ECLI:CZ:US:2002:2.US.613.01
sp. zn. II. ÚS 613/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. M. H. v právní věci stěžovatelů 1) ing. A. M., 2) I. H., 3) R. Š., zastoupených JUDr. I. S., proti rozhodnutí Okresního úřadu Praha - východ ze dne 16.8.2001, č.j. 060/589/2001/Sv, ve spojení s rozhodnutím Městského úřadu Brandýs nad Labem ze dne 29.1.2001, č.j. výst 6716/00/VV, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 22.10.2001 domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí, když namítají, že rozhodnutím Okresního úřadu Praha - východ, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání proti kolaudačnímu rozhodnutí stavebního úřadu pro nepřípustnost, neboť bylo podáno neoprávněnou osobou, je v několika ohledech nezákonné. Stěžovatelé se tímto rozhodnutím ve spojení s kolaudačním rozhodnutím cítí zkráceni na svých základních právech, neboť jimi bylo citelně zasaženo proti jejich vůli do jejich vlastnických práv a byli vyloučeni z možnosti domáhat se ochrany svých práv před správními orgány.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný.
K základním atributům ústavní stížnosti, jako prostředku použitelného k ochraně ústavně zaručených práv a svobod patří její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, jež mu zákon k ochraně práva poskytuje (viz §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Není-li tato podmínka splněna, je ústavní stížnost nepřípustná.
V posuzované věci podali stěžovatelé ústavní stížnost za situace, kdy bylo pravomocně rozhodnuto správními orgány, aniž by se domáhali přezkumu rozhodnutí podle §244 a násl. obč. soudního řádu. Je přitom evidentní, že v rámci tzv. správního soudnictví je úkolem soudu přezkoumat zákonnost takových rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva nebo povinnosti fyzických nebo právnických osob (§244 odst. 1 obč. soudního řádu). Napadené rozhodnutí Okresního úřadu Praha - východ jako orgánu veřejné správy je nepochybně rozhodnutím vyhovujícím takto určeným mezím soudního přezkumu. Proto Ústavní soud shledává, že stěžovatelé podali ústavní stížnost v situaci, kdy dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně jejich práv.
Z uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků a návrh podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2002
JUDr. Miloš Holeček
soudce zpravodaj