě však plná moc udělená JUDr. M. předložena nebyla. Naopak dne 19. 4. 2001 bylo doručeno Ústavnímu soudu sdělení, v němž sám stěžovatel upozornil na skutečnost, že JUDr. M. zvláštní plnou moc neudělil. Dne 28. 3. 2001 byla Ústavnímu soudu doručena další ústavní stížnost Ing. P. K., kterou sepsal JUDr. V. Ř., a k ní byla přiložena zvláštní plná moc, udělená dne 15. 3. 2001 stěžovatelem tomuto advokátovi. Jak zjistil Ústavní soud ze soudního spisu, byl stěžovatel v trestním řízení od 21. 3. 1997 zastupován JUDr. I. H. Dne 14. 8. 2000 jí stěžovatel odvolal plnou moc a zmocnil k svému zastupování JUDr. J. M. Usnesení odvolacího soudu bylo stěžovateli doručováno v měsíci listopadu 2000, stěžovatel si však zásilku nepřevzal a tato byla uložena dne 8. 11. 2000. Úložní doba končila dne 23. 11. 2000, adresát si ji však v této lhůtě nevyzvedl. Dne 27. 10.2000 bylo usnesení doručeno advokátce JUDr. H., která v této době již stěžovatele nezastupovala. Obhájci stěžovatele bylo usnesení doručeno dne 7. 12. 2000. Stěžovateli bylo usnesení doručováno znovu v lednu a únoru 2001. V obou případech byla zásilka uložena, na doručenkách je potvrzeno převzetí dne 10. 2. 2001 a 20. 2. 2001. Toto další doručování však vzhledem k ustanovení trestního řádu o doručování bylo dle názoru Ústavního soudu nadbytečné, neboť již platila fikce doručení, a to 8. 11. 2000. Podle §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Jak již bylo výše uvedeno, usnesení krajského soudu bylo doručeno obhájci dne 7. 12. 2000, a stěžovateli dne 8.11. 2000 (fikce doručení). Nelze souhlasit s názorem uvedeným ve druhé ústavní stížnosti, totiž že usnesení bylo stěžovateli doručeno po několika urgencích až dne 10. 2. 2001. Usnesení nebylo stěžovateli třeba doručovat do vlastních rukou (§63 odst. 1 tr. řádu), proto se považuje písemnost za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§62 odst. 4 tr. řádu). Je také třeba zdůraznit, že stěžovateli bylo doručováno na adresu, kterou i on sám uváděl ve svých podáních, v nichž urgoval nedoručení rozhodnutí soudu. Z toho je možné učinit závěr, že se stěžovatel doručení usnesení odvolacího soudu vyhýbal. Podle §137 odst. tr. řádu platí, že má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, a oznamuje-li se usnesení doručením opisu rozhodnutí, doručí se jen obhájci. Odst. 4 téhož ustanovení stanoví, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se vždy v opise doručí i osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká. V daném případě tedy usnesení mělo být doručeno jak ing. K., tak obhájci, JUDr. M. U stěžovatele platí fikce doručení ve smyslu §62 odst. 4 tr. řádu, a to dnem 8. 11. 2000, obhájci JUDr. M. bylo doručeno dne 7. 12. 2000. Zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti tedy skončila dne 5. 2. 2001, ale ústavní stížnost byla k poštovní přepravě předána dne 6. 2. 2001. Problém je také v tom, že ústavní stížnost, sepsaná JUDr. M., byla dle názoru Ústavního soudu podána osobou zjevně neoprávněnou [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu]. JUDr. M. podal ústavní stížnost, aniž by měl zmocnění od stěžovatele, navíc ani na dvě výzvy Ústavního soudu nebyla zvláštní plná moc, nezbytná pro podání ústavní stížnosti, předložena. Dne 28. 3. 2001 byla Ústavnímu soudu doručena nová ústavní stížnost, tentokráte sepsaná advokátem JUDr. V. Ř. K ní byla přiložena plná moc ze dne 15. 3. 2001. Tato ústavní stížnost splňovala již všechny náležitosti ústavní stížnosti, byla však podána po lhůtě stanovené zákonem k jejímu podání. Z výše uvedeného je třeba vyvodit závěr, že ústavní stížnost podaná JUDr. M. dne 6. 2. 2001, aniž by měl zmocnění od stěžovatele k jejímu podání, je podaná osobou zjevně neoprávněnou a současně po uplynutí zákonem stanovené lhůty, a ústavní stížnost podaná dne 27. 3. 2001 JUDr. V. Ř., advokátem stěžovatele na základě zvláštní plné moci ze dne 15. 3. 2001, je rovněž zjevně podána opožděně. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 30. prosince 2002 Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2002:1.US.85.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 85/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 12. 2002
Datum vyhlášení  
Datum podání 7. 2. 2001
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Klokočka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - §43/1/c)
odmítnuto pro nedodržení lhůty - §43/1/b)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §101
  • 2/1993 Sb., čl. 36, čl. 26
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu
Věcný rejstřík procesní postup
podnikání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-85-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 38673
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-24