infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-174-003,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.12.2002, sp. zn. III. ÚS 165/02 [ nález / JURKA / výz-3 ], paralelní citace: N 158/28 SbNU 415 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:3.US.165.02

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Odpovědnost za škodu źpůsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem; náhrada nákladů za...

Právní věta Úvodem Ústavní soud poznamenává, že ústavností ustanovení §31 odst. 3 zákona č. 83/1998 Sb. se již zabýval a svým nálezem ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01 (uveřejněného ve Sbírce zákonů pod č. 234/2002) citované ustanovení pro rozpor s čl. 36 odst. 3 Listiny ve spojení s čl. 1 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny zrušil, když dospěl k závěru, že má-li "každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, přičemž podmínky a podrobnosti realizace tohoto práva stanoví zákon (čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny), pak takový zákon, vydaný na základě ústavního zmocnění, nemůže nárok na náhradu škody, v důsledku zmíněného jednání vzniklé, zcela anulovat (negovat), a tím tedy ústavně zaručené základní právo, byť toliko v určitých případech, popřít. Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho rozhodnutí v této věci nelze v žádném případě interpretovat tak, že by každé vznesení obvinění, které nevyústilo v pravomocný odsuzující rozsudek, bylo možno paušálně považovat za nezákonné. Tomu je třeba rozuměti tak, že v každé trestní věci je na místě v každé fázi trestního řízení (přípravným řízením počínaje) bedlivě a pozorně zvažovat, jak se ten který případ ve své aktuální, zejména důkazní situaci vyvíjí, pečlivě sledovat aktuální stav prováděných důkazů a s tím spojené do úvahy přicházející jeho právní hodnocení reflektovat v dalším procesním postupu. Ten je zapotřebí uvedeným skutečnostem přiměřit a v tomto směru přijmout příslušná rozhodnutí, která s ohledem na uvedené nemusí vždy vést až k podání obžaloby a tedy postavení obviněného před soud. Jinak řečeno, při zmíněném pečlivém posuzování každé konkrétní trestní věci v kterémkoliv jejím stadiu, a to všemi orgány činnými v trestním řízení může ve svém důsledku vést i k tomu, že obviněný nemusí vynakládat prostředky (zejména i na své právní zastoupení) k tomu, aby prokazoval, že trestní řízení je proti němu vedeno neoprávněně.

ECLI:CZ:US:2002:3.US.165.02
sp. zn. III. ÚS 165/02 Nález Ústavní soud ČR rozhodl v senátu složeném, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele K. K., směřujícím proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2001, čj. 18 Co 378/01-59, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 3. 2001, čj. 5 C 202/2000-44, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2001, čj. 8 Co 378/01-59, jakož i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 3. 2001, č.j. 5 C 202/2000-44, se zrušují. Odůvodnění: Stěžovatel se podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 3. 2002, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2001, čj. 18 Co 378/01-59, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 3. 2001, čj. 5 C 202/2000-44. Stěžovatel tvrdil, že napadenými rozsudky bylo zasaženo do jeho základních práv, zejména do práva daného mu čl. 112 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 5 C 202/2000 a z něj zjistil, že dne 4. 1. 1999 bylo stěžovateli sděleno obvinění z trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 trestního zákona. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 11. 1999, čj. 10 T 83/99-121, byl stěžovatel žaloby zproštěn s tím, že žalovaný skutek není trestným činem. Proti rozsudku podal okresní státní zástupce odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové dne 6. 3. 2000 rozsudkem, čj. 11 To 7/2000-133, jako nedůvodné zamítl. V průběhu trestního řízená byl stěžovatel zastoupen advokátem. Náklady právního zastoupení činily 23.841,90 Kč. Stěžovatel dne 10. 5. 2000 podal Ministerstvu spravedlnosti ČR návrh na předběžné projednání nároku na náhradu škody způsobené trestním stíháním. Ministerstvo spravedlnosti dne 20. 7. 2000 dopisem stěžovateli sdělilo, že sdělením obvinění ze dne 4. 1. 