ECLI:CZ:US:2002:2.US.127.02
sp. zn. II. ÚS 127/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. M. M., advokátkou, proti postupu orgánů veřejné moci v trestní věci, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 56T 7/02 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 28.2.2002 obdržel Ústavní soud ČR podání stěžovatele, označené jako ústavní stížnost proti postupu orgánů veřejné moci v trestním řízení vedeném proti stěžovateli, nyní u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56T 7/02.
Jako účastníka řízení označil stěžovatel Krajské státní zastupitelství v Brně, vedlejší účastníky řízení - Policii ČR, Správu jihomoravského kraje, Službu kriminální policie a vyšetřování, Brno a Krajský soud v Brně, zastoupený předsedou senátu 43T.
Ke skutkové a právní stránce označené trestní věci stěžovatel uvádí, že dne 22.3.2000 mu bylo sděleno vyšetřovatelem Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Brně (nyní Služba kriminální policie a vyšetřování) obvinění pro pomoc trestného činu vraždy podle §10 odst. 1 písm. c) ve vztahu k §219 odst. 1 trestního zákona. Následně byl stěžovatel usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24.3.2000, sp. zn. 7 Nt 3769/2000, vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 odst. 1, písm. a), b) trestního řádu. Tento stav, omezení osobní svobody stěžovatele, trvá prý dodnes.
Stěžovatel spatřuje v návrzích státního zástupce na prodloužení vazby pochybení orgánů činných v trestním řízení.
Dále stěžovatel namítá, že mu v přípravném řízení nebyla poskytnuta přiměřená doba k seznámení s výsledky vyšetřování.
Jak z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, stěžovatel brojí proti postupu orgánů policie, Krajského státního zastupitelství v Brně, Krajského soudu v Brně, které údajně v trestní věci stěžovatele, nyní vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 56T 7/02 prý porušily jeho základní práva a svobody, zakotvená v čl. 8 odst. 1, odst. 5 ( právo na osobní svobodu), čl. 36 odst. 1 (práva na spravedlivý proces) a čl. 40 odst. 3 (právo na obhajobu) Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V závěru návrhu stěžovatel konstatuje, že si je vědom skutečnosti, že svým návrhem napadá celou řadu skutečností (rozhodnutí) a postupů orgánů činných v trestním řízení, a to prakticky od zahájení řízení v jeho trestní věci.
Za zásadní problém však stěžovatel považuje vyřešení právních otázek, co lze považovat za dobu přiměřenou k seznámení se s výsledky vyšetřování a jaká je doba přiměřená pro nečinnost orgánů činných v trestním řízení v případě, kdy byla omezena osobní svoboda konkrétné fyzické osoby.
Na základě výše uvedených skutečností stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ČR vydal nález ve kterém vysloví, "že postupem státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, který neumožnil stěžovateli seznámit se s výsledky vyšetřování v trestní věci, vedené proti stěžovateli a podáním obžaloby, bylo porušeno základní právo stěžovatele dle čl. 40 odst. 3 Listiny, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22.1.2002, sp. zn. 43T 22/2001, kterým bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě, bylo porušeno základní právo stěžovatele na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 1 Listiny a postupem obou těchto orgánů veřejné moci bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Orgánu veřejné moci - Městskému soudu v Praze se zakazuje pokračovat v porušování práv stěžovatele a přikazuje se, aby trestní věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 56T 7/02 vrátil státnímu zástupci k došetření a stěžovatele propustil z vazby na svobodu."
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti, uvedené v ustanovení §34 odst. 1 ve vztahu k §72 odst. 1, odst. 2, odst. 4 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 S., ve znění pozdějších předpisů, když současně petit ústavní stížnosti je nejasný, nesrozumitelný a nekonkrétní, takže jeho znění by nemohlo být převzato do znění případného nálezu Ústavního soudu ČR, byl stěžovatel, prostřednictvím své právní zástupkyně, písemně vyzván k odstranění vytrčených vad podání ve lhůtě do 15 dnů od obdržení písemné výzvy.
Písemnou výzvu, spolu s poučením o následcích nesplnění podmínek výzvy, převzala právní zástupkyně stěžovatele dle doručenky dne 19.3.2002.
Ve stanovené lhůtě vady podání odstraněny nebyly, takže soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítl podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 24. dubna 2002