1999, sp.zn. ČVS:OVV-729/1998, vydaným Policií ČR, Okresní úřad vyšetřování Rychnov nad Kněžnou, byl stěžovatel obviněn z trestného činu zpronevěry dle §248 odst.1,2 trestního zákona a to na základě zjištěných skutečností. Při posuzování nároku je nutno přihlížet k tomu, zda zahájení trestního stíhání bylo nezákonné nebo zda byly dány podmínky pro jeho zahájení. Nelze připustit, že každé trestní řízení, které skončí zastavením trestního stíhání nebo zproštěním z obžaloby, je zahájeno nezákonným způsobem. V řadě případů k zastavení trestního stíhání nebo ke zproštění z obžaloby dochází až po provedení důkazního řízení, jak tomu bylo i v tomto případě, když zprvu zjištěné skutečnosti nasvědčovaly spáchání trestného činu a teprve po provedeném vyšetřování došlo ke zproštění z obžaloby. Podle ust. §31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. vznikne nárok na náhradu nákladů řízení v rámci náhrad škody pouze tehdy, pokud rozhodnutím vznikla také jiná škoda. Náklady řízení lze tedy nahradit v rámci škody, nesmí však jít o škodu jedinou. Dne 18. 10. 2000 podal stěžovatel Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou žalobu proti České republice - ministerstvu spravedlnosti o náhradu škody spočívající ve výši jeho nákladů na právní zastoupení. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou dne 29. 3. 2001 rozsudkem, čj. 5 C 202/2000-44, žalobu zamítl. V odůvodnění soud uvedl, že náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem upravuje §13 zákona č. 82/1998 Sb. tak, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup není v zákoně nikde definován. Žalobce jej spatřuje v činnosti vyšetřovatele a státního zástupce, kterým vytýká nesprávné právní hodnocení daného skutkového stavu při sdělení obvinění, podání žaloby a odvolání. Podle přesvědčení soudu však státní zástupce postupoval v souladu s trestním řádem. Z rozsudku v předmětné trestní věci ani z usnesené krajského soudu nevyplývá, že by v postupu státního zástupce byly shledány závady. Nesprávný úřední postup tedy nebyl shledán. Podmínky nároku na náhrady škody vymezuje ust. §31 cit. zákona. Náhrada škody zahrnuje náklady řízení, které poškozenému vznikly v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí nebo rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření a v řízení v němž bylo vydáno zrušující nebo zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí jímž bylo trestní řízení zastaveno nebo rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu. Podle názoru soudu je toto ustanovení třeba vykládat tak, že v rámci náhrady škody lze uplatnit i náklady řízení. Náklady řízení však samy nejsou škodou. Pojmovým znakem škody je snížení majetku poškozeného, aniž by se mu dostalo ekvivalentu. Za vynaložené náklady však byl žalobci poskytnut ekvivalent v podobě právní služby obhájce. Náhradu nákladů lze tedy přiznat pouze tehdy, pokud vznikla též škoda nesprávným úředním postupem. Uvedený rozsudek napadl stěžovatel odvoláním, v němž namítal nesprávné právní posouzení věci. Krajský soud v Hradci Králové dne 18. 12. 2001 rozsudkem, čj. 18 Co 378/2001-59, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění rozsudku se ztotožnil s právními závěry soudu I. stupně, totiž, že náklady řízení je možné pokládat za škodu jen tehdy, utrpěl-li poškozený ještě další škodu. Uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl stěžovatel včas ústavní stížností. V ní namítal, že rozsudky obecných soudů bylo zasaženo do jeho základních práv daných mu zejména čl. 36 odst. 3 Listiny a čl. 112 odst. 1 Ústavy. Podle stěžovatele výklad ustanovení §31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, podávaný v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, ani právní závěr Krajského soudu v Hradci Králové neodpovídají úmyslu zákonodárce. Postupem soudů měly být porušeny ústavní principy České republiky jako právního státu. Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření, jako účastník řízení, setrval na stanovisku vyjádřené v odůvodnění napadeného rozsudku. Navíc poukázal na to, že stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí v čem byl krácen na svém právu na spravedlivý proces, respekt. čím soudy porušily ústavní principy České republiky jako právního státu. Po přezkoumání napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i po zvážení důvodů ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána. Úvodem Ústavní soud poznamenává, že ústavností ustanovení §31 odst. 3 zákona č. 83/1998 Sb. se již zabýval a svým nálezem ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01 (uveřejněného ve Sbírce zákonů pod č. 234/2002) citované ustanovení pro rozpor s čl. 36 odst. 3 Listiny ve spojení s čl. 1 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny zrušil, když dospěl k závěru, že má-li "každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, přičemž podmínky a podrobnosti realizace tohoto práva stanoví zákon (čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny), pak takový zákon, vydaný na základě ústavního zmocnění, nemůže nárok na náhradu škody, v důsledku zmíněného jednání vzniklé, zcela anulovat (negovat), a tím tedy ústavně zaručené základní právo, byť toliko v určitých případech, popřít. V případě osob, kterým vznikla škoda spočívající "pouze" v nákladech řízení, tak došlo postupem zákonodárce promítnutým v napadeném ustanovení k naprostému vyloučení této kategorie subjektů z práva na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy. Takový postup je v příkrém rozporu s ústavním pořádkem České republiky a nerespektuje princip minimalizace zásahu do základních práv v podobě jejich případného omezení a maximalizace uchování obsahové podstaty základního práva." V posuzovaném případě krajský soud nepřiznal stěžovateli nárok na náhradu nákladů řízení (konkrétně se jednalo o náklady zastoupení), jakožto materiální újmy, kterou mu stát způsobil svým opatřením, a to z toho důvodu, že stěžovateli ve smyslu §31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nevznikla ještě další (jiná) škoda. Vzhledem k výše uvedenému nálezu Ústavního soudu je patrné, že stěžovatel má nárok na náhradu nákladů zastoupení bez ohledu na to, zda mu vznikla ještě jiná škoda, než jen ta, jež spočívá v nákladech řízení. To však i s ohledem na existující judikaturu Ústavního soudu k dané problematice (viz. např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 136/02, sp. zn. II. ÚS 429/01). Přestože i v této věci Ústavní soud nevylučuje, že obecné soudy postupovaly v souladu s tehdy platným ustanovením §31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., napadeným rozsudkem došlo, jak vyplývá z výše uvedeného, k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele podle §36 odst. 3 Listiny. Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho rozhodnutí v této věci nelze v žádném případě interpretovat tak, že by každé vznesení obvinění, které nevyústilo v pravomocný odsuzující rozsudek, bylo možno paušálně považovat za nezákonné. Tomu je třeba rozuměti tak, že v každé trestní věci je na místě v každé fázi trestního řízení (přípravným řízením počínaje) bedlivě a pozorně zvažovat, jak se ten který případ ve své aktuální, zejména důkazní situaci vyvíjí, pečlivě sledovat aktuální stav prováděných důkazů a s tím spojené do úvahy přicházející jeho právní hodnocení reflektovat v dalším procesním postupu. Ten je zapotřebí uvedeným skutečnostem přiměřit a v tomto směru přijmout příslušná rozhodnutí, která s ohledem na uvedené nemusí vždy vést až k podání obžaloby a tedy postavení obviněného před soud. Jinak řečeno, při zmíněném pečlivém posuzování každé konkrétní trestní věci v kterémkoliv jejím stadiu, a to všemi orgány činnými v trestním řízení může ve svém důsledku vést i k tomu, že obviněný nemusí vynakládat prostředky (zejména i na své právní zastoupení) k tomu, aby prokazoval, že trestní řízení je proti němu vedeno neoprávněně. Na základě výše uvedených skutečností Ústavním soud podle §82 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2001, čj. 18 Co 378/01-59, jakož i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č.j. 5 C 202/2000-44, ze dne 29. 3. 2001, zrušil, když vzal v úvahu, že shledaný protiústavní postup byl založen již rozhodnutím soudu prvního stupně, kdy v této věci nelze opomenout ani její procesně ekonomický aspekt. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 19. prosince 2002

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2002:3.US.165.02
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 165/02
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 158/28 SbNU 415
Populární název Odpovědnost za škodu źpůsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem; náhrada nákladů zastoupení
Datum rozhodnutí 19. 12. 2002
Datum vyhlášení 19. 12. 2002
Datum podání 18. 3. 2002
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Jurka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.3
Ostatní dotčené předpisy
  • 82/1998 Sb., §31 odst.3, §13
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík náklady řízení
odpovědnost/orgánů veřejné moci
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-165-02
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 42289
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-